Nizozemská neorenesance v Praze

Krásný výhled, francouzsky „belle vue“. Tak se nazývá budova od architekta Konstantina Mráčka nacházející se hned naproti hudebnímu klubu, dnes odběrovému místu, Karlovy lázně. Severozápadní nároží trojkřídlé stavby zdobí masivní hranolová věž, k níž je přistavěn vysoký štíhlý kulatý arkýř. Červené odhalené cihly střídají žluté ozdobné prvky nad okny, arkýře a balkony. Dům Bellevue tak z harmonické klasicistní zástavby nábřeží poměrně vyčnívá. Je totiž pojat ve stylu nizozemské neorenesance, která se vyznačuje výše popsanými detaily, jež nejsou pro české stavby příliš typické. Bellevue je nápadně podobný takzvanému „Vlámskému domu“, který vyrostl na okraji Bruselu v letech 1870–1888. Architekt Charles Albert ho však nezasadil do centra, ale jako solitérní zámeček na samý okraj města.

Smetanovo nábřeží v minulosti

Než se začal Bellevue vůbec plánovat, sloužily břehy v centru Prahy prostým účelům. Drželi se při nich rybáři nebo se zde uskladňovalo dřevo na výrobu vorů. Pro zachytávání a rozebírání vorů v těchto místech sloužily tzv. čapadla. Tyto klenuté průchody v nábřežních zdech můžete podél řeky stále najít.. V 19. století pak Pražané řeku využívali k rekreaci a na obou stranách vznikly lázně, v místech domu Bellevue například už zaniklé lázně Papouškovy. Dávnou slávu této éry mohou připomínat zachovalé Karlovy lázně, které však dnes slouží jako hudební klub a nejnověji dokonce jako covidové centrum. Ve stejném století bylo nábřeží systematicky zastavěno obytnými domy podle projektu architekta Bernarda Grubera. Povolena byla pouze výstavba do výšky dvou pater. Toto pravidlo ale Mráček porušil, a to hlavně výškou budovy Bellevue.

Ateliér Kokoschky nebo Trnky

V horním patře budovy míval ve 30. letech minulého století ateliér malíř Oskar Kokoschka. Obrazy s námětem výhledu ze zdejšího okna jsou velmi žádané mezi sběrateli. Ti jsou za Kokoschkovo zachycení Prahy ochotni zaplatit i desítky milionů korun. Poté, co se rakouský malíř přesunul z Prahy do Londýna, zůstal jeho ateliér prázdný až do doby, kdy ho převzal další z velikánů českého umění, malíř Jiří Trnka. Ten spolupracoval například na revitalizaci části Pražského hradu, o které jsme se zmiňovali v jednom z předchozích dílů Prahy včera. U vstupu do domu visí pamětní deska ještě dalšího umělce, který v domě žil a tvořil, a to medailér Josef Šejnost v letech 1905–1941.

Bellevue a jeho okolí

V průběhu let se samotná funkce budovy i charakter jejího okolí měnil. Od května do listopadu 1945 sídlilo v budově velitelství sovětské armády. Na nároží domu můžeme stále najít pamětní desku. Ze Smetanova nábřeží jste mohli až donedávna vcházet do restaurace Bellevue, která se ale ze začátku roku 2020 přestěhovala do sousedního hotelu Smetana. K přesunu došlo z důvodu plánované rekonstrukce neorenesančního domu Bellevue, v němž mají vzniknout apartmány či luxusní hotel. V těsné blízkosti se v posledních letech událo také několik změn, které by mohly být pro budoucí návštěvníky velmi příjemné. Díky manuálu pro kultivovanou Prahu došlo například k odstranění reklamního smogu v podloubí Karlových lázní.

V oblasti se připravuje také několik dalších změn, které přinesou plynulejší průjezd tramvají, nové zastávky, 24 nových stromů, rozšířené chodníky, lavičky nebo chráněnou cyklostezku skrz úsek, kde dnes chybí. Více se můžete dočíst v článku z rubriky Praha zítra?. Předmětem diskuze je i takzvaný Anenský trojúhelník, zelená plocha, nacházející se přímo před domem Bellevue. Právě tam se nachází javor stříbrný, který měl být podle původních plánů odstraněn. Strom je totiž vrostlý do čapadla, jehož zpřístupnění bylo součástí revitalizace území. Nakonec však městská část Praha 1 na popud veřejnosti a Magistrátu hlavního města Prahy odkryje pouze část čapadla a javor na místě zachová. Pokud vás zajímá více o proměně Smetanova nábřeží, podívejte se také na záznam z cyklu Velké změny Prahy.