Nový evropský kulturní projekt

Evropská unie dává prostor zcela novému kulturnímu hnutí, které se inspiruje jednou z nejvýznamnějších škol umění, designu a architektury 20. století. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen už na konci roku 2019 představila v rámci European Green Deal (Zelené dohody pro Evropu) projekt Nového evropského Bauhausu, který vznikl s cílem spojit novou výstavbu a budoucnost bydlení s udržitelností, estetikou a inkluzivitou. Bauhaus má Zelenou dohodu přiblížit obyvatelům a zajistit, aby byla pro každého víc hmatatelná.

A staví na světoznámé škole umění Bauhaus, kterou založil v roce 1919 v Německu Walter Gropius. Jejich manifestem bylo „vytvářet budovy budoucnosti, jež spojí všechny disciplíny, architekturu, sochařství i malířství“. Bauhaus posouval hranice toho, co bylo doposud v umění možné a spoluvytvářeli ho například Vasilij Kandinskij, László Moholy-Nagy, Paul Klee, Anni Albers nebo Mies van der Rohe.

O století později se Bauhaus stal synonymem interdisciplinárního vzdělávání a praxe. Umělci této školy chtěli přehodnotit podobu světa a ptali se: „Jak žijeme? Jak pracujeme? Jak bychom měli modernizovat a vylepšit život celé společnosti?“ Dnes tyto otázky získávají nový rozměr. Náš svět výrazně zasáhl covid-19 i další světové krize a změnila se dosavadní podoba života. Proto teď znovu promýšlíme, jak dál. A jednou z hlavních výzev je právě klimatická změna. Jak vysvětlila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, Nový evropský Bauhaus je hlavně o tom, „jak chceme společně žít po pandemii s respektem k planetě a ochranou životního prostředí“.

Krása jako věc veřejná

Důraz je při tom také na slově společně. Nový evropský Bauhaus otevírá kromě udržitelnosti dveře také kráse a inkluzivitě. Evropská unie chce zajistit možnost estetického designu pro všechny. Co si pod tím ale můžeme představit? Nový Bauhaus vytváří prostředí přizpůsobené potřebám různých lidí – ať už to jsou rozdílné věkové skupiny, sportovci, pečovatelé, minority nebo spousta dalších. Zkrátka místo, kde se může pohybovat pokud možno každý. Petr Škvařil z Impact Hubu, který se na projektu Nového Bauhausu podílí, ilustruje možné fungování Bauhausu na příkladu čtvrti Vauban ve Freiburgu. Tam se jeho obyvatelé spojili, aby vytvořili družstvo, které následně svépomocí vybudovalo soběstačnou čtvrť šetrnou k životnímu prostředí. Dnes zde bydlí asi 5 000 lidí.

Bauhaus se nyní nachází ve druhé ze tří fází (návrh, realizace a šíření). V první části zástupci Evropské unie vybrali návrhy na pilotní projekty v členských státech a od loňského roku se na nich pracuje. Druhá fáze bude také ta nejdelší, protože v té země mají vytvořit nové přístupy pro řešení klimatické krize v architektuře a designu. Projekty získaly pět milionů euro a výsledky svého testování budou v poslední části Bauhausu šířit do dalších států.

Jedním z vybraných projektů je Bauhaus of the Seas. Zrodil se v Portugalsku v Lisabonu, ale zapojuje se do něj celkem šest evropských měst na pobřeží. Cílem je vrátit se k životu v souladu s mořem.

„Naším cílem je nenávratně přetvořit myšlení. Chceme, aby se přístup k moři nesoustředil jen na přínosy pro člověka, ale abychom měli na paměti i další druhy a vztah k životnímu prostředí,“ vysvětluje architektka Mariana Pestana.

Praha versus Bauhaus

Součástí Nového Bauhausu je také Praha a její obyvatelé. „Považuji za důležité, aby ten proces probíhal lokálně a mohla se do něj zapojit veřejnost i odborná obec v jednotlivých regionech. Nový Bauhaus může být akcelerátorem iniciativ, které se v našem městě už dějí, může je propojit s cíli a hodnotami evropské Zelené dohody,“ vysvětluje primátor Zdeněk Hřib.

Česká metropole se dostala do druhé fáze Bauhausu v rámci projektu NEB-Star. Ten vznikl v norském Stavangeru, což je také jeho klíčové město. Součástí je ale i Praha společně s nizozemským Utrechtem. Cílem projektu je dosažení klimatické neutrality ve městech s ohledem na lokální potřeby a spolupráci s obyvateli – a to je velkým tématem jak ve Stavangeru, tak i v Praze a Utrechtu.

„Stavanger je čtvrté největší norské město. Dříve tam byla spousta různých druhů průmyslu, teď mu dominuje ropa a plyn. Proto potřebujeme přejít k zelenějšímu provozu. Ale zároveň ve Stavangeru žije spousta různých národností, takže si myslím, že můžeme využít znalostí všech obyvatel,“ popisuje vedoucí projektu Kristin Kverneland.