Chudinské bydlení i barevný skanzen

Nad dolní částí Jeleního příkopu se tyčí vysoká hradební zeď, ke které jsou z druhé strany natěsnané malebné domky. Zlatá ulička, v současnosti jen prázdné turistické muzeum, ještě na začátku první poloviny minulého století fungovala jako skromné bydlení pro Pražany. První osídlení se tu objevilo na konci 16. století. Tehdy tu bydleli především lidé zaměstnaní přímo na Hradě, od hlídačů po zvoníky. Nuzné příbytky s jedinou místností se postupně rozšiřovaly, jejich majitelé je načerno dostavovali nebo navzdory zákazu probourávali okna do hradební zdi. I když se domky zvětšily, hygienické podmínky zaostávaly za stavebním rozvojem. Až do 19. století tu byl pro obyvatele pouze jeden suchý záchod a voda sem byla zavedena teprve v roce 1877.

Postupná proměna z chudinské uličky na vyhledávanou turistickou atrakci započala už koncem 19. století, kdy pitoreskní ulici postupně objevovali návštěvníci Hradu. V roce 1953 se odtud odstěhovali poslední stálí nájemníci a domy vykoupila Kancelář prezidenta Československé republiky, která se rozhodla ulici zakonzervovat jako ukázku hradní historie. Úprava do dnešní „skanzenové“ podoby proběhla pod vedením architekta Pavla Janáka, podle jehož plánů se rekonstruovaly i další objekty na Pražském hradě. Janák navrhl mimo jiné také Libeňský a Hlávkův most nebo konstruktivistickou modlitebnu Husův sbor na Vinohradech. Pestrobarevné fasády domků jsou (v souladu s historickou tradicí) dílem výtvarníka a animátora Jiřího Trnky.

Jeleni, medvědi a hudební festival

Hluboko pod hradební zdí, která chránila panovnické sídlo i drobné domky, se rozprostírá přírodní rokle. Jelení příkop ještě před příchodem Přemyslovců pokrývaly husté lesy, které dal údajně částečně vykácet kníže Bořivoj. Své současné jméno získalo údolí potoka Brusnice až za Rudolfa II. – ten nechal do rokle o rozloze osmi hektarů vypustit divokou zvěř, na kterou se pořádaly hony. Jeleni a srny zůstali v údolí až roku 1742, kdy je vybili Francouzi obléhající Prahu. Ve dvacátém století se divoká zvířata do rokle vrátila díky T. G. Masarykovi, který do horní části údolí umístil medvědy přivezené legionáři z Ruska.

Po uzavření medvědária na konci 50. let přestal být přístupný i celý Jelení příkop. Rokle se znovu otevřela až po roce 1990, kdy se do domu nad údolím nastěhoval prezident Václav Havel. Ten chtěl jedinečnou „divočinu“ v centru města zpřístupnit veřejnosti – v roce 1998 se tu uskutečnil festival elektronické taneční hudby, na které zahrály skupiny The Orb nebo Ecstasy of Saint Theresa, první česká kapela, která po Sametové revoluci podepsala smlouvu se zahraničním labelem. O rok později byl příkop otevřen ke každodenním návštěvám.

Členitý terén a strmé svahy se staly dostupné díky dřevěným lávkám od Josefa Pleskota. V roce 2002 byl podle jeho plánů dokončen také tunel, který vede skrz val Prašného mostu a umožňuje jít podél Brusnice z Klárova až k Novému Světu. Elegantní cihlový průchod, visuté lávky i navazující chodníky vytváří jedinečný systém, který Jelenímu příkopu zachovává jeho divokost a zároveň umožňuje obdivovat ji z bezprostřední blízkosti. Od roku 2017 je ale rokle uzavřena a má tak zůstat až do roku 2022.

Nový Svět ukrytý za hradčanskými paláci

V horní části Jeleního příkopu je koryto Brusnice skryté do potrubí. Z jihu a jihovýchodu pak údolí lemují křivolaké uličky Nového Světa. Toto bývalé hradčanské předměstí vzniklo už ve 14. století, jeho současná podoba ovšem pochází především ze století 17. a 18., protože čtvrť několikrát vyhořela. Obdobně jako ve Zlaté uličce tu bydleli především chudší lidé, kteří pracovali na Pražském hradě – čeledíni, hlídači, různí řemeslníci a další. Nemajetní obyvatelé se v barokních a klasicistních domech tísnili i za dob první republiky. Omšelé a zároveň kouzelné prostory, kde se se namísto přeplněných domů odehrávala velká část života venku na ulici, přitahovaly také pražské umělce. V 19. století psal o Novém Světě a jeho lidech Jan Neruda, Jakub Arbes sem zase umístil děj jednoho ze svých romanet. O století později tu dokonce bydlela řada významných osobností, například malíř Jan Zrzavý, který tu měl i svůj ateliér, nebo filmař Jan Švankmajer. V 50. letech vlastnili místní roubenku společně spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel.

Nový Svět dodnes patří k místům, kterým se vyhýbají turistické trasy, a na rozdíl od Zlaté uličky se ve zdejších domech stále bydlí. I když je areál Pražského hradu přístupný jen omezeně a do Jeleního příkopu se aktuálně nedá dostat vůbec, Nový Svět zůstává otevřený procházkám a objevování zapadlých zákoutí v každé době.