Jak funguje město
Magdaléna Medková
Čistit si zuby Želivkou. Odkud se v Praze bere voda, která vám teče z kohoutku?

Jeden člověk v Praze průměrně spotřebuje sto litrů vody za den. K pití nebo přípravě jídla přitom využije jen velmi malé procento. Zbytkem si čistí zuby, pere prádlo, zalévá kytky, myje nádobí, ruce i sám sebe. Téměř všechna voda tak proteče do kanalizace. Ve městech jsme si už zvykli na to, že voda teče z kohoutků kdykoli chceme, jak se k nám ale vlastně dostane?

Nejvíce lidí využívá pitnou kohoutkovou vodu od pěti do devíti hodin ranní. Navečer je největší špička od šesti do devíti.
Zdroj: IPR Praha

V činžovním domě, který v Holešovicích stojí už od 30. let minulého století, je celkem jedenadvacet domácností. V bytech bydlí důchodci, rodiny s dětmi, pejskaři i tak zvaní singles, přičemž každý má jiný denní rytmus a pracovní dobu. V době, kdy je na čase začít s ranní hygienou, se z nižších pater nese stoupačkami hudba z rádia a šelestění sprchy. O poschodí níž si rodina připravuje snídani a ohřívá vodu v konvici na ranní čaj, kávu i ovesné vločky.

Na pitné vodě v metropoli závisí každý den přes milion obyvatel a vzhledem k odlišným návykům, stáří i potřeb každého z nás musí být voda dostupná ve dne v noci bez ohledu na to, jsou-li prázdniny, víkend, blackout nebo pandemie. Jedna kapka pitné vody, která dopadne na zubní kartáček, není samozřejmost. Musí se někde vyrobit, odněkud přivést a někam dopravit. Jinými slovy, za každým málem vody je velmi složitá a drahá infrastruktura. 

Jakou vodou zásobujeme Prahu?

Představte si, že jste město a vlastníte pražské vodovodní sítě. To, co vás v první řadě zajímá, je zdroj, který produkuje dostatek vody pro všechny obyvatele. Historicky se města zakládala v blízkosti řek, průmyslová revoluce ale hlavní toky znečistila, a tak se dnes pitná voda musí čerpat z míst, která jsou od center vzdálená i několik desítek kilometrů. 

V 60. letech, kdy se rozvíjela pražská sídliště, našlo město jako vhodný zdroj vody řeku Želivku. U obce Nesměřice postavila velkou přehradu Švihov, která dnes dokáže zadržet až 309 milionů metrů krychlových povrchové vody a je zdrojem pro tři čtvrtiny pražských domácností. Zbylá menšina bere vodu ze sto let staré soustavy káranských studní podél řeky Jizery. Jednou až dvakrát do roka teče voda v metropoli i z historické Podolské vodárny, která však městu slouží pouze jako rezervní zdroj.

Systém podzemního vodovodu měří přes čtyři tisíce kilometrů. Na obrázku je vidět, do jakých částí Prahy teče voda z Želivky a do jakých ta z Kárané.
Zdroj: IPR Praha

Kvalitu vody testují i pstruzi

Řekněme, že už znáte způsob, jak vodu nejen získávat ale i vyčistit. Postavili jste přehradu i úpravnu, která zbaví vodu všech nežádoucích látek, jako jsou bakterie a viry. Hlavní čistící komory pro Prahu se nachází přímo pod hrází přehrady Švihov a nesou název Želivka. Voda se do nich přivádí pomocí věží s čerpadly, následně se chemicky čistí a připravuje na cestu do Prahy. 

Úpravna Káraný, která zásobuje jen čtvrtinu domácností, čerpá oproti Želivce převážně podzemní vodu. Má celkem 680 vyvrtaných studní podél Jizery a kromě vody z řeky, která se cestou do studny uměle čistí pískem, využívá i několik tisíc let starou artézskou vodu z umělých vrtů. 

Její kvalita je sice jedna z nejlepších, má ale tu nevýhodu, že obsahuje hodně železa, a tak má před čištěním nevzhlednou červenohnědou barvu. Všechna ta práce okolo filtrace má na Káraném jedno specifikum. Ještě předtím, než vodohospodáři pustí vodu do Prahy, testuje ji v nádrži hejno pstruhů duhových. Pokud by jen jedna ryba lekla, čerpání vody se okamžitě zastaví.

Pitnou vodu pro Prahu přivádí jeden z nejdelších tunelů na světě

Kde se voda čerpá a proměňuje v pitnou, už víte. Jak ji ale přivést do města? Nejpřirozenější způsob je vodu přenést, ať už na zádech tažného zvířete, autem s cisternou nebo lahví v batohu. Dělalo se to tak po staletí. Pro velké množství vody je tento způsob dopravy nejen těžko realizovatelný, ale i nejméně efektivní. 

Jednou z historicky prvních vodovodních sítí byly otevřené kanály v podobě akvaduktů nebo vodních příkopů. Pouhou gravitací se dal velký objem přivést i na velmi odlehlá místa. Někde tento systém funguje dodnes, jeho nevýhodou ale je, že vodu vystavujete velké míře znečištění, kontaminaci a navíc ji přivedete pouze tam, kam voda doteče spádem.

Přehradu Švihov dokáže zadržet až 309 milionů metrů krychlových povrchové vody a je zdrojem pro tři čtvrtiny pražských domácností. 
Zdroj: IPR Praha

Vodohospodářství proto dnes spoléhá hlavně na potrubní distribuční systém, který pomocí tlaku umožňuje vodu dostat tam, kam je potřeba. K tomu město využívá obří čerpadla, která dodávají vodě potřebnou energii. Na tomto principu se do Prahy přivádí hlavně pitná voda z úpravny v Káraném. Distribuci zajišťují tři řady, které vodu ze zdroje vyhání čerpadly až do tlakových zásobníků (vodojemů) ve městě. 

Upravenou vodu z Želivky dostáváme do města jiným způsobem. Objem dopravuje vodovod, který vypadá jako masivní betonový tunel. Tak zvaný štolový přivaděč je dlouhý necelých 52 kilometrů a je šestým největším vodním tunelem na světě. Proud vody v něm putuje převážně jen za pomocí gravitace. Než ale do Prahy přiteče jen trocha na kafe, trvá to úctyhodných patnáct hodin. Tunelem to přitom nekončí, cesta vody znovu začíná v hlavním pražském vodojemu Jesenice. 

Proč jsou v Praze vodojemy? A jak funguje distribuční síť?

Vodojemy jsou nejviditelnější součástí celé sítě. V Praze jsou mnohonásobně větší, než ty, co si je děti na vesnici pletou s UFO. Bez vodojemů by každodenní práce v Káraném a na Želivce přišla vniveč. Město sice disponuje silnými vodními čerpadly, ty by ale nedokázaly uspokojit všechny domácnosti v reálném čase, voda by se velmi rychle vyčerpala. Proto úpravny neustále naplňují vodojemy, které vytváří zásoby pro ranní a večerní špičky.

Vodojemy, které zásobují domácnosti, jsou důležité hlavně během ranních a večerních špiček.
Zdroj: IPR Praha

Zásoby městu ušetří spoustu peněz a chrání ho při nenadálých událostech, jako jsou požáry. Nejsmrtelnější nehody se v Praze staly ještě před vznikem moderní vodovodní sítě. Dnes je v hlavním městě asi sedm desítek vodojemů a každý z nich má zásobu nejen vody, ale i energie, kterou potřebuje k distribuci do různých koutů Prahy. Potrubní síť, kterou ještě někde tvoří trubky z 19. století, se skrývá pod povrchem veřejných prostranství, jako jsou náměstí, ulice, silnice, parky i hřiště. 

Zatímco voda z Káraného obhospodařuje Prahu 3, kde jsou také dva hlavní vodojemy, voda z Želivky se dostává k domácnostem nejprve v okrajových částech města a teprve poté míří do centra. Systém podzemního vodovodu měří přes čtyři tisíce kilometrů, což je přibližně dvojnásobek zpáteční cesty z Prahy do Říma. Trubky nemají nekonečnou životnost, a tak se město snaží zastaralé vodovody postupně opravovat, aby nedocházelo k výpadkům dodávky pro části domácností.

Voda musí téct silně i v nejvyšším patře mrakodrapu

 Řekněme, že máte zdroj, úpravnu, vodojemy i potrubní síť, to ale ještě neznamená, že voda poteče i v domě, který má dvacet sedm pater. Možná jste se někdy sprchovali vodou, která neměla dostatek tlaku, a tak víte, jak frustrující je to pocit. 

Aby se to nestávalo příliš často, mají mrakodrapy vlastní čerpadlo, které svislým potrubím (stoupačkami v jádru domu) pumpuje vodu až do těch nejvyšších pater. I v činžácích a rodinných domech jsou navíc ve sklepě schované kotelny, kde se voda ohřívá, aby jejich nájemníci měli přívod nejen studené, ale i teplé vody. Některé domácnosti mají místo centrálních kotlů vlastní bojlery.

Sklenička točené kohoutkové vody vás vyjde na 2 haléře.
Zdroj: IPR Praha

Kdo má za to všechno odpovědnost?

Celou infrastrukturu jako je přehrada, úpravna, tunel, vodojemy i potrubní síť musí někdo zabezpečovat a každý den dohlížet na to, jestli vše funguje tak, jak má. Hlavnímu městu se o vodohospodářství stará jeho akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, která vedle dodávky vody zabezpečuje i veškeré opravy vodovodních řadů, vodojemů, zkrátka celého systému. A nejen to. 

Vodu, která proteče umyvadlem, záchodem, myčkou nebo pračkou do odpadu a následně do kanalizačního systému, shromažďuje v Ústřední čistírně odpadních vod, kde ji zbavuje pevných částic, organických a anorganických látek, včetně bakterií a virů, a následně vypouští do Vltavy. Podobným způsobem systém odvádí z města odpadní vodu z průmyslu a část dešťových vod, v případě, že se nevsáknou do půdy. Přesto je kohoutková voda stále levnější než ta balená. Najdete ji v každém domě a kdykoliv chcete. Stačí jen otočit kohoutkem.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →