Kolik lidí bude v Praze žít?

Abychom mohli předvídat, jaké služby budou v příštích desetiletích v Praze chybět, potřebujeme nejdříve vědět, kolik lidí je bude potřebovat. Tým Kanceláře analýz města na IPR Praha proto zanalyzoval vývoj počtu obyvatel ve všech čtvrtích metropole. Počet obyvatel hlavního města celkově narůstá, od roku 2001 přibylo asi 200 tisíc obyvatel. V roce 2050 tu podle predikce bude žít už 1,67 milionu lidí, o 31 % více než dnes. S nadsázkou se tak do hlavního města přistěhuje celé Brno.

Nejvyšší přírůstky můžeme očekávat v městských částech, kde se chystá rozsáhlá rezidenční výstavba. V Praze 9 půjde o skoro 50 tisíc lidí, velká pozornost ale musí směřovat třeba i do Letňan nebo na Zličín. Do hlavního města přicházejí především mladí lidé, postupně tu zakládají rodiny a stávají se rodiči. Bude proto docházet k významnému nárůstu počtu dětí, které potřebují školní infrastrukturu. Metropole se zároveň musí postarat o vyšší počet seniorů, a to především těch starších 80 let, jejichž počet by se měl skoro zdvojnásobit.

Potřebujeme patnáctiminutové město?

Nejde ale jen o celkové kapacity. Vědci v čele s Carlosem Morenou dnes prosazují koncept města, kde je co nejvíc služeb do 15 minut pěší chůzí od bydliště. Podle konceptu byste tak do čtvrt hodiny chůze od svého domova měli být schopní nakoupit potraviny, najíst se v restauraci, ale i odvést děti do školky či školy nebo zajít za kulturou. Díky tomu se můžeme zbavit velké části automobilové dopravy, dostupnost cílů ale povede také k více sociálním interakcím mezi lidmi. Pro funkční město krátkých vzdáleností potřebujeme poměrně velkou hustotu obyvatel, aby se na malém prostoru všechny potřebné služby uživily. Satelitní zástavba rodinných domků se tak patnáctiminutovým městem stane jen těžko.

Proto také Praha novou výstavbu směřuje do brownfieldů uprostřed města, kde budou vznikat různorodé čtvrti se smíšeným funkcemi. Pro řadu služeb je maximální vzdálenost od bydliště dokonce mnohem menší než 1 kilometr, což je trasa, kterou dospělý člověk ujde za čtvrt hodiny. Třeba pro dětské hřiště je ideální vzdáleností 200 metrů, protože to zohledňuje i pomalejší chůzi malých obyvatel města.

Patnáctiminutová města ale čelí v posledních měsících i kritice. Radnice v britském Oxfordu termín využila jako důvod k přísnému omezení automobilů ve městě. Odpůrci proto v konceptu vidí útok na osobní svobody. Nešťastná argumentace nahrála i řadě konspiračních teorií o vzniku ghett, ve kterých budou úřady věznit obyvatele. Patnáctiminutové město by ale vždy mělo hlavně nabízet tak kvalitní služby, aby lidé sedali za volant co nejméně zcela dobrovolně.

Jak jsou na tom školy?

Už dnes je situace komplikovaná v mateřských školách zřizovaných městskými částmi, kde je o 100 míst méně, než je počet dětí ve věku 3 až 5 let (cca 42 tisíc). Skoro 70 % obyvatel má mateřskou školu do 600 metrů od svého bydliště, to ale nezaručuje, že se jim podaří dítě do zařízení zapsat. Například na Praze 9 už dnes chybí 450 míst a nejistota rodičům komplikuje návrat do zaměstnání. Pokud by se žádná nová školka nepostavila, v roce 2030 budou scházet třídy pro 700 dětí a v roce 2050 už pro 12 000, což je zhruba třetina současných kapacit mateřských škol. Musíme ale dodat, že část kapacity pojmou soukromá či církevní zařízení, která nebyla součástí analýzy.

Podobná data pro základní školy ukazují, že v polovině století nebudeme moci umístit 18 tisíc žáků. To by ovšem platilo jen v případě, že by nebyly přichystány nové projekty. Výstavba školských zařízení je v plánovaných čtvrtích financována i z příspěvků developerů, tyto peníze pomohou například u bývalého nákladového nádraží Žižkov postavit hned dvě základní školy.

Obsazenost středních škol výrazně ovlivňují i žáci dojíždějící ze Středočeského kraje, kteří tvoří až jednu třetinu studujících. Rodiče vystresované z přijímacích zkoušek možná překvapí, že obsazenost středních škol je v Praze zhruba 82 %. Dokument ale hodnotil všechny střední školy dohromady a nezabýval se například velkým zájmem po studiu na gymnáziích.

Musíme vybudovat více lůžek pro seniory, než dnes v Praze máme

Roste i poptávka po praktických lékařích. Ordinací je v hlavním městě 635 a průměrně se starají o 1 996 obyvatel. Ideálem by přitom bylo 1 800 pacientů na jednoho praktika. Tato situace se může, pokud nepřibudou nové ordinace, výrazně zhoršit (na 2 612 obyvatel v roce 2050).

Zmiňovaný nárůst počtu seniorů bude znamenat také tlak na sociální služby. Přibližně 12–15 % procent lidí starších 80 let je odkázáno na péči v zdravotnickém zařízení nebo domově seniorů. Aktuálně pro ně v Praze máme 5 500 lůžek, chybí tedy zhruba 1 800 míst. V roce 2050 se v případě nečinnosti dostaneme na deficit 7 333 lůžek. Důležité je samozřejmě podporovat ambulantní péči, aby starší občané mohli co nejdéle zůstávat doma.

Praha jako zelené město

Carlos Moreno upozorňuje, že v městě krátkých vzdáleností se nesmí zapomínat ani na kulturu a rekreaci. Odborníci IPR Praha sledovali dva typy kulturních zařízení. Zajímaly je pobočky základních knihoven (mezi než nespadají různé vědecké instituce) a kulturně-komunitní centra. Knihoven je dnes ve městě 85, na každou tak průměrně připadá 15 000 lidí. Jak bude populace růst, obyvatel bude téměř 20 tisíc na jednu pobočku. O stavbu dalších si proto říkají hlavně místa, kde knihovny nemají vůbec, jako Libuš, Křeslice, Horní Měcholupy nebo Nebušice. V ideální docházkové vzdálenosti od knihovny (800 m) žije 44 % obyvatel, méně než kilometr a půl musí jít 81 % lidí.

Kulturně-komunitní centra jsou často poměrně neformální zařízení, slučující více funkcí (přednášky, cvičení i různé kroužky). Mohou pozitivně podporovat sousedskou společnost a lokální komunitu. V Praze jich je 154, nejsou ale rozmístěna rovnoměrně. Velká část se nachází v historickém jádru a pouze polovina obyvatel bydlí do 800 metrů od takového centra. Část jejich práce ovšem mohou zastat právě pobočky knihoven, které kromě regálů s četbou už dnes nabízejí i řadu kulturních programů.

Důležitou složkou kvalitního města je i 609 pražských parků. Na jednoho obyvatele hlavního města připadá zhruba 60 m2 zelených ploch. Pokud bychom ale v nových čtvrtích nezřizovali parky nové, v roce 2050 by toto číslo mohlo klesnout až na 46 m2. I tak by ale Praha byla pořád zeleným městem. Odborníky doporučovaný limit je 30 metrů čtverečních na obyvatele. Metropole však nové parky připravuje, zaběhat si budete moci třeba u Karlína na Rohanském ostrově.

Dětských hřišť je v Praze 1 300

Nejpočetnější veřejnou vybaveností jsou v Praze pravděpodobně dětská hřiště. Nejčastěji je využívají děti od 3 do 5 let a pokud by na prolézačky vyrazily naráz, hrálo by si jich na jednom hřišti průměrně 32. Síť dětských hřišť není potřeba příliš zahušťovat, spíše je musíme doplňovat v lokalitách, kde bude vznikat další výstavba. Problematická situace je na Praze 2 či 16, kde žije ve špatné dostupnosti od hřiště 30 % obyvatel.

Praha si vede dobře i v počtu obyvatel na veřejné sportoviště. Doporučuje se zhruba 2–5 tisíc osob na jedno hřiště. I na ně je při výstavbě nových čtvrtí třeba myslet, abychom o dobrý standard nepřišli. V Praze připadá na jedno hřiště zhruba 3 500 lidí, v roce 2050 by to mohlo být (bez dalších zásahů) 4 700 osob.

Odborníci IPRu budou Prognózu obyvatel a veřejné vybavenosti průběžně aktualizovat. Předpoklady se totiž pravidelně mění, například s příchodem uprchlíků z Ukrajiny. Aktuální verze prognózy je dostupná na webových stránkách IPR Praha.