New York Penn Station: Zpátky na povrch

Pokud chtěli cestující zažít přímo dechberoucí příjezd do New Yorku, na počátku 20. století často volili nádraží Penn Station. Vítala je totiž honosná budova ve stylu beaux-arts z roku 1910. Pracovalo na ní jedno z nejprominentnějších architektonických studií své doby – Kim, Mead & White. Nádražní čekárna se inspirovala architekturou baziliky sv. Petra v Římě a byla tehdy největším interiérem v New Yorku. Jenže po druhé světové válce vlaková doprava upadala, a tak byla hlavní budova nádraží zbořena a vznikla tu New Penn Station. Doprava se přesunula do podzemí, pod Madison Square Garden, a najednou se z Penn Station stal jeden z nejošklivějších dopravních terminálů ve Spojených státech. V úzkých podzemních chodbách osvětlených umělými neonovými světly se tísnilo až 300 tisíc cestujících denně.

Dnes je Penn Station nejrušnější nádraží na západní polokouli. To s sebou přináší spoustu výzev, prostor totiž musí obsloužit obrovské množství lidí. Zároveň by měl být i reprezentativní, protože skrze Penn Station míří do New Yorku denně tisíce návštěvníků. Město tak chtělo obnovit slávu starého nádraží a v roce 2013 vybralo čtyři architektonické kanceláře, které se svými návrhy soutěžily o finální podobu Penn Station. Mezi nimi bylo i studio Diller Scofidio + Renfro, jeden z letošních hostů Urban Talks v CAMPu. Nakonec se o budoucí podobu postarala americká kancelář Skidmore, Owings & Merill (SOM). Architekti přestavěli i poštu, kterou společně s původní honosnou nádražní budovou postavilo studio Kim, Mead & White už na začátku 20. století. Využili tak beaux-arts stylu typického pro slavné období Penn Station, ale budovu pošty upravili podle moderních požadavků.

James A. Farley Post Office stála přímo nad kolejemi, takže byla ideálním místem pro vytvoření moderního vlakového terminálu. Kancelář SOM chtěla hlavně rekonstruovat majestátnost a slávu starého vlakového nádraží. V rámci konstrukce původní stavby vytvořili prosvětlené atrium, které zakrývá mohutná skleněná klenba, jež má čtyři části. Uvnitř najdeme to, co na každém nádraží – úložny zavazadel, prodejny lístků, konferenční místnosti a obchody. Terminál poskytuje přístup k devíti nástupištím, odkud mohou návštěvníci vyrazit na svou cestu po Americe.

Rotterdam Centraal Station: Vytvoření moderního dopravního hubu

Hlavní nádraží v Rotterdamu je jedním z největších dopravních center v Nizozemí i v Evropě. Každý den obslouží asi 110 tisíc cestujících, což je více, než putuje skrz amsterdamské letiště Schipol. Právě proto už městu nestačila původní budova nádraží z roku 1957. Nebyla schopná obsloužit tak velké množství cestujících a nesplňovala požadavky moderního transportního hubu.

Na projektu nového nádraží začalo pracovat nizozemské studio Benthem Crouwel Architects, které nyní také vyhrálo se svým návrhem na projekt brněnského hlavního nádraží. V Urban Talks si můžete poslechnout jednoho ze zakladatelů studia Melse Crouwela, který mluví jak o rotterdamském nádraží, tak o jejich dalších významných dopravních stavbách. V Rotterdamu architekti čelili několika problémům. Jednak byl Rotterdam za války vybombardovaný, takže je těžké najít centrum města. Z toho důvodu studio nádraží zakrylo výraznou klenbou, jejíž špička směřuje do centra. Zadní severní vchod je střídmější, protože je otočený na rezidenční čtvrť. Další výzvou byla i popularita stávající budovy. Na rozdíl od newyorské Penn Station ji měli obyvatelé rádi a nesouhlasili s proměnou. Architekti se proto snažili zachovat původní atmosféru – zakomponovali do projektu co nejvíce prvků starého nádraží a zachovali třeba originální hodiny. Hlavně ale železniční stanici rozšířili, aby vyhovovala současnému počtu návštěvníků.

Nástupiště jsou zakrytá skleněnou průhlednou střechou, která umožňuje snazší orientaci na nádraží i ve městě. Interiér hlavní haly je vyplněný kombinací dřeva, skla a materiálů v teplých barvách. Během roku se zde konají koncerty a další kulturní akce, čímž prostor získává další význam.

Västerås Travel Center: Jak odstranit bariéry

Vlakové koleje také často působí další neplechu – dělí město na dvě části a lidé se přes železniční trať nemůžou dostat na druhou stranu. Přesně to se stalo i ve švédském městě Västerås. Tady se rozhodli nádraží přestavět v rámci projektu s příhodným názvem „Build Away the Barriers“ (odstraňte bariéry). Současně se snaží o lepší zakomponování nádraží do okolí. Na výstavbě už pracuje dánské studio BIG, které soutěží i o projekt nového terminálu na Florenci, o němž se můžete dočíst zde.

V jednom z největších měst Švédska má vzniknout nový terminál, který kromě vlaků obsadí i autobusy, taxíky a kola. Pod tenkou zlatou střechou postaví architekti celé cestovní centrum – dole budou zastávky a nástupiště, po mostku přes železniční koleje povedou cyklostezky i pěší trasy. Cestující sem budou mít pohodlný vstup po rampách. Uvnitř centra najdeme dvě podlaží pro kavárny, restaurace a obchody. Na projektu se podílí i Jan Magasanik, kterého si můžete poslechnout v přednášce Expati s Adamem Gebrianem.