Hřiště, které si děti staví samy

Trubky, roury, kartony, pneumatiky, provazy a palety. Na první pohled hromada harampádí a tak trochu skládka. Ale nenechte se zmást. Přesně takhle vypadá moderní Adventure Playground neboli dobrodružné hřiště, na kterém si děti mohou svobodně hrát, stavět si bunkry, domečky nebo třeba houpačky a pracovat u toho s opravdovými nástroji. Na Kocínce v Praze 6 vzniklo jedno takovéto unikátní dočasné dobrodružné hřiště letos v červnu. Nacházelo se na pozemku, kde se brzy bude stavět nová základní škola. O hřiště, které si děti staví samy, se zasadila trojice akčních žen – krajinářská architektka Magdalena Smetanová, dále architektka a zakladatelka spolku Město přátelské dětem, který se dlouhodobě věnuje popularizaci tématu hry dětí ve městě, Mirjana Petrik a v neposlední řadě výtvarnice, metodička a lektorka z Muzea Říčany Carolina Sidon. Vše se odehrálo s podporou městské část Praha 6 a DDM Hl. m. Prahy.

A jak takové hřiště přesně funguje? Adventure Playground je vlastně neustále se měnící stavební hřiště, kde se děti učí odhadovat vlastní síly a překonávat výzvy, domlouvat se mezi sebou a vzájemně se respektovat. Mohou tvořit z různých materiálů, pracovat s nástroji, umazat se, odřít si kolena a zažít dobrodružnou a svobodnou hru. Dělají zkrátka to, co samy chtějí a vymyslí. Stavějí si bunkry, budují vlastní prolézačky a u toho řežou, vrtají, motají, skládají. Tvoří si svůj vlastní svět, který patří jen jim a ve kterém se cítí dobře. Tohle všechno samozřejmě v rámci stanovených pravidel. Na hřišti totiž potkáte playworkery (lektory), kteří ho spravují a ukáží dětem, jak s nástroji správně pracovat.

První Adventure Playground vzniklo v Kodani už v roce 1943. Myšlenka hřiště, které staví samy děti a nabízí více příležitostí ke hře a kreativitě než to klasické s houpačkou a pískovištěm, se z Dánska rychle rozšířila do Velké Británie, západní Evropy, USA, Austrálie nebo Japonska. V Německu dnes najdeme přes 800 dobrodružných hřišť. Adventure Playground Na Kocínce bylo pilotní ukázkou svého druhu v České republice. Nyní se na testovacím pozemku na Praze 6 projektuje nová základní škola, městská část ale nejspíš pro hřiště najde nové místo, tentokrát trvalé.

Málo pravidel a hodně volných prvků

Dočasné hřiště na Žižkově ale ještě vyzkoušet stihnete! Až do konce září můžete s dětmi navštívit Nami Play Pavilon, který vznikl v rámci Landscape Festivalu. Navrhl jej designér Eduard Herrmann se svou ženou, architektkou Klárou Koldovou, kteří nyní společně tvoří pod hlavičkou Nami ñami studio. Konstrukce pavilonu je vyrobena ze smrkového dřeva ošetřeného pouze přírodními oleji. Jeho rozměry vycházejí z betonové kruhové zdi, která na místě opuštěně stojí už léta. Kolem ní jsou vestavěné lavičky, rýsovací prkna, šplhací lana, plošiny i různé skrýše a žebříky. Vše je ze dřeva, jednoduché a hravé. Uvnitř najdou děti prolézačky, provazy, kameny, velké plastové trubky, schody, žebřiny, vozíky a další herní prvky. Místo klasické podlahy je tu písek. „Klasická hřiště jsou dneska unifikovaná a poskládaná ze standardizovaného, pestrobarevného a fixního vybavení na gumovém povrchu. Nic proti houpačkám, jen si myslíme, že děti si zaslouží trochu víc, funkčně i esteticky,“ říká Eduard Herrmann.

Školní ulice a školní plácky

Silnice, nebo školní plácek? Na Praze 10 mají jasno. Městská část ve spolupráci s organizacemi Kreativní Praha a Pěšky městem uzavřela loni v září silnici před ZŠ Solidarita a na tři týdny z ní udělala hravý plácek pro školáky. Vzniklo tak nejen místo pro koloběžky nebo skákání panáka, ale také přirozená zkratka do přilehlého parku. Součástí projektu byl také kulturní program a veřejná diskuse o dlouhodobém využití místa.

Nový plácek byl inspirovaný zahraničními „play street“ nebo „school street“, které přináší dočasnou nebo trvalou změnu dopravního režimu a upřednostňují bezpečný prostor pro dětskou hru a komunitní aktivity. Projekt vzešel z veřejného open callu Kreativní Prahy, která se proměnám a testování funkcí veřejných prostranství věnuje dlouhodobě.

Školní ulice vstřícné k dětským hrám úspěšně fungují řadu let v mnoha městech. První byla otevřena v roce 1989 v italském Bolzanu, dnes je najdeme po celém světě. Velmi se jim daří v Británii, ale také třeba v blízké Bratislavě. U nás se tímto tématem dlouhodobě zabývá právě organizace Pěšky městem.

Na Praze 10 se pod taktovkou Ateliéru Partero proměnilo také hřiště Sobotecká, které nyní nabízí herní a odpočinkové prvky pro děti i rodiče na celkové ploše parku téměř 3 000 m².

V socialistickém Československu bylo skoro povinné, aby každé hřiště zdobila prolézací koule. Unifikovaná hřiště minulosti po vstupu do Evropské unie vystřídala hřiště certifikovaná a bezpečná, jenže opět téměř identická, která k tvořivosti a kreativitě dětí příliš nevybízí. Přitom právě volná, svobodná hra je přirozenou vývojovou lidskou potřebou a existovala mnohem dříve, než první oficiální dětské hřiště. Navíc je k ní potřeba vlastně málo. Zázemí pro dětskou hru mohou poskytnout přírodní parkové plochy ve městě a příměstské lesy, pro které je Praha oproti jiným městům poměrně bohatá na zeleň. Hostivařský lesopark, Ďáblický háj, Kunratický les, Divoká Šárka i novější lesopark Letňany nebo nově vznikající příměstský park Soutok představují příležitost, jak svobodnou hru navrátit do života dětí, a podpořit tak jejich kreativitu a tvořivost. Podívejte se na naše další tipy na zajímavá hřiště, která se standardu typizovaných hřišť vymykají.