Opuštěná dráha se proměnila v park. Lidé se dnes mohou projít po bývalých kolejích, prohlížet si divoké rostliny a nechat se obklopit přírodou. A to vše uprostřed rušného centra New Yorku. High Line ročně láká miliony návštěvníků a stala se domovem pro umění i útočištěm před koronavirem. Podle ní také vznikají drážní promenády ve všech koutech světa včetně Prahy. Za projektem parku High Line stojí americké architektonické studio Diller Scofidio + Renfro. Nejen o něm promluvil v Urban Talks jeden z partnerů studia Charles Renfro.
Park mění pohled na město
Za dekádu své existence se High Line stala magnetem pro turisty a oblíbeným místem pro Newyorčany. Kolem ní se stará skladiště pro balení masa proměnila v luxusní hotely, obchody a obytné domy. Park podél High Line vznikl v roce 2009 s cílem získat zpět opuštěnou železniční dráhu, která měří něco přes jeden a půl kilometru. Vstup na staré koleje byl dříve zakázaný, obyvatelé New Yorku si sem ale přesto našli cestu. Fascinovalo je, jak si dokáže dráha žít vlastním životem, vyrostlo tu mnoho různých druhů rostlin a vznikla tu přirozená krajina bez zásahu člověka.
Objevila se spousta názorů, jestli High Line zachovat, nebo zničit a postavit zde něco jiného. Jedna strana tvrdila, že je to nádherný veřejný prostor, druhá oponovala, že brání západnímu Manhattanu se rozvíjet. Snaha zachovat opuštěnou dráhu nakonec zvítězila. Autorem návrhu parku High Line se stalo architektonické studio Diller Scofidio + Renfro ve spolupráci s James Corner Operations. „Když jsme projekt vymýšleli, chtěli jsme zde zahrnout různé formy života, pro které se High Line stala domovem – nejen rostliny, ale i společenský život města,“ říká o konceptu Charles Renfro.
High Line prochází skrz newyorskou čtvrť Meatpacking District. Opuštěnou průmyslovou oblast později obsadily rozmanité skupiny obyvatelstva. A přesně ten specifický charakter místa se architekti snažili při výstavbě High Line zachovat. Chtěli částečně ponechat nedotčenou ruinu High Line, a proto vymysleli například dláždění se štěrbinami, kterými bude prorůstat rostlinstvo.
Jejich návrh umožnil lidem toulat se z jedné strany parku na druhou a vidět New York z úplně nového úhlu. K tomu napomohlo i vyvýšení High Line nad běžnou úroveň města. Nachází se zhruba tři patra nad povrchem a mění dosavadní pohled na dané místo – čehož se studio Diller Scofidio + Renfro snaží dosáhnout každou svou stavbou.
Práce architektonického studia Diller Scofidio + Renfro se stala inspirací pro parky a zeleň po celém světě. Podle vzoru High Line vznikly například Railpath v Torontu, La Petite Ceinture v Paříži nebo Linear Park v Londýně. Takovou pražskou High Line by se v budoucnosti mohla stát vršovická Drážní promenáda. Více si přečtěte v článku z rubriky Praha zítra.
Park si žije vlastním životem
V roce 2018 se stal park jevištěm pro dílo The Mile-Long Opera: a biography of 7 o‘clock. Elizabeth Diller se společně se skladatelem Davidem Langem pokusila zachytit každodenní život v New Yorku a přeměnit ho v rozsáhlé představení. 1000 umělců se rozprostřelo po celé délce High Line a zpívali emocionální a nostalgické texty – o historii čtvrti Meatpacking District nebo o tom, jak gentrifikace New Yorku přispěla k většímu objemu odpadu a více krysám. Postavili se také proti nepředvídatelným zvukům města, jejichž zdrojem je například West Side Highway nebo heliport nedaleko High Line.
Podle Elizabeth Diller ze studia Diller Scofidio + Renfro se High Line stala „fantastickou městskou scénou“. „Železniční dráha se přeměnila v park. A poté se park stal jevištěm. To je pro mě velký skok,“ říká.
High Line ale také vyvolává otázky, co může architektura způsobit. Lze se na ni dívat dvěma způsoby. Na jednu stranu nabízí unikátní veřejný prostor obyvatelům i turistům, zároveň ale láká čím dál tím více návštěvníků. Před koronavirovou pandemií na High Line zavítalo 8 milionů lidí ročně a kvůli tomu se stávalo, že se muselo zavřít několik vstupů, aby se zabránilo přeplnění parku. Obyvatelé okolních domů si stěžovali, že jim návštěvníci nahlížejí do bytů.
„High Line s sebou přináší pozitiva i negativa. Na jednu stranu měla úspěch během covidu, kdy se stala útočištěm mnoha Newyorčanů, ale zároveň přitahuje pozornost mnoha lidí. Myslíme si, že počet návštěvníků se dokáže sám regulovat – pokud bude v parku moc lidí, bude jim to nepříjemné a raději půjdou někam jinam. Jako architekti prostě nedokážeme ovládat a vyřešit všechno sami,“
Nové místo pro všechny formy umění
Na severu High Line, na okraji masivního projektu Hudson Yards stojí další realizace studia Diller Scofidio + Renfro. Centrum umění The Shed, které otevřelo v dubnu 2019. Kvůli pandemii sice zatím neabsolvovalo plnou sezónu, nabízí ale zbrusu novou technologii a zajímavou podívanou.
Podle Charlese Renfra chtělo studio vytvořit inovativní multifunkční stavbu pro různé formy umění. Budova je schopná pojmout až 1200 sedících nebo 2700 stojících diváků. Po vysunutí střechy se kapacita zvýší až na 3000 návštěvníků a vytvoří se flexibilní veřejný prostor. Kolemjdoucí mohou vidět představení probíhající uvnitř nebo se účastnit rozličných festivalů. The Shed je zázemím pro hudebníky, filmaře, tvůrce i newyorský festival módy.
V přednášce z cyklu Urban Talks s Charlesem Renfrem se dále dozvíte o unikátní konstrukci Blur na švýcarském jezeře, parku Zaryadye v Moskvě nebo novém kampusu newyorské hudební školy Juilliard v Pekingu, který studio dokončilo a otevřelo v dubnu.
Pusťte si Urban Talks s Charlesem Renfrem z amerického studia Diller Scofidio + Renfro.