Tentokrát se vydáme na místo, které najdete hned naproti pražské zoologické zahradě, do Trojského zámku. Po třech letech se sem můžeme dostat přímo z parku Stromovka přes obnovenou lávku. Podíváme se do celého barokního komplexu, zejména na sochařskou výzdobu jeho fasády a zahradu, která je navržena ve francouzském stylu. Odkud vůbec pochází název zámku, který dal jméno celé čtvrti.
Šternberský letohrádek ovlivněný francouzskou a italskou kulturou
Trojský zámek vyrostl u řeky mezi lety 1679 – 1685. Barokní stavba zaujme svou červenou barvou a množstvím soch umístěných kolem mohutného vstupního schodiště. Barvu fasády na černobílých snímcích neuvidíte, to je ale o důvod víc jít se na budovu italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho sami podívat. Podle jeho plánů byl v Praze postaven také například Profesní dům na Malostranském náměstí. Zámek však nemá pouze jediného autora – ve stejném roce, kdy výstavba sídla rodiny Šternberků započala, původní architekt Orsi zemřel a projekt dokončil Jean Baptiste Mathey.
Druhý z architektů byl významný představitel raného baroka, známý například pro stavbu kostela svatého Františka z Assisi či Jízdárny Pražského hradu. Pro vývoj české architektury znamená jeho vliv mnoho, navazuje totiž na římský klasicismus a francouzský racionalismus, které se u nás později rozvinuly do nespočtu podob. Přinesl některé nové architektonické prvky, jako je ústřední sál v trojkřídlém zámku nebo lizénový rám na fasádách. Jeho typický styl je na Trojském zámku jasně patrný. Francouzský architekt získal vzdělání v Římě, odkud si přinesl svůj klasicistní styl. Do Prahy se dostal s družinou hraběte z Valdštejna, který se z Itálie do českých zemí vracel jako arcibiskup. Matheyho letohrádek je považován za jednu z jeho nejvýznamnějších staveb.
Vliv honosných vil
Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka si zámek nechal postavit po vzoru příměstských italských vil. Při zahraničních cestách ho oslovily jak samotné honosné budovy, tak nekonečné parky, v nichž se vily ztrácely. Srdcem celé stavby na břehu Vltavy je sál vysoký přes dvě patra, jejž vymalovali Abraham a Isaac Godynové v letech 1688 – 1692. Z něho vede do zahrady kamenné schodiště vyzdobené plastikami od Jana Jiřího a Pavla Heermannových z Drážďan. Výzdoba zpodobňuje boj Titánů s antickými bohy a dále alegorie denních i ročních období a světadílů. Už je možná jasné, proč se celá oblast nazývá Troja. Antické motivy totiž daly vzniknout názvu zámku, který se pak rozšířil na celou oblast.
Inspirace z francouzských zahrad
Zmíněné schodiště s antickými výjevy vede do parku, na jehož podobu byl kladen stejně velký důraz jako na stavbu samotnou. Harmonická souhra zámku s touto zahradou francouzského typu je zásadní pro vzhled celého objektu. Okolní zeleň je geometricky členěná, jednotlivé cesty tvoří při pohledu z ptačí perspektivy hvězdy. Zámecká balustráda je navíc zdobena bustami římských císařů a vázami z pálené hlíny.
V roce 1936, kdy byla pořízena většina fotografií z archivu, zámek patřil již 14 let státu. Poslední soukromý majitel Alois Svoboda ho odkázal Československu u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka a uctění 250. výročí úmrtí J. A. Komenského. Od roku 1989 je objekt v péči Galerie hlavního města Prahy. K zámku s výstavním prostorem přiléhají zahrady, sady, oranžérie a malé bludiště. Za normálních okolností je možné interiéry navštívit od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, do zahrady můžete až do sedmi. Pokud bydlíte v okolí, můžete sem dojít a potulovat se zahradou i za současné nepříznivé situace .