Období první republiky palácům přálo. Po celém městě začaly místo měšťanských domů vyrůstat majestátní stavby s mnoha funkcemi. Sídlil v nich obchod, podnikání i kultura. Secesní architekturu pionýrů, jakými je Koruna na Václavském náměstí z doby první světové války, brzy nahradil funkcionalismus. V tomto stylu vznikl také palác na dnešní Florenci, který zůstal přes 80 let věrný svému původnímu účelu.
Na trase jedné z prvních tramvají
Pomezí Nového Města, Těšnova a dynamicky se rozvíjejícího Karlína mělo v době, kdy se Praha teprve stávala velkoměstem, velký potenciál. Z dnešní Florence také vedla jedna z prvních tramvajových tratí, která průmyslová předměstí Karlín a Libeň spojovala s centrem. I sem tedy, po Václavském náměstí nebo po Holešovicích, zamířila výstavba moderních paláců a obchodních center ve stylu funkcionalismu. Na Poříčí tak vznikla Bílá labuť, která mohla svou moderností konkurovat i západní Evropě. O pár let později vznikl na nároží Sokolovské a ulice Na Štvanici další funkcionalistický dům.
Poloha v důležité křižovatce, velkorysé rozměry i materiály. Palác Atlas navrhli Gočárovi žáci Jan Svoboda a František Stalmach ve stylu tzv. emocionálního funkcionalismu, což je pozdní fáze tohoto směru. Projevuje se v zaobleném nároží paláce i v jeho umělecké výzdobě sochařskými reliéfy. Pásová okna nebo chromované ocelové prvky pak patří k prvkům „klasického“ funkcionalismu. Jeho pozdní, emocionální fáze se vrací k pojetí architektury jako umění a klade větší důraz na estetiku. Stavba byla dokončena v roce 1942, 3 roky po zmíněné Labuti.
Kultura a banka v symbióze
Přízemí připadlo reprezentativnímu prostoru banky, první patro kavárně a suterén kinosálu. Vyšší patra pak byla určena bytům a kancelářím. Budova v 90. letech prošla rekonstrukcí a přišla o původní plášť, takže ztratila část svého funkcionalistického výrazu. Části interiérů, umělecké výzdoby i další prvky ale zůstaly. A stejně tak funkce, což je mezi velkými stavbami v centru dost výjimečné.
Atlas se tak řadí mezi nejdéle působící pražská kina, ve službách je totiž přes 80 let. Náskok má více než stoletá Lucerna otevřená v roce 1907, Světozor, který zahájil promítání v roce 1914 nebo kino Aero z roku 1933. Během 20. až 40. let, zlaté éry československého filmu, byste našli kinosály zasazené do zajímavé architektury téměř na každém kroku, od paláce Adria a Koruna nebo hotelu Juliš přes palác Olympic po dům U Modré štiky či další. Většina však zanikla a jenom několik jich na stejném místě funguje dodnes.