Rána z milosti

Václavské náměstí začíná být konečně znovu středem pozornosti. Nedávno se dočkaly velké rekonstrukce chodníky, přibyly stromy, kašna a za pár let se vrátí i zvonky tramvají. Právě v dolní části náměstí, která prošla obnovou, se před 40 lety odehrála jiná, daleko výraznější změna. Administrativní budova ČKD nahradila nešťastný Dům hedvábí, vystavěný v roce 1900, už tehdy s obchodem s látkami. Proč nešťastný? Původně secesní dům Na Můstku prošel brzy po svém dokončení několika přestavbami. Ta nejvýraznější ho v polovině 30. let ho připravila o veškerou výzdobu. V roce 1973 nakonec musel ustoupit stavbě metra, demolice ale dílo zkázy už jen dokonala a pro sebevědomého nástupce uvolnila asi nejcennější parcelu na celém Václavském náměstí. Pro své reprezentativní kanceláře ji získala společnost ČKD, tehdy úspěšný výrobce lokomotiv a hlavně tramvají.

Dům pro všechny

Umístění domu ČKD je opravdu výjimečné, stojí v ose Národního muzea a z jeho oken a střechy jsou neopakovatelné výhledy na celé náměstí. I proto v něm architekti Alena a Jan Šrámkovi, autoři mimo jiné i nové haly Hlavního nádraží, navrhli co nejvíce prostor pro veřejnost. V dobovém časopise Architektura ČSR (v čísle 7/1985) se píše: „Lze pochválit, že majitel budovy správně pochopil, že na tomto místě musí být objekt vůči městu otevřený; architektura město obohacující nejen vzhledem, ale i funkcí. V hojnosti stravovacích zařízení je pár pater administrativy téměř zanedbatelných.“ Dům na jednom z nejrušnějších míst v Praze skutečně fungoval jako jedno velké centrum setkávání. V přízemí byla prostorná hala napojená na podzemní vestibul metra a vstupovalo se z ní do restaurace v prvním patře. Pro ni byla na fasádě navržena výrazná arkýřová okna, ze kterých si návštěvníci mohli užívat výhledy na náměstí. K těm se dnes dostaneme jedině přes regály s oděvy, dům totiž prošel v roce 2003 rekonstrukcí a vstupní hala spolu s restaurací se proměnily ve velký obchodní prostor.

Nejcennější kuřárna v Praze?

Kromě restaurace v 1. patře ale Praha přišla o ještě výjimečnější místo, a to o vinárnu ve skleníkové nástavbě s výraznými hodinami. Na tu navazovala kavárna s velkou střešní terasou, ze které měli hosté Václavské náměstí jako na dlani. A krásný výhled byl i na další části Nového a Starého Města. Dnes se jedná o soukromé prostory nájemců několika málo kanceláří ve dvou patrech nad obchodem.

Alespoň vnější podoba domu se při přestavbě nezměnila, možná i díky tomu, že se už v roce 1992, pouhých devět let po svém dostavění, stal kulturní památkou. Tento rekord zatím žádná stavba nepřekonala. Manželé Šrámkovi budovu navrhli v roce 1976 a do Československa poprvé přinesli prvky postmoderní architektury. Jak je pro tento styl typické, hodinami na střeše, arkýři, ale i rozložením oken hravě navazují na historické prvky, tady přímo na původní zbořenou budovu i architekturu okolo. Na rozdíl od jiných příkladů postmoderny, cenných, ale výrazných, například staveb Rakušana Hundertwassera, ale manželé Šrámkovi zvolili decentní pojetí a dům ČKD tak na své místo dokonale zapadá.

Budova ČKD bude vždy připomínat, že i v době nesvobody a zaostávání mohla v Československu vyrůst architektura podle nejnovějších trendů. Ale nese s sebou i známé varování, že status kulturní památky není zárukou nejlepšího zacházení. Restaurace, vinárna, kavárna a jejich terasa s výhledem na celé Václavské náměstí tak zůstavají jen ve vzpomínkách Pražanů.