Cesta z města
Michaela Hečková
K vodě. Lávky spojují břehy řek, nejdelší evropské cyklostezky i progresivní technologie a krajinu

Hladinu řek budeme letos nejprve pozorovat z dálky a nadhledu. Zajdeme se podívat na nejkrásnější lávky, které překračují tuzemské vodní toky. Jedna z nich, od Zbyňka Ryšky, byla nedávno dokonce nominovaná na Českou cenu za architekturu 2021. Prohlédneme si konstrukční umění architektů a mostních inženýrů Petra Teje, Marka Blanka a Jana Mourka, kteří navrhli lávku ve městech Příbor a Lužec nad Vltavou. Petr Tej ostatně vytvořil společně s Ondřejem Císlerem také malou lávku vedoucí přes Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna. Náš letní poznávací výlet zakončíme v Krkonošském národním parku, pro který v roce 2018 navrhli systém lávek studenti pražské architektury.

Na humnech

Farská humna neboli Farčata. Tak zní místní název pro historicky nezastavěnou plochu mezi ulicí Veselskou a řekou Sázavou ve Žďáru nad Sázavou. Až do poloviny minulého století právě zde končilo město. V 50. letech tu ale byla navržena zástavba. Plán však nakonec nebyl nikdy realizován. Prostor zůstal ležel ladem až do počátku 21. století, kdy na něm vznikl městský park. Lávka na Farských humnech od ateliéru Refuel a autorů Jana Skoupého a Zbyňka Ryšky, který rovněž vykonává roli architekta zmiňovaného města, je součástí širšího projektu Rozvoj cyklistických stezek ve Žďáře nad Sázavou a okolí a celkové revitalizace parku Farská humna. Cyklotrasa je lávkou odkloněna ze silnice I/19 a umožňuje napojení čtvrti Stalingrad na centrum města bez nutnosti překonávat rušnou komunikaci I. třídy. Z předmostí jsou navrženy schody k řece, které umožní příjemný přímý kontakt s vodou. Nosný systém lávky je tvořen ocelovými I profily o výšce 45 cm spřaženými se železobetonovou deskou. Na obou březích je konstrukce vetknuta. Lávka je po obou stranách lemovaná zábradlím, které tvoří dřevěná prkna kotvená z vnější pohledové strany. Právě tím láká a utěšuje návštěvníka. Je jednoduchá, vstřícná, skromná, ale promyšlená.

Lávka na Farských humnech od architektů Jana Skoupého a Zbyňka Ryšky byla letos nominována na Českou cenu za architekturu.

Autor: Kamil Saliba

Nejchytřejší beton ze všech

Lužec nad Vltavou leží nedaleko Mělníka v kouzelné lužní krajině řeky Vltava. V roce 1907 zde byl vybudován laterální kanál mezi obcemi Hořín a Vraňany a Lužec se tak stal jedinou tuzemskou obcí, která leží celým svým územím na ostrově. Není bez zajímavosti, že se jedná dokonce o největší ostrov na celém toku Vltavy. Lávka je určena pěším a cyklistům. Přes řeku totiž vede dálková cyklostezka EuroVelo 7 procházející skrz Švédsko, Dánsko, Německo, Českou republiku, Rakousko, Itálii a končící až na Maltě. Lávka se pyšní rozpětím 130 metrů. Postavena byla v roce 2018, přičemž nahradila lávku starou, která již byla technicky nevyhovující. Autory návrhu je trojice architektů a mostních inženýrů Petr Tej, Marek Blank, kteří stojí mimo jiné za projektem pražské lávky HolKa, a Jan Mourek. Využili přitom technologicky vyspělý materiál jménem UHPFRC beton (čili ultra-high performance fibre reinforced concrete, ultra-vysokohodnotný beton s rozptýlenou kovovou výztuží). Právě ten umožnil subtilní a elegantní konstrukci mostu. Lávka je koncipována jako zavěšená konstrukce s jedním pylonem a dvěma poli o rozpětí 30 + 100 metrů. Hlavní pole překračuje řeku o šíři 70 metrů. Pylon je ocelový. Dosahuje výšky 40 m a tvoří v rovinaté krajině jakousi protiváhu kostelní věži. Mostovka je sestavena z pochozích prefabrikátů z onoho UHPFRC. Závěsy tvoří 17 párů uzamčených ocelových lan. Barevně vše krásně ladí. Veškeré prvky konstrukce jsou sjednoceny tóny středně šedé. Hezký je rovněž krajinářský detail: lávka je zapojena do okolí nově vysázenou dubovou alejí vedoucí podél cesty. Duby by měly jednoho dne dorůst do výšky pylonu.

Lávka převádí přes řeku dálkovou cyklostezku EuroVelo 7, která měří úctyhodných 7409 kilometrů.

Autor: BoysPlayNice

Most jako socha

Lesklý hladký UHPFRC beton sehrál hlavní roli také při stavbě lávky ve východomoravském městě Příbor. Most postavený v roce 2018 byl navržen zmíněnou trojicí Tej, Blank a Mourek ve spolupráci s Lukášem Vráblíkem ze společnosti Valbek jako minimalistický objekt z dokonalého materiálu. Na první pohled zaujme sochařská kvalita mostu. Lávka má jednoduchou geometrickou formu. Nic tu není navíc. Forma mostu je lapidární. Povrch lávky je ušlechtilý, konstrukce je tvořena z onoho hladkého betonu. Zábradlí tvoří kruhové nerezové teče. Madlo je dřevěné, masivní, široké a lakované lodním lakem. Lávka přes řeku Lubinu je navržena jako prostý nosník o rozpětí 35 metrů. Její segmenty jsou podélně sepnuty předpínacími lany vedenými v podélných žebrech vnitřního roštu. Předpětí je, poměrně netradičně pro segmentové konstrukce, řešeno zvedanými kabely parabolického průběhu. Na lávce je navržen unikátní vícenásobný systém ochrany předpínacích lan.

Lávka přes řeku Lubinu spojuje pravý a levý břeh moravskoslezského rodiště světoznámého psychiatra Sigmunda Freuda.

Autor: BoysPlayNice

Cestou na hřbitov

Lávka přes Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna leží na pěší cestě vedoucí ze vsi na hřbitov. Asi už nepřekvapí, že je opět provedena z vysokopevnostního UHPC betonu s rozptýlenou výztuží. Autoři jsou Ondřej Císler z ateliéru Aoc architekti a Petr Tej. Na první pohled působí pokorně, tiše, ale přitom výrazně. Intenzivně černá barva kontrastuje s krajinou i šedou sochou světce Jana Nepomuckého od prof. Jana Hendrycha. Podobně jako v Příboře je zde lávka sochou: objektem sama o sobě. Lidským elementem v krajině, který se vyplatí sledovat. Jen tak se zastavit, než přejdete. Extrémně tenká forma napomáhá výslednému efektu. Lávka tak vypadá, jako by se vznášela. Jakmile se k ní přiblížíte, budete mít chuť sáhnout si na její boky. Překvapí vás, že se na dotek trochu podobají kůži. Lávka přes Dřevotický potok je jednoznačným symbolem. Černá nit, která spojuje hřbitov a sochu trpícího světce.

Malá lávka, velký zážitek. Černá spojnice vede ke hřbitovu.

Autor: BoysPlayNice

Studentské lávky v národním parku

Celkem 30 studentů z 5 ateliérů Ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT se v roce 2018 podílelo na tvorbě lávek pro Krkonošský národní park. Pod pedagogickým vedením Dalibora Hlaváčka a Martina Čeňka tak vznikly dvě lávky s lavičkami na Klínové cestě, konstrukce ve formě příhradového nosníku vedoucí přes Medvědí potok, lávka ve tvaru trojúhelníku u Hrnčířských bud a lávka pro pěší i auta v Eliščině údolí. Navrhování drobné architektury pro území KRNAPu má samozřejmě svá pozoruhodná specifika. Studenti tak třeba museli dokázat šikovně vymyslet lávky, které jsou plně demontovatelné a s jejich jednotlivými prvky se dá snadno manipulovat i bez použití těžké techniky. Některé můstky se navíc nacházejí v lavinových oblastech, kde musí jejich tvar i konstrukční řešení odolávat značnému množství sněhu. Pro volbu materiálu byly klíčové zase extrémní klimatické podmínky. Autoři lávky přes Hlubokou strouhu proto například zvolili povětrnostně vysoce odolnou ocel Corten a sami dokonce absolvovali svářečský kurz, aby byli schopni vyrobit pochozí rošty. Součástí lávky je také lavička, která se obrací směrem do údolí.

Studenti Fakulty architektury ČVUT navrhli nejen lávky, ale později také útulny pro KRNAP.

Autor: Martin Čeněk

související

Projděte si CAMP s audio průvodcem v aplikaci Bloomberg Connects. Stáhněte si ji zdarma.