Proč musíme s dešťovou vodou nakládat jinak než dřív?

Chytré hospodaření s vodou spadlou z nebe podporuje městské prostředí hned několika způsoby. Vsakování do půdy doplňuje hladinu podzemních vod. Důležité je i zlepšování městského mikroklimatu. Teplota ve velkých městech je pravidelně vyšší než v okolní krajině. Postupně se vypařující voda zvyšuje vlhkost vzduchu a snižuje i jeho teplotu.

Zadržené srážky mohou také šetřit pitnou vodu, na mnoha místech už slouží pro zalévání, splachování toalet či praní. Část moderních řešení je schována pod zemí, ale ve správně navržených lokalitách déšť zásobuje i různá jezírka či mokřady, které mohou sloužit volně žijícím zvířatům nebo lidem k rekreaci. Extrémní deště minulých let přinášejí lokální záplavy, v minulém roce se s vytopenými sklepy potýkali Pražané i daleko od řeky – například v Břevnově nebo Vokovicích.

Podnikatelé již dnes za odvod dešťové vody do kanalizace platí. I v případě novostaveb rodinných domů musí být srážky využity nebo vsakovány přímo na pozemku. Do veřejné sítě je majitelé mohou vypouštět jen tehdy, pokud opravdu dokážou, že jiné řešení neexistuje.

Síť kanalizačních stok byla v minulosti navrhovaná jako jednotná. To znamená, že kromě odpadu z budov svádí i dešťovou vodu ze střech a ulic, která do čističky míří zbytečně. Při silných bouřkách se mnohdy část takto smíšené vody nestihne přečistit vůbec. Nádrže čistíren nestačí a splašky zředěné dešťovou vodou jsou vypouštěny rovnou do řek. Pokud se srážky svedou jinam, průměr trubek pro splaškovou kanalizaci odvádějící odpad může být mnohem menší.

Co se dá konkrétně dělat?

Během celé doby projektování je nejlepší postupovat participativně. Tedy se zapojením všech, které dané území zajímá a mají k němu co říct. Důležité je zmapování současného stavu odtokových poměrů, tedy kudy a jak voda městem prochází. 

Pokud to místo dovolí, je nejlepší zadržet vodu přímo v místě dopadu. To dokážou propustné povrchy, které je vhodné použít i na parkovací místa. Ze zpevněných ploch mohou srážky stékat do různých rýh či nádrží na povrchu nebo pod ním. Odtud znovu mizí do podzemí, nebo se alespoň dočasně zdrží a odtok se zpomalí. Voda z akumulačních nádrží se využívá při zalévání nebo třeba přímo v domech. Srážky mohou napájet i různé kašny a další vodní prvky

Stromy se často nemohou vysadit kvůli inženýrským sítím, řešením je umístění všech kabelů a trubek do jednoho prostorově úspornějšího kolektoru. Vývoj moderních litých povrchů, které by na rozdíl od klasického asfaltu propouštěly vodu, stále probíhá. Umí to i recyklovaná guma, používaná jako příjemný povrch na hřištích.

Pomohou i drobnosti. Trávník zadrží víc vlhkosti, pokud ho sečeme méně často a nepříliš nakrátko. Do záhonů se vyplatí vybírat většinou odolnější místní druhy a osivo. Spoustu nápadů můžete načerpat například prolistováním volně dostupné publikace Voda ve městě. Pokud se chcete aktivně zúčastnit připravovaných projektů ve svém okolí, pochopíte, s jakým množstvím nástrah se odborníci musí vypořádat.

Co už se v Praze povedlo?

I v metropoli se už na některých místech s vodou hospodaří dobře. Často je výhodné vrátit se k původní atmosféře místa. Kostnické náměstí v centru Žižkova bylo původně navrženo jako oáza uprostřed města z cihel a betonu. Později zde byla necitlivě umístěna měnírna pro tramvaje. Autorky nové koncepce, Radmila Fingerová a Hana Špalková, vytvořily opět jednu rovnou plochu, v kopcovité čtvrti obzvlášť cennou. Většinu povrchu tvoří měkký mlat. V dlažbě je skrytý mlžící systém. I v hustě zasíťované oblasti se našlo místo na retenční nádrž. Měnírnu se nepodařilo zmenšit, ale její střecha se proměnila v extenzivní střešní zahradu.

V okrajových částech města proběhlo několik revitalizací potoků. V Dubči zmizelo betonové koryto a břehy jsou pozvolnější. Nejnutnější zpevnění rozšířeného koryta řeší vyskládané kameny. V Šáreckém údolí potok znovu napájí několik tůní.  Pomohou i komunitní zahrady. Zelenou fasádu plnou různých rostlin může mít i administrativní budova v centru města jako DRN na Národní třídě. V Mikulandské ulici se vlastníci domu složili na nádrž o objemu 5 m3, dešťová voda je automaticky rozváděna k jednotlivým rostlinám ve vnitrobloku. Další inspirativní příklady můžete nalézt například na webových stránkách projektu Počítáme s vodou.

Lépe to jde i na hlavní třídě

Pilotním projektem pro aplikaci prvků modrozelené infrastruktury při kompletní rekonstrukci městské třídy je Seifertova ulice. Ta představuje jednu z nejvýznamnějších ulic Žižkova a zároveň důležitý dopravní spoj mezi Žižkovem a centrem města. Její současná podoba ovšem neodráží charakter historické zástavby. Zůstal netradiční výhled na Hradčany, ale z původního stromořadí zbyly jen tři stromy. Ulice postrádá krajinné prvky a nepodporuje rekreaci. 

I pro tuto ulici se ale blýská na lepší časy. Postupně se daří zlepšovat přístup na hlavní nádraží. „Seifertku“ čeká rekonstrukce, přičemž součástí řešeného území studie budou i přiléhající parky, například okolo domu Radost, náměstí W. Churchilla nebo Sladkovského náměstí. Koncepčně se budou řešit i ostatní ulice v okolí, lokalitu totiž vymezuje právě oblast, odkud do Seifertovy ulice stékají dešťové vody. Studie bude vznikat v mezioborovém týmu architektů a vodohospodářů za účasti dalších specialistů. Na celém procesu plánování mohou participovat místní občané, součástí jsou komentované vycházky, diskuze nebo infokontejner přímo na místě. Zahájení rekonstrukce je naplánováno na rok 2024.