Kateřina Hubertová

Mezi skály i do divoké přírody. Kam na výlet vás vezme nová holyňská tramvaj?

Velká Ohrada, která byla vystavěna jako vůbec poslední pražské panelové sídliště, nemá příliš dobrou pověst. Přitom je to od zdejších paneláků jen pár kroků mezi statky původní návsi se stejným jménem nebo do přírody Prokopského a Dalejského údolí. Právě tam pokračuje procházka, z níž se můžete vrátit po nejnovější pražské tramvajové trati, vedoucí do Holyně.

Trasa: Velká Ohrada, Malá Ohrada, Dalejské údolí, Holyně
Délka trasy: 8 km
Přístupné pro: pěšky, na kole
Trasa

Ke staré návsi Velké Ohrady s historickými statky se dostanete snadno ze zastávky metra Lužiny, odkud se vydejte kolem areálu základní školy Brdičkova, zdobeného několika zajímavými plastikami i mozaikou. Pokračujte přes ulici Jeremiášova, vymezující území Malé i Velké Ohrady, a dále novým parkem z roku 2019, k němuž patří i okruh pro in-line bruslaře či dětské hřiště.

Mozaika Duha od Luďka Buriánka zdobí od roku 1989 vstup do základní školy Brdičkova.
Foto: Kateřina Hubertová

Nezvykle zachovalá stará ves

Zástavba původní vesnice Velká Ohrada na náhorní plošině vysoko nad Dalejským údolím vznikala postupně od konce 18. století. Jejím centrem je Ohradské náměstí, obklopené rozlehlými stavbami historických statků. Ves bývala součástí nedalekých Řeporyj a k Praze se připojila v roce 1974 v souvislosti s výstavbou okolních sídlišť.

Náves historické Velké Ohrady se zachovala v původním vesnickém vzhledu.
Foto: Kateřina Hubertová

Ještě, než se vydáte mezi paneláky, všimněte si kruhové budovy centrálního depozitáře Uměleckoprůmyslového muzea. Nízkoenergetický objekt využívá moderní technologie nejen pro bezpečné uložení sbírkových předmětů, ale také díky chytrému řešení šetří energie nutné pro uchovávání stálého klimatu v depozitářích. Navíc je tu i kavárna, kterou můžete navštívit, než se vydáte dál. 

Na obzoru za depozitářem jistě nepřehlédnete dvě výškové budovy rovněž s kruhovým půdorysem. Prague Towers, které patří mezi několik desítek nejvyšších pražských budov, dohromady obsahují asi tři stovky bytů a v jejich parteru se nachází prostor s obchody.

Sídliště Velká Ohrada se vrací k blokové zástavbě

Nyní už si prohlédněte panelové sídliště Velká Ohrada, postavené v letech 1988 až 1993 pro 13 000 obyvatel jako součást Jihozápadního Města. Poslední socialistické sídliště v Praze navrhl, stejně jako okolní komplexy, Ivo Oberstein, který zde zamýšlel nízké čtvercové bloky, pomalu přecházející směrem k okrajům svahu do shluků rodinných domků.

Později ale urbanismus Velké Ohrady pozměnili architekti Jan Bočan a Zdeněk Rothbauer. Na rozdíl od ostatních celků Jihozápadního města je Velká Ohrada pokusem o návrat k blokovému uspořádání domů tak, jak bylo běžné před začátkem výstavby panelových sídlišť. Rozdíl mezi jednotlivými komplexy Jihozápadního Města můžete porovnat při procházce ze Starých Stodůlek do Nových Butovic.

Uprostřed sídliště si všimněte plastiky s názvem Třináctou komnatou prošel Orant od Stanislava Hanzíka, která připomíná historii zdejšího keltského osídlení.
Foto: Kateřina Hubertová

Sídliště tvoří 9 čtvercových bloků panelových domů s klidnými zelenými vnitrobloky. Jsou uspořádané do velkého čtverce, kolem kterého se nachází ještě několik obytných budov i škol a školek. Velkou výhodu mají obyvatelé domů na okraji sídliště, z nichž je díky poloze na kraji náhorní planiny pěkný výhled. V okrajových částech sídliště lze také ještě stále najít prostor pro rozvoj dalších aktivit, například u základní školy Janského v současné době vzniká komunitní zahrada.

Čtvrť rodinných domů na pomezí sídliště a přírody

Dále pokračujte k Malé Ohradě, kterou tvoří zástavba rodinných domů. Místo nazývané původně Ohradská osada, jak se jí říkalo ještě na mapách v roce 1870, patřilo stejně jako Velká Ohrada k sousedním Řeporyjím. Za první republiky, kdy osada ležela těsně za hranicemi Velké Prahy, tu byly pozemky rozparcelovány pro stavbu rodinných domků a vilek, které zde přibývaly i ve druhé polovině 20. století, a uchránily tak místo od výstavby sídliště. Než projdete do zeleně Prokopského údolí, všimněte si ještě jedné skryté osady, dodnes neobsluhované dokonce ani městskou hromadnou dopravou. Jmenuje se Nová Ves a najdete tu hlavně rodinné domky, ale také chaty a pár historických usedlostí.

Hradbu sídliště mezi zahrádkami Malé Ohrady nepřehlédnete.
Foto: Kateřina Hubertová

Jeden z posledních zbytků divoké přírody v metropoli

Asfaltová silnička vás pomalu zavede mezi skály přírodní rezervace Prokopské údolí, známé jako naleziště zkamenělin i oblíbené výletní místo Pražanů. Údolím Prokopského a Dalejského potoka byste za chvilku seběhli až na Smíchov, tentokrát se ale vydejte proti jeho proudu mezi skály stejnojmenného údolí.

Hned za Novou Vsí se začínají tyčit skály Prokopského údolí.
Foto: Kateřina Hubertová

Dnes je Dalejské údolí vyhledávané pro rekreaci v jen málo porušené přírodě, přitom patří mezi místa, která byla osídlena od pradávna, v okolních jeskyních se našly dokonce kosti pravěkého lovce mamutů. Později tu vodní síly potoka využívalo několik mlýnů a ve skalách byly vápencové lomy, stejně jako významná paleontologická naleziště zkamenělin, a byly v nich stanoveny důležité geologické profily. Výzkumem se tu zabýval i slavný francouzský geolog Joachim Barrande, který ve svém díle popsal přes 3600 nových druhů vyhynulých živočichů. Na jeho počest nazvali geologové oblast mezi Plzní a Prahou Barrandien a jeho jméno nese i nedaleká čtvrť Barrandov, kam vede naše další výprava – tentokrát po stopách místní filmové minulosti.

Když budete procházet jedním z lomů v údolí, všimněte si plastiky s názvem Bojovníci od sochaře Kurta Gebauera, který šikovně využil místní neopracované vápencové kvádry. O kousek dál v meandru potoka nepřehlédněte také jeden z mlýnů, jakých v minulosti bývalo údolí plné. Nový mlýn, který poprvé zmínily už křižovnické prameny ze 17. století, stojí nedaleko nádraží Praha-Holyně.

Gebauerova plastika Bojovníci má podtitul Polámaní panáčci, co se prali všude.
Foto: Kateřina Hubertová

Holyně: vesnice, odkud odjedete tramvají

U malého nádražíčka, umístěného na trati ze Smíchova do Rudné u Prahy, odbočte vzhůru po modré turistické značce. Brzy se dostanete na historickou náves Holyně, dnes pražské městské čtvrti s pěti sty obyvateli, která si ale zachovala svůj venkovský charakter. Obec má velmi dlouhou historii, poprvé byla zmíněna už v roce 1088 v zakládací listině Vyšehradské kapituly. V roce 1253 ji pak král Václav I. daroval řádu křižovníků, kterým patřila až do roku 1848. K Praze byla první část Holyně připojena v roce 1968, celé katastrální území pak v roce 1974.

Kapli sv. Jana Křtitele nechala v roce 1861 postavit obyvatelka Holyně Marie Malá jako poděkování za to, že její povoz těsně minul blesk.
Foto: Kateřina Hubertová

Uprostřed náměstíčka Pod Lípou si všimněte novorománské kaple sv. Jana Křtitele, která od roku 2008 slouží jako výstavní síň. Pak pokračujte dále vzhůru až ke konečné tramvaje, která sem vede od 9. dubna 2022 díky prodloužení z nedalekého Barrandova.

Autorkou textu je Kateřina Hubertová.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →