Oblíbené téma „staré versus nové“ mohlo po roce 1989 získat výjimečného představitele. Karel Prager na Karlově naplánoval areál nemocnice, který by doplňoval skvostnou budovu Zemské porodnice v Apolinářské ulici. K její výstavbě v celém rozsahu nakonec nedošlo, vznikla však alespoň jedna drobná stavba, která zůstává připomínkou tohoto velkolepého záměru dostavby Všeobecné fakultní nemocnice v podobě vznášejících se modulů.
Možná kolem ní chodíte, ale většina z nás kolem spíš jen projede v autě. Stavba Karla Pragera, která není v hledáčku jeho fanoušků ani odpůrců příliš často. Svoje okolí nijak nepobuřuje a zarostla do něj jako okolní stromy. Centrální kotelna Karla Pragera ve Wenzigově ulici vznikla jako jediná z původně zamýšleného projektu přestavby a rozšíření už tak velkého areálu Všeobecné fakultní nemocnice. Asi vás nepřekvapí, že i tento projekt měl být poměrně odvážný, ale ke svému okolí se choval s velkým respektem.
Záměr na dostavbu nemocnice pochází z druhé poloviny 80. let (přičemž už v roce 1937 se mu věnoval architekt Josef Havlíček). Prager zde navrhl dva rozsáhlé komplexy modulárních pavilonů. Ty se, podobně jako Sdružení projektových ateliérů, měly vznášet nad okolím. Tak jako u zmíněných „Kostek“ se jednalo o způsob, jak využít prostor kolem budovy i pod ní a umožnit volný pohyb po areálu i umístění zeleně a dalších prvků. Ve vzduchu by se pak vznášela jen tři patra, díky čemuž by se pavilony nedostaly nad úroveň okolních střech. Jako měřítko a mantinely posloužily Pragerovi okolní významné stavby: kostely sv. Kateřiny a sv. Apolináře, kostel na Karlově i samotná Zemská porodnice architekta Josefa Hlávky.
Většina hmoty tak byla rozmístěna v úrovni vrcholu štítu porodnice, tedy ve výšce 4.–5. nynějšího nadzemního podlaží (porodnice i další historické budovy mají vyšší stropy, než jsme dnes zvyklí). Zajímavostí je, že zde byl uplatněn princip modulů uložených do železobetonového skeletu, o kterém jste mohli číst v článku o superstrukturách. Nemocnice by tak byla schopná modernizovat svá zařízení a oddělení snadněji než v případě tehdejších konvenčních budov.
V roce 1989 byl projekt výstavby ukončen, ale příběh neskončil. Roku 1993 byla dle projektu postavena kotelna, která zde stojí dodnes a zásobuje nemocnici teplem. Jedná se o velmi nenápadnou stavbu, která vyniká na první pohled jen komínem trčícím ze střechy ve tvaru jehlanu. Jeho jižní a východní stěny jsou prosklené a celá budova sedí na půdorysu 26 x 26 m. Nosná konstrukce střechy je přiznaná a nabarvená společně s rámy oken načerveno, podél konstrukce jsou okna tvořena trojúhelníky. Plášť budovy je obložen čtvercovým keramickým obkladem. Uvnitř budovy je vymezen čistě funkční prostor pro kotle a další vybavení, rozdělený do tří pater vestavěnou konstrukcí.