Trasa: Balkán, Hrdlořezy, Kyje, Hostavice, Dolní Počernice, Klánovice


Délka trasy: 28 kilometrů (2 hodiny na kole)


Přístupné pro: na kole (případně pěšky jako celodenní výlet)


Trasa

Betonový patník označující pomyslný střed Prahy se nachází na dětském hřišti na Balkáně. Toto místo bylo stanoveno jako průsečík spojnic pražských pólů, tedy nejsevernějšího, nejjižnějšího, nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího místa metropole. Právě k nejvýchodnějšímu bodu vede trasa dnešní vycházky, nebo spíše vyjížďky, vzhledem ke třicetikilometrové vzdálenosti totiž doporučujeme vyrazit spíše na kole. Nejprve ale prozkoumejte těsné sousedství pólu, park Krejcárek a sousední vrch Balkán s jeho zahrádkářskými koloniemi.

Krejcárek býval nouzovou kolonií, les tu vysázeli během Akce Z

Pod názvem Krejcárek se dnes skrývá les na severním svahu žižkovského hřebenu, mezi Ohradou a Balkánem. Nebyl tu ale zdaleka odjakživa, vysázeli ho až v 70. letech 20. století dobrovolníci v rámci takzvané „akce Z“, tedy jedné z celorepublikových neplacených brigád místních obyvatel. Do té doby zde stávaly malé domky nouzové kolonie, která v místě vznikla v meziválečném období. Ostatně také název Krejcárek odkazuje k chudobě a nízkým nákladům na bydlení. Stávalo tu 155 převážně zděných domků a zaveden sem byl nejen vodovod a elektřina, ale dokonce i telefonní spojení. Osada však byla zlikvidována během asanace Žižkova.

Na park Krejcárek navazuje zahrádkářská osada Na Balkáně, která byla založena roku 1938 a je tak jednou z nejstarších zahrádkářských osad v Praze. Když budete projíždět mezi drobnými chatami v pečlivě upravených zahrádkách, nepřehlédněte nepříliš výraznou stavbu, jejíž funkci ale prozrazuje kříž nad vchodem. Kostel svatého Vojtěcha byl totiž sídlem katolické tělocvičné organizace Orel a na kapli byla budova narychlo přeměněna až v roce 1939, aby se tak předešlo její konfiskaci. I přes netradiční vzhled dodnes slouží věřícím ze zdejší farnosti.

Natrhejte si čerstvé třešně v rekultivovaném sadu

Protější vrch Třešňovka je s 1500 stromy jedním z největších sadů v Praze, přitom to tu ještě před pár lety vypadalo jako nějaké zarostlé houští, v němž se skrývaly příbytky bezdomovců. Po desítkách let došlo k obnově zdejší zeleně, staré stromy byly ošetřeny, vykáceny, nebo ponechány jako obydlí hmyzu. Do vzniklých míst pak byly vysázeny mladé stromky tradičních odrůd nejen višní, ale také jabloní a hrušní. Sad je volně přístupný, a tak si tu v době dozrávání třešní můžete cestou natrhat pár osvěžujících plodů. Ve zmiňovaném období se tu dokonce konají i akce spojené s poznáváním starých odrůd ovocných stromů.

V Hrdlořezích najdete skrytou botanickou zahradu

Pod kopcem sjedete do místa s vesnickým charakterem a zajímavým názvem Hrdlořezy, který opravdu odkazuje k lapkům a vrahům, kteří prý pobývali v okolí. Nebo to alespoň tvrdili provozovatelé místního hostince z počátku 16. století, který byl postaven po obou stranách silnice, a poskytoval tak pocestným za patřičný poplatek úkryt před nebezpečím. Při dnešní projížďce ale Hrdlořezy jen projedeme a vydáme se přes křižovatku Pod Táborem k pozoruhodnému kousku skryté zeleně.

Je jím botanická zahrada, která patří ke zdejší zahradnické škole, je ale každodenně zdarma přístupná široké veřejnosti. Park se skleníky zde byl založen kolem roku 1920 zahradním architektem Františkem Thomayerem, bratrem známého lékaře. Předtím v těchto místech stávala usedlost s ovocným sadem a zelinářskou zahradou, kde nechal v roce 1889 Rudolf Egbert vystavět reprezentativní novorenesanční vilu s terasou doplněnou dvojramenným reprezentativním schodištěm.

Kolem Rokytky do Kyjí a Hostavic

Po prohlídce parku se vydejte krásnou rekultivovanou přírodou kolem meandrů Rokytky ke Kyjskému rybníku. Tady si můžete odpočinout, občerstvit se a v létě se i vykoupat. Pokud máte dost času a sil, udělejte si odbočku kolem další části meandrů Rokytky zvané Čihadla k zajímavé rozhledně Doubravka. Za pozornost stojí i samotné Kyje, a to především jejich kostel sv. Bartoloměje. Jednolodní kostel byl vystavěn v první polovině 13. století pražským biskupem Janem II. v pozdně románském slohu. Z jeho románské podoby se dodnes dochovala obdélníková loď s věží a chórem, v 17. století pak přibyla předsíň a v 19. století horní část věže.

Od rybníku dojedete do Hostavic, zdánlivě nezajímavé příměstské části se zámečkem v nově zrevitalizovaném parku. Po úpravách podle návrhu architekta Davida Damašky park místním nabízí možnosti odpočinku i sportovního vyžití. Nechybí dětské hřiště ani venkovní posilovna, park je vybaven jednotným mobiliářem a ve stejném stylu zde byla vystavěna i kavárna.

Baťovo zahradní město, které nikdy nevzniklo

Zdejší zámeček, nebo spíše historizující vilu z 19. století, koupil v roce 1934 Tomáš Baťa. Hodlal zde totiž vybudovat rozlehlé zahradní město, které mělo být naprosto soběstačné – s vlastním obchodním centrem, školou, spolkovým domem, kavárnou, lázněmi či sportovním areálem a tenisovými dvorci. Obytný soubor měly tvořit dvojdomky a skupiny domků uspořádaných v zahradách bez vysokých plotů. Přestože Baťa nechal vypracovat regulační plán i zastavovací projekt a podal žádal o povolení parcelace podle vlastních propozic, z projektu kvůli napjaté politické situaci předválečného Československa nakonec sešlo a prostor byl využit jako vojenské cvičiště.

Zajímavý osud má mimochodem i sousední Jahodnice, která byla budována od roku 1925 jako satelitní zahradní město pro československé legionáře. Ze starých domů postavených v jednotném stylu ale do dnešních dob zbylo v původní podobě jen málo.

V počernickém zámeckém parku najdete sochu Františka Skály

Na Hostavice plynule navazuje sousední čtvrť Dolní Počernice. Ta se pro změnu pyšní zámkem nacházejícím se v rozlehlém parku, v němž najdete řadu soch nebo pivovar. Současná podoba přírodně-krajinářského parku s travnatými loukami a vzrostlými stromy pochází z 19. století. Nepřehlédnete ale ani pozůstatky úprav z 80. let 20. století, kdy byli k úpravě mostů či tvorbě sochařských děl přizváni tehdejší mladí umělci, dnes mnohdy výtvarníci slavných jmen. Naleznete tu tak třeba kamennou pevnost Kočičí hrádek od sochaře, grafika a výtvarníka Františka Skály z let 1987–1989. Na přelomu tisíciletí byl pak park opět rekonstruován podle projektu architektky Magdaleny Dandové. Ta tu mimo jiné vytvořila amfiteátr, jehož zajímavostí je, že mezi jevištěm a hledištěm protéká potok. Ve stejné době byl rekonstruován i pozdně barokní pivovar z roku 1751, v němž se dnes opět vaří pivo a funguje zde i restaurace.

Klánovickým lesem do vilového městečka

Když z Počernic překonáte hlavní silnici, dostanete se do lesa, jehož bližší část se nazývá Xaverovský háj, brzy ale vjedete do Klánovické části. Les, dnes protkaný pravoúhlou sítí cest, býval hlubokým hvozdem zvaným Vidrholec. Bývalo v něm také několik vesnic, které zanikly v 16. a 17. století: stejnojmenný Vidrholec, Bol, Žák či Slavětice, na jejichž místě se dodnes zachovala myslivna Nové Dvory. Až budete projíždět kolem stavení, v jejichž okolí se pasou daňci, ovce a další zvířata, budete už téměř v Klánovicích.

Klánovice jsou naopak obcí poměrně novou, založil je až v 19. století obchodník s nemovitostmi Václav Klán. V roce 1874 zakoupil pozemky a o čtyři roky později získal od českého místodržitelství povolení k založení osady. O dalších pět let později sem byla zavedena železnice a začala rychlá výstavba honosných vil v romantizujícím, neorenesančním i neobarokním stylu, kterých tu do první světové války vznikla asi necelá stovka. Nechybělo ani sedm restaurací a velký pension. V období první republiky obliba Klánovic jen rostla a přibývaly i nové vily, nyní už ve funkcionalistickém stylu. Zároveň v Klánovicích šéf pražské stavební firmy Rudolf Utěšil zahájil rozsáhlou úpravu obce a výstavbu mnohých veřejných budov: nechyběly moderní lázně, kolonáda či restaurace s penzionem. Lázně, v meziválečném období velice oblíbené, ale po válce začaly chátrat a v 80. letech byly strženy.

Dnes si Klánovice zachovávají charakter klidné „lesní“ čtvrti v zeleni s převahou rodinných domků a vil. Nádherné jsou zdejší zahrady, na kterých přímo roste les; celá čtvrť tak má vzhled rekreačního letoviska. Vznikají tu také nové domy různého vzhledu a kvality, včetně zajímavých architektonických realizací. Patří mezi ně třeba dřevostavba od ateliéru KOOA, reagující právě na lesní charakter pozemku, na kterém byla vystavěna, nebo strohá dostavba od ateliéru VYŠEHRAD, doplňující starší rodinný domek. Pozadu nezůstávají ani veřejné stavby. Stejný ateliér rozšířil také zdejší základní školu, k níž byla přistavěno moderní křídlo opláštěné modřínovými latěmi, skrývající několik učeben i jídelnu.

Východní pól dobyt

Z Klánovic už je to jen kousek k východnímu pólu Prahy. Musíte ale pozorně hledat, betonový patník totiž nestojí přímo u cesty, ale v hustém mlází asi 50 metrů od zelené turistické značky, nedaleko rozcestí s názvem Klánovický les. Odtud pak po rovné cestě snadno dorazíte zpět na Klánovické nádraží, odkud pravidelně jezdí vlaky do centra Prahy.