V monografii Karla Pragera od Radomíry Sedlákové se můžeme dočíst, že Pragerova architektura nebyla koncept nebo studie. Byl to vždy hotový dům. To byl jeho cíl a dokázal za ním jít ze všech sil. Uměl hledat řešení technických problémů a jako absolvent technické fakulty a šikovný inženýr přicházel na nové využití materiálů a technických postupů. Tato šikovnost byla ostatně deviza většiny tehdejších architektů a Prager jejím využíváním dokázal povznést českou architekturu na světovou úroveň. Výrazně to ukázal při stavbě Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd (1958), kde se poprvé objevily lehké závěsové panely, vyvinuté jako prototypová série ve výrobním závodu v Boleticích nad Labem (podle kterého se jim přezdívalo boletické).

Makromolekulární ústav, někdy žoviálně označovaný jako “makrokoule“, najdete na konci sídliště Petřiny, směrem k oboře Hvězda. Skládá se z prohnuté patrové budovy, sloužící jako vchod, knihovny a konferenčního sálu, a vyššího bloku, ve kterém se nacházejí logicky členěné laboratoře. Budova byla oděna do zmiňované prosklené fasády, kterou Prager vytvořil jako prototyp. Byl to nelehký úkol, protože se jednalo o první podobnou realizaci u nás. Zřejmá je inspirace architekturou Ludwiga Mies van der Rohe, který fasádu chápal jako plášť budovy, což byl přístup lišící se od historizujícího stylu, který Prager kritizoval. A pokud se vám zdá, že taková fasáda byla na vaší školce, určitě chápete, že právě odtud se nápad rozšířil. Prager dovedl systém fasády do finální podoby a ten se dál hojně využíval. Původní výsledek však nebyl zadarmo a Prager ho musel pracně vydupat z prachu. A jak se proslýchá, někdy i vyřvat. Architekta Alena Šrámková sama zmínila, že byl velký rozdíl přijít do fabriky před Pragerem a po něm.

Fasáda, kterou dnes najdeme na ústavu není původní. Podobně jako ta na budově, ve které sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a CAMP, byla nahrazena takovou, jež vyhovuje novějším požadavkům. V případě ústavu byla rekonstrukce citlivá a výsledek je zdařilý. Uvnitř dodnes najdeme některé původní prvky z tzv. systému GAMA. Série patentovaných prvků, které Prager se svým ateliérem GAMA zrealizoval a následně úspěšně využíval v dalších projektech, jako byly Sdružení projektových ateliérů nebo budovy Parlamentu. Jednalo se například o montovanou příčku GAMA. Ta měla za cíl umožnit změnu dispozic větších prostor, jako jsou ateliéry nebo laboratoře bez nutnosti mokrého zásahu (tj. bez malty, zdiva čí nátěru). V případě ateliérů tak bylo možno rozdělit tým architektů na dva a nechat je pracovat odděleně. Nastálo umístěnou příčku pak bylo možné vybavit nejrůznějšími prvky jako policemi, skříněmi, samozřejmě i dveřmi. K vidění však byla i varianta s umyvadlem.

Nakonec přidáváme hodnocení stavby architekta Oldřicha Starého z roku 1965, které je reakcí na výstavu trojice architektů Albrecht-Kadeřábek-Prager: