Jak funguje město
Magdaléna Medková
Čistit si zuby Želivkou. Odkud se v Praze bere voda, která vám teče z kohoutku?

Jeden člověk v Praze průměrně spotřebuje sto litrů vody za den. K pití nebo přípravě jídla přitom využije jen velmi malé procento. Zbytkem si čistí zuby, pere prádlo, zalévá kytky, myje nádobí, ruce i sám sebe. Téměř všechna voda tak proteče do kanalizace. Ve městech jsme si už zvykli na to, že voda teče z kohoutků kdykoli chceme, jak se k nám ale vlastně dostane?

Nejvíce lidí využívá pitnou kohoutkovou vodu od pěti do devíti hodin ranní. Navečer je největší špička od šesti do devíti.
Zdroj: IPR Praha

V činžovním domě, který v Holešovicích stojí už od 30. let minulého století, je celkem jedenadvacet domácností. V bytech bydlí důchodci, rodiny s dětmi, pejskaři i tak zvaní singles, přičemž každý má jiný denní rytmus a pracovní dobu. V době, kdy je na čase začít s ranní hygienou, se z nižších pater nese stoupačkami hudba z rádia a šelestění sprchy. O poschodí níž si rodina připravuje snídani a ohřívá vodu v konvici na ranní čaj, kávu i ovesné vločky.

Na pitné vodě v metropoli závisí každý den přes milion obyvatel a vzhledem k odlišným návykům, stáří i potřeb každého z nás musí být voda dostupná ve dne v noci bez ohledu na to, jsou-li prázdniny, víkend, blackout nebo pandemie. Jedna kapka pitné vody, která dopadne na zubní kartáček, není samozřejmost. Musí se někde vyrobit, odněkud přivést a někam dopravit. Jinými slovy, za každým málem vody je velmi složitá a drahá infrastruktura. 

Jakou vodou zásobujeme Prahu?

Představte si, že jste město a vlastníte pražské vodovodní sítě. To, co vás v první řadě zajímá, je zdroj, který produkuje dostatek vody pro všechny obyvatele. Historicky se města zakládala v blízkosti řek, průmyslová revoluce ale hlavní toky znečistila, a tak se dnes pitná voda musí čerpat z míst, která jsou od center vzdálená i několik desítek kilometrů. 

V 60. letech, kdy se rozvíjela pražská sídliště, našlo město jako vhodný zdroj vody řeku Želivku. U obce Nesměřice postavila velkou přehradu Švihov, která dnes dokáže zadržet až 309 milionů metrů krychlových povrchové vody a je zdrojem pro tři čtvrtiny pražských domácností. Zbylá menšina bere vodu ze sto let staré soustavy káranských studní podél řeky Jizery. Jednou až dvakrát do roka teče voda v metropoli i z historické Podolské vodárny, která však městu slouží pouze jako rezervní zdroj.

Systém podzemního vodovodu měří přes čtyři tisíce kilometrů. Na obrázku je vidět, do jakých částí Prahy teče voda z Želivky a do jakých ta z Kárané.
Zdroj: IPR Praha

Kvalitu vody testují i pstruzi

Řekněme, že už znáte způsob, jak vodu nejen získávat ale i vyčistit. Postavili jste přehradu i úpravnu, která zbaví vodu všech nežádoucích látek, jako jsou bakterie a viry. Hlavní čistící komory pro Prahu se nachází přímo pod hrází přehrady Švihov a nesou název Želivka. Voda se do nich přivádí pomocí věží s čerpadly, následně se chemicky čistí a připravuje na cestu do Prahy. 

Úpravna Káraný, která zásobuje jen čtvrtinu domácností, čerpá oproti Želivce převážně podzemní vodu. Má celkem 680 vyvrtaných studní podél Jizery a kromě vody z řeky, která se cestou do studny uměle čistí pískem, využívá i několik tisíc let starou artézskou vodu z umělých vrtů. 

Její kvalita je sice jedna z nejlepších, má ale tu nevýhodu, že obsahuje hodně železa, a tak má před čištěním nevzhlednou červenohnědou barvu. Všechna ta práce okolo filtrace má na Káraném jedno specifikum. Ještě předtím, než vodohospodáři pustí vodu do Prahy, testuje ji v nádrži hejno pstruhů duhových. Pokud by jen jedna ryba lekla, čerpání vody se okamžitě zastaví.

Pitnou vodu pro Prahu přivádí jeden z nejdelších tunelů na světě

Kde se voda čerpá a proměňuje v pitnou, už víte. Jak ji ale přivést do města? Nejpřirozenější způsob je vodu přenést, ať už na zádech tažného zvířete, autem s cisternou nebo lahví v batohu. Dělalo se to tak po staletí. Pro velké množství vody je tento způsob dopravy nejen těžko realizovatelný, ale i nejméně efektivní. 

Jednou z historicky prvních vodovodních sítí byly otevřené kanály v podobě akvaduktů nebo vodních příkopů. Pouhou gravitací se dal velký objem přivést i na velmi odlehlá místa. Někde tento systém funguje dodnes, jeho nevýhodou ale je, že vodu vystavujete velké míře znečištění, kontaminaci a navíc ji přivedete pouze tam, kam voda doteče spádem.

Přehradu Švihov dokáže zadržet až 309 milionů metrů krychlových povrchové vody a je zdrojem pro tři čtvrtiny pražských domácností. 
Zdroj: IPR Praha

Vodohospodářství proto dnes spoléhá hlavně na potrubní distribuční systém, který pomocí tlaku umožňuje vodu dostat tam, kam je potřeba. K tomu město využívá obří čerpadla, která dodávají vodě potřebnou energii. Na tomto principu se do Prahy přivádí hlavně pitná voda z úpravny v Káraném. Distribuci zajišťují tři řady, které vodu ze zdroje vyhání čerpadly až do tlakových zásobníků (vodojemů) ve městě. 

Upravenou vodu z Želivky dostáváme do města jiným způsobem. Objem dopravuje vodovod, který vypadá jako masivní betonový tunel. Tak zvaný štolový přivaděč je dlouhý necelých 52 kilometrů a je šestým největším vodním tunelem na světě. Proud vody v něm putuje převážně jen za pomocí gravitace. Než ale do Prahy přiteče jen trocha na kafe, trvá to úctyhodných patnáct hodin. Tunelem to přitom nekončí, cesta vody znovu začíná v hlavním pražském vodojemu Jesenice. 

Proč jsou v Praze vodojemy? A jak funguje distribuční síť?

Vodojemy jsou nejviditelnější součástí celé sítě. V Praze jsou mnohonásobně větší, než ty, co si je děti na vesnici pletou s UFO. Bez vodojemů by každodenní práce v Káraném a na Želivce přišla vniveč. Město sice disponuje silnými vodními čerpadly, ty by ale nedokázaly uspokojit všechny domácnosti v reálném čase, voda by se velmi rychle vyčerpala. Proto úpravny neustále naplňují vodojemy, které vytváří zásoby pro ranní a večerní špičky.

Vodojemy, které zásobují domácnosti, jsou důležité hlavně během ranních a večerních špiček.
Zdroj: IPR Praha

Zásoby městu ušetří spoustu peněz a chrání ho při nenadálých událostech, jako jsou požáry. Nejsmrtelnější nehody se v Praze staly ještě před vznikem moderní vodovodní sítě. Dnes je v hlavním městě asi sedm desítek vodojemů a každý z nich má zásobu nejen vody, ale i energie, kterou potřebuje k distribuci do různých koutů Prahy. Potrubní síť, kterou ještě někde tvoří trubky z 19. století, se skrývá pod povrchem veřejných prostranství, jako jsou náměstí, ulice, silnice, parky i hřiště. 

Zatímco voda z Káraného obhospodařuje Prahu 3, kde jsou také dva hlavní vodojemy, voda z Želivky se dostává k domácnostem nejprve v okrajových částech města a teprve poté míří do centra. Systém podzemního vodovodu měří přes čtyři tisíce kilometrů, což je přibližně dvojnásobek zpáteční cesty z Prahy do Říma. Trubky nemají nekonečnou životnost, a tak se město snaží zastaralé vodovody postupně opravovat, aby nedocházelo k výpadkům dodávky pro části domácností.

Voda musí téct silně i v nejvyšším patře mrakodrapu

 Řekněme, že máte zdroj, úpravnu, vodojemy i potrubní síť, to ale ještě neznamená, že voda poteče i v domě, který má dvacet sedm pater. Možná jste se někdy sprchovali vodou, která neměla dostatek tlaku, a tak víte, jak frustrující je to pocit. 

Aby se to nestávalo příliš často, mají mrakodrapy vlastní čerpadlo, které svislým potrubím (stoupačkami v jádru domu) pumpuje vodu až do těch nejvyšších pater. I v činžácích a rodinných domech jsou navíc ve sklepě schované kotelny, kde se voda ohřívá, aby jejich nájemníci měli přívod nejen studené, ale i teplé vody. Některé domácnosti mají místo centrálních kotlů vlastní bojlery.

Sklenička točené kohoutkové vody vás vyjde na 2 haléře.
Zdroj: IPR Praha

Kdo má za to všechno odpovědnost?

Celou infrastrukturu jako je přehrada, úpravna, tunel, vodojemy i potrubní síť musí někdo zabezpečovat a každý den dohlížet na to, jestli vše funguje tak, jak má. Hlavnímu městu se o vodohospodářství stará jeho akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, která vedle dodávky vody zabezpečuje i veškeré opravy vodovodních řadů, vodojemů, zkrátka celého systému. A nejen to. 

Vodu, která proteče umyvadlem, záchodem, myčkou nebo pračkou do odpadu a následně do kanalizačního systému, shromažďuje v Ústřední čistírně odpadních vod, kde ji zbavuje pevných částic, organických a anorganických látek, včetně bakterií a virů, a následně vypouští do Vltavy. Podobným způsobem systém odvádí z města odpadní vodu z průmyslu a část dešťových vod, v případě, že se nevsáknou do půdy. Přesto je kohoutková voda stále levnější než ta balená. Najdete ji v každém domě a kdykoliv chcete. Stačí jen otočit kohoutkem.

související

podle redakce

Projděte si CAMP s audio průvodcem v aplikaci Bloomberg Connects. Stáhněte si ji zdarma.