Spořitelny staví Spořilov

Roztylské náměstí trochu mate svým názvem, je totiž středem starého Spořilova. Připomíná vísky Dolní a Horní Roztyly, mezi kterými byla až do 20. let rozlehlá pole. Hlavní město nového Československa se rychle rozvíjelo, bytů se ale nedostávalo. Velmi oblíbenou a podporovanou formou se stala družstevní výstavba. Vinohradská městská a pražská spořitelna se spojily a zakoupily pozemky v Roztylech, kde mělo vyrůst městečko příznačně pojmenované Spořilov. Plán byl postavit až 1 500 domků. Ucházet se o ně mohli jen vkladatelé spořitelen, i tak byl ale zájem obrovský.

Dva Václaváky v zeleni

Rozsáhlé pozemky daleko od „špinavého“ centra umožnily vznik pravého zahradního města podle anglického vzoru. V něčem by připomnělo běžná předměstí, ale dbalo se tu na promyšlený urbanismus a občanskou vybavenost. I proto se v urbanistickém plánu objevilo tak velké náměstí. Je širší než Václavák a má přes polovinu jeho délky. Plní také funkci parku, stejně jako další významné osy starého Spořilova, třeba Roztylské sady nebo dlouhé Jižní náměstí. Zeleň měla být v tomto zahradním městě prostě všude.

Výjimečné je na Spořilově měřítko a ucelenost, ve kterých se podařilo principy zahradních měst uplatnit. Spořilov je větší než známější Ořechovka, a navíc dokázal být nezávislý na okolních čtvrtích. Celkem se tu postavilo skoro 1 200 domů v jednotném stylu pro původně 5 000 obyvatel. Zaujmou také neobvyklé názvy ulic s římskými číslicemi jako Jižní I-IX, jimiž se plánovači chtěli přiblížit racionalitě amerických měst.

Náměstí bylo opravdovým centrem Spořilova nejen na papíře. Před válkou byly obchody a služby v každém domě na náměstí. Od pošty po Baťu, od hokynářství po modistku, jak by se tehdy řeklo potravinám a krejčovství. Postupně se ale služby a obchody vytratily, hlavně po vzniku panelového sídliště Spořilov v 60. a 70. letech, kam se centrum čtvrti přesunulo. A místní vazby změnila i stanice metra Roztyly. Mimochodem, víte, který z tvrdě budovatelských názvů jí patřil? Primátora Vacka, Budovatelů, Družby, nebo Kosmonautů?

Skrytý kostel od neznámého hrdiny

Spořilov byl živou samostatnou čtvrtí, i když se nepodařilo postavit úplně všechny veřejné budovy jako třeba plánované kino. Stihl se ale výjimečný, a přitom málo známý kostel, který svou konstruktivistickou architekturou připomíná slavný Gočárův kostel sv. Václava na Čechově náměstí. Navrhl ho nepříliš známý architekt Nikolaj Paškovskij původem z malého města na dnešním pomezí Ukrajiny a Moldavska.

Architekturu začal studovat v Petrohradu, kde se také zapojil do bojů proti ruským bolševikům. Po jejich nástupu musel uprchnout a rok strávil v Turecku, odkud se dostal do Československa. Ve studiu architektury pokračoval na České technice a právě kostel na Spořilově se stal jeho vrcholným dílem. Po válce byl jako bývalý bojovník proti bolševikům odvlečen do gulagu, odkud se vrátil až po 10 letech. Za komunistického režimu ale zůstal nepohodlným a autorství kostela se mu dlouho upíralo.

V trojúhelníku dálnic

Původně ucelené zahradní město s dokonale sladěnou architekturou během let hodně utrpělo. Majitelé zdejších rodinných domů provádějí jejich razantní přestavby a přístavby, takže se jednotná podoba rychle vytrácí. V 70. a 80. letech pak starý Spořilov ze všech stran obklíčily dálnice a stal se z něj úplný ostrov v moři aut. Smutná ironie, když původně mělo jít o zdravé bydlení v zeleni.

Třetí největší náměstí v Praze je ale pořád příjemným místem, navíc korunované povedeným kostelem. Objevily se také plány na zakrytí šestiproudé spořilovské spojky tunelem, na němž by vznikl dlouhý park. Na už tak zelený Spořilov by přibyla další zeleň a staré centrum čtvrti by se propojilo se sídlištěm. A polevilo by i dnešní sevření dopravou.