Metropolitní institut Bratislavy vznikl v roce 2019. Co se podle vás zatím nejvíc povedlo?

Za posledních pět let se toho povedlo opravdu hodně. Díky standardům a manuálům veřejných prostor, které vznikly na MIBu, se podařilo odstartovat proces systematické revitalizace, a to od běžných tranzitních ulic či zastávek tramvají až po velké transformace jako například náměstí Svobody. Institut vypracoval také koncepci bratislavské dlažby, kterou implementuje nejen město, ale i soukromí developeři. Máme za sebou 14 architektonických soutěží, které jsou v různých stádiích rozpracovanosti a přinášejí kvalitní architektonické řešení na bázi strategických cílů města. Jednou z nich je třeba revitalizace bývalých koupelí Grössling, které by měly znovu sloužit jako městské lázně. Ráda bych zmínila také městskou územní studii Mlynské nivy, kde se nám podařilo sladit veřejné a soukromé zájmy v bývalé industriální zóně. Na 138 hektarech zde vyroste nová udržitelná městská čtvrť. Je to momentálně jeden z největších plánovaných projektů v Bratislavě, ale k tomu se určitě ještě dostaneme.

Kolik má dnes MIB zaměstnanců?

MIB má dnes kolem 70 zaměstnanců. Máme 4 základní pilíře činnosti. Tím prvním jsou metodické dokumenty, koncepce a inovace. Sem patří například zmíněné manuály. Velmi intenzivně také spolupracujeme s akademickou obcí. Tím druhým je samotná tvorba a pilotování městských prostor, ať už se jedná o veřejné prostory nebo obnovu budov. Dále tu máme územní plánování, které nám pomáhá nastavovat dlouhodobou vizi města. Tam spadá tvorba nového územního plánu, která začíná letos, či studie brownfieldů, kde se zaměřujeme na to, jak odblokovat jejich potenciál. Posledním, ale neméně důležitým pilířem je participace, komunikace a vzdělávání, které se týká kromě odborné veřejnosti, samospráv či soukromého sektoru také široké veřejnosti od dětí až po seniory.

V jaké fází institutu jste nastoupila?

Řekla bych, že MIB je v procesu přerodu ze startupu na efektivně strukturovanou organizaci. Má za sebou euforická první léta, teď se chceme zaměřovat také na růst lidí v rámci organizace a vzdělávání týmu. Nastává období dospívání. Přichází to ale zrovna v době, kdy se jako město nacházíme v náročném období, Bratislava má totiž nyní oproti jiným středoevropským městům značně okleštěné finance. Já ale věřím, že to zvládneme, protože máme jasnou vizi a silné vedení města. Máme za sebou spoustu dobré práce, na které můžeme stavět a která je už teď pro běžné obyvatele viditelná.

​​Narodila jste se v Bratislavě, dlouhodobě působila v Londýně, kde jste spolu se svým manželem Igorem Markem spoluzaložila ateliér Marko & Placemakers. Žijete tedy jen v Bratislavě, nebo stále částečně v Londýně?

V posledních letech, a to ještě z Londýna, jsme se v ateliéru věnovali několika velkým projektům v Česku a na Slovensku. Naším cílem bylo přinášet know-how z tvorby města a veřejných prostor, které jsme získali v zahraničí, a propojovat v tomto komplexním procesu různé aktéry. Po covidu jsme řešili, jak dál žít a pracovat na dálku z Londýna. Také tu hrály roli osobní důvody. V Bratislavě může náš syn vyrůstat v blízkosti rodiny a měřítko města je velmi příjemné. Před třemi lety jsme založili pobočku naší firmy v Bratislavě a žijeme teď tady, ale pořád máme dost kontaktů i s Londýnem. Po tak dlouhé době je to opravdu náš druhý domov.

Já jsem už ale delší dobu uvažovala o práci pro město, protože vnímám, že teď je ten moment, kdy se Bratislava opravdu cílevědomě formuje, město chrání veřejný zájem a uvažuje o své budoucnosti. Je to oproti rané době po revoluci, po 90. a nultých letech, kdy se město rozvíjelo nekoordinovaně a dynamicky bez diskuze či společenské dohody, obrovský posun. Také jsem člověk, který má rád výzvy. Když už jsem v Bratislavě, chtěla jsem aktivně přispět k jejímu rozvoji.

Díky tomu, že jsem v Bratislavě nežila téměř 20 let, vnímám spoustu věcí, které místní člověk běžně nevidí. Prostě už je přehlíží. Bratislava nabízí velmi dobrou kvalitu života. Má potenciál být opravdu 15minutové město. Mohla by výhledově růst rozumně a být polycentrická. Sednete na kolo a jste do 15 minut v přírodě, v létě se můžete jít koupat do jezera. Má to své kouzlo.

Jaké jsou podle vás naopak největší problémy současné Bratislavy?

Myslím, že největší výzvou současné Bratislavy je rozvoj v satelitech, suburbanizace a každodenní dojíždění lidí do města auty. Bydlení na okraji města, respektive za městem, je u nás velmi populární a finančně dostupnější. Bratislava nemá dobrou kolejovou dopravu a lidé z okrajových částí města se nemají do centra jak dostat jinak než vozem. Počet aut se za poslední dekádu dokonce zdvojnásobil. Chybí nám tedy dostupné bydlení přímo ve městě a moderní a efektivní kolejová doprava do příměstských částí. Našim cílem je Bratislava, která je kompaktní, roste smysluplně a nerozpíná se do krajiny.

Jak Bratislava bojuje s klimatickou krizí?

Klimatická adaptace města je naprosto zásadní pro jakýkoliv jeho rozvoj. Dosud existoval v posuzování nových stavebních záměrů koeficient zeleně, který požaduje zelenou plochu v zastavěném území, ale nerozlišuje, jestli se jedná o stromy nebo jen o trávník. MIB teď na objednávku města vytvořil nový nástroj, který komplexně posuzuje modrozelenou infrastrukturu, takzvaný ekoindex. Tuto sofistikovanou pomůcku, která umožňuje i větší kompaktnost zástavby, teď testujeme na území Mlynských niv, kde by kromě parkových a zelených ploch neměly chybět ani poldry pro zadržování vody, propustná dlažba, zelené střechy nebo zelené fasády. Nejde tedy jen o kvantitu, ale hlavně o kvalitu zeleně. Ekoindex je součástí nové vyhlášky pro územní plánování pro město Bratislava a také Košice, jde tedy o systémový nástroj. Tam, kde kvůli sítím nemůžeme sázet stromy do země, umísťujeme stromy v květináčích, které přinášejí stín v okolí zastávek hromadné dopravy nebo transformují ulice z tranzitních na pobytové. To se děje například ve Štúrově nebo Dunajské ulici. Také se zazelenalo Hodžovo náměstí před prezidentským palácem, kde je dnes 90 stromů v květináčích a lavičky. Je to dočasné, ale efektivní řešení, které ochlazuje mikroklima a vytváří příjemný pobytový prostor. Čeká nás i revitalizace sadu Janka Kráľa, oblíbeného a největšího bratislavského parku.

Jedním z největších současných projektů, na kterých MIB pracuje, je zmíněná nová městská čtvrť Mlynské nivy. Jak bude vypadat?

Oblast Mlynských niv je jednou z nejrychleji se rozvíjejících částí Bratislavy. Bývalá industriální zóna se nyní transformuje na novou městskou čtvrť postavenou na principech kompaktního a udržitelného města. Celkově se jedná o území s rozlohou 138 hektarů. MIB vypracoval městskou urbanistickou studii této oblasti pod gescí útvaru hlavního architekta. Jde o pilotní projekt, který koordinuje zájmy jednotlivých vlastníků pozemků a veřejný zájem obyvatel a města. Kontribuce od developerů budou zhodnocené přímo v území. Téměř dvacet developerů je tady součástí výzvy města, kde bude změna územního plánu z průmyslu na smíšenou čtvrt řešena v jednom balíku místo toho, aby si každý investor pořídil vlastní studii a procházel procesem jednotlivě. Šetří to čas a kapacity a také to městu dává ucelený názor na to, jakými principy by se rozvoj celé čtvrti měl odvíjet. Pro Bratislavu je to velmi unikátní proces hledání společenské dohody.

Území by se mělo transformovat podle principu 15minutového města, v kterém naleznou obyvatelé v pěší dostupnosti všechno potřebné. Zóna je navržena jako bloková zástavba s aktivním parterem, s bulvárem s tramvají, cyklotrasami, dobrou prostupností území, dále občanskou vybaveností, jako jsou obchody, mateřské a základní školy, hřiště, zdravotnická zařízení, a službami. Nová čtvrť by měla nabídnout bydlení různých standardů. Výstavba má začít za nějakých 10 let a bude probíhat po etapách.

Bratislava se nyní transformuje z centralistického do polycentrického města. Mlynské nivy by se opravdu mohly stát dalším centrem Bratislavy. Mezitím se tu začínají rýsovat i další nová centra – kreativní centrum Nová Cvernovka se přestěhovalo na sever města do Rače. V téhle lokalitě se také připravuje transformace bývalého průmyslového areálu Palma. V napojení na tramvaj i vlakovou stanici Vinohrady je tu také potenciál městského centra a živé čtvrti.

Město aktuálně rekonstruuje bývalé městské lázně Grössling. V jaké fázi nyní projekt je?

Městské lázně Grössling jsou ikonickou stavbou Bratislavy. Budova z roku 1895 zažila největší rozkvět v roce 1914, kdy k rekreačním a vanovým koupelím přibyla plavecká část. Už tehdy sem chodili lidé nejen za očistou a sportem, ale také se setkávat. Právě tuto funkci se město Bratislava a MIB snaží obnovit. Vypsali jsme mezinárodní architektonickou soutěž, kterou vyhrálo italské studio OPPS architettura. Venkovní bazén bude inspirovaný konceptem starých římských lázní s otevřenou střechou. Finalizují se také detaily pro suchou saunu. Aktuálně máme územní rozhodnutí a dokumentaci pro stavební povolení, takže stavební práce by měly začít budoucí rok. Vedle městských lázní zde bude sídlit také městská knihovna. Na místě dnešního neudržovaného parčíku a parkoviště vznikne zelené náměstí.

Realizovali jste také program Město pro děti, do kterého se zapojili děti, rodiče i zaměstnanci škol. Jak probíhala spolupráce se školami?

Děti potřebují pohyb a svobodu, aby byly zdravé a aktivní. Dnešní děti ale mají menší svobodu pohybu než jejich vrstevníci v minulosti. I když v Bratislavě dnes dvě třetiny dětí bydlí méně než pět minut pěšky od školy, 37 procent z nich vozí rodiče do školy autem. S tím souvisí také znečištění ovzduší, nebezpečí dopravy a děti přicházejí o nezávislou mobilitu, která má – podle celé řady výzkumů – pozitivní vliv na rozvoj dítěte. Právě proto MIB s podporou UNICEF minulý rok odstartoval projekt Město pro děti, který se věnuje bezpečnějším ulicím v okolí škol. Pilotního programu se zúčastnilo 10 škol a teď pracujeme na pokračování. Jedná se o zásahy na úrovni taktického urbanismu, ale také zapojování dětí do formování jejich bezprostředního okolí. Cílem těchto dočasných řešení je návrhy testovat a následně podle potřeby upravovat. Před školami se tak vytváří bezpečnější prostor pro pěší a změny ve fungování dopravy.

Letos jste v rámci přístupu takzvaných „child friendly cities“ uspořádali v Bratislavě ve spolupráci s hlavním městem také mezinárodní summit Start with Children. Co bylo jeho cílem?

Chtěli jsme vytvořit platformu, která by inspirovala představitele měst a městské odborníky, aby utvářeli lepší budoucnost měst optikou těch nejzranitelnějších uživatelů – dětí. Jejich potřeby jsou často nedostatečně zastoupeny a jsou generací, která čelí největšímu dopadu změn klimatu. Lídři z celého světa včetně dánského urbanisty Jana Gehla, bývalé hlavní plánovačky města New York Amandy Burden nebo starosty Tirany Eriona Veliaje se podělili o své know-how a příklady z praxe.

Jakým dalším výrazným projektům se bude MIB věnovat v roce 2024?

V různém měřítku máme rozpracované projekty nebo strategie napříč několika městskými částmi. Právě začaly práce na dvou křižovatkách při školách, která se po dočasných taktických testováních transformují permanentně. Přibudou tady kromě bezpečnějších prostor pro chodce také stromy a zeleň. Celková vize rozvoje Bratislavy bude reflektována v novém územním plánu, jehož je MIB – pod gescí hlavního architekta města – zpracovatelem. Aktuálně pracujeme na environmentální prognóze města, která je součástí přípravných prací. Je to dlouhodobý proces na mnoho let, právě proto je nutné paralelně pracovat na konkrétních projektech, jako je oblast Mlynské nivy.

V roce 2022 jste vydala knihu Meanwhile City, která ilustruje význam dočasných intervencí při tvorbě kvalitních městských lokalit. Proč jsou podle vás tyto dočasné zásahy tak užitečné?

Taktický urbanismus je skvělý v tom, že je nízkonákladový a má velkou míru flexibility. Podívejte se třeba na projekt Pražské židle. Je to velmi jednoduchý, ale funkční nástroj, jak oživit nějakou lokalitu, jak jí dát nový význam, nový pohled na věc. Mnohdy stačí změnit režim veřejného prostoru a hned funguje jinak. Dočasná jednoduchá řešení mohou být velmi dobrá, když si něco potřebujeme otestovat. Z naší rešerše pro knížku častokrát dočasná využití trvají o něco déle, než se na začátku plánovalo. Budova tak může žít před rekonstrukcí dočasným obsahem klidně i několik dlouhých let. Byla by rozhodně škoda ji nechat ležet ladem. Skutečné funkční dočasné využití se ale po čase musí přetavit v dlouhodobější vizi. Právě takové příklady jsme se snažili v knize Meanwhile City uvádět.

Jak bude vypadat Bratislava v roce 2030?

Bratislava má plán Strategie 2030, který vypracoval MIB ve spolupráci s odborníky z magistrátu. Podle něj by měla být Bratislava starostlivé, dostupné a odolné město. Co to v praxi znamená? Město by mělo být inkluzivní a zohledňovat potřeby různých skupin obyvatelstva. Mělo by se adaptovat na klimatické změny a podpořit městskou dopravu, cyklodopravu a pěší pohyb jako prioritní a plnohodnotný způsob dopravy. Mělo by být polycentrické tak, aby každá čtvrť poskytovala lidem nejen kvalitní bydlení, ale také služby, parky, kulturní i společenské funkce. Také si myslím, že je důležité formovat pozitivní vztah obyvatel k městu. A není to jen o fyzické, ale také o psychologické transformaci. Je velmi důležité do spoluutváření města zapojovat i místní obyvatele.

Co máte na Bratislavě nejraději?

Spontánnost menšího města. Po letech strávených v Londýně si užívám to, že když vyjdu do města, jen tak náhodou potkám kamarády. To se v Londýně prostě nestane. Měřítko města je velmi přívětivé. Je tu komunitní život. Stačí se podívat na místa, jako jsou Stará tržnice, Nová Cvernovka nebo zrekonstruovaná Slovenská národní galerie, kde se teď na nádvoří potkávají obyvatelé nejen kvůli umění, ale i proto, že to místo dostalo nového ducha. To jsou společenské huby, ze kterých mám opravdu radost!