Štěpán Beneš

Funkcionalismus a techno. Se spolkem Mapamátky po stopách Štěpánské pasáže a moderního hudebního klubu

Slyšeli jste někdy o Štěpánské pasáži? Pro mnohé z Pražanů se stále jedná o neznámé místo, které ovšem kdysi bývalo výkladní skříní moderní meziválečné architektury. Na společnou procházku po pasáži i klubu Swim, který je již čtvrtým rokem její součástí, nás pozval spolek Mapamátky. Společně s architektkami a majitelem Swimu jsme se podívali do historie na odkaz architekta Eugena Rosenberga i do současnosti, které vládne moderní elektronická hudba.

Štěpánská pasáž krátce po dokončení v roce 1938. Vlevo je vidět gotický portál jako memento zbouraného domu U Hřebeckých, který v místech stál od 14. století.
Zdroj: RL London

Rosenbergův majstrštyk

Štěpánská pasáž je jednou z nejpozoruhodnějších pražských pasáží. I když trochu neznámá, svým moderním pojetím si dobyla srdce mnohých Pražanů a už přes 80 let nabízí průchod mezi ulicemi Ve Smečkách a Štěpánská. Pasáž, které se dříve přezdívalo Merkur, je součástí komplexu nájemních domů. Za ně vděčíme stavebnímu podnikateli Ferdinandu Baumannovi. Ten se ve třicátých letech 20. století rozhodl o spojení dvou protilehlých parcel v katastru Nového Města s plánem vystavět zde činžáky pro vyšší třídu. Nový projekt na adrese Štěpánská 36 nahradil mnohem starší průchozí dům U Hřebeckých, jehož první zmínky sahají až do doby vlády Václava IV., do roku 1381.

Demolice původní budovy a následná výstavba nových domů začala v roce 1937 pod vedením akademického architekta Eugena Rosenberga, kterému jsme už v minulosti věnovali celý článek. Rosenbergův pražský ateliér v té době slavil třetí rok své existence, během kterých architekt stihl vyprojektovat pět činžovních domů v oblasti Holešovic-Bubnů. Do projektu ve Štěpánské vložil všechny své znalosti i zkušenosti a vytvořil jeden z nejpropracovanějších činžovních komplexů v předválečné Praze.

Axonometrie celého projektu. Oba domy jsou děleny na dvě hmoty propojené komunikačním krčkem a dohromady spojené průchozí pasáží v přízemí.
Zdroj: RL London

Pasáž jako galerie

Rosenbergův návrh obsahuje všechny náležitosti tzv. emocionálního funkcionalismu. Oproti čistému funkcionalismu, jehož bílé fasády a minimalistický design můžeme vidět například v osadě Baba, jsou činžovní domy více přizpůsobené pražskému prostředí a vyznačují se hravým použitím rozdílných materiálů. Fasádu do ulice Štěpánská ozvláštňuje obklad z leštěné žuly, který je prolomený sérií pásových oken s detaily z chromované oceli a dřeva. V parteru, kde byla původně zamýšlena benzinová pumpa, se vstupuje do pasáže, která vás pomocí série zaoblených výkladců dovede až do druhého domu s průčelím do ulice Ve Smečkách, jenž má pro změnu obklad z bílé keramiky.

Návrh průčelí domu do ulice Štěpánská i s ukázkou benzinové pumpy a vytažené markýzy.
Zdroj: RL London

Samotná pasáž patří k těm nejelegantnějším v Praze. Její zvláštností je bezpochyby fakt, že se jedná o čistě obchodní pasáž bez důležité kulturní funkce jako třeba kino nebo divadlo. Ve své době se muselo jednat o velmi moderní prostor, který dodnes působí futuristickým dojmem díky svým celoskleněným stěnám, tenkým chromovaným rámům nebo samonosným sklobetonovým klenbám. 

Detaily a drahé materiály ještě stále v pasáži objevíte, ale moderní architekturu postupem času poničily necitlivé zásahy a většina detailů zmizela pod nánosem nevhodné reklamy. Křiklavě barevné polepy, světlíky z elegantních a jemných drátoskel vyměněné za obyčejné plexisklo nebo umístění bankomatu rovnou do uliční fasády v ulici Ve Smečkách. To je výčet jen pár z mnoha prohřešků, kterým se pasáž nevyhnula, přestože je společně s domy památkově chráněna jako vynikající příklad meziválečné architektury.

Prostředí pasáže se od otevření v roce 1938 výrazně změnilo. Neudržovaný prostor zestárnul a původní elegance zmizela pod vrstvami pozdější reklamy.
Zdroj: RL London | Jan Malý

Prostředí pasáže se od otevření v roce 1938 výrazně změnilo. Neudržovaný prostor zestárnul a původní elegance zmizela pod vrstvami pozdější reklamy.
Zdroj: RL London | Jan Malý

Z prodejny koberců na moderní klub

Tolik potřebná pomoc přišla v roce 2015, kdy se začala plánovat přestavba bývalé prodejny perských koberců v průčelí do Štěpánské ulice na novou restauraci a hudební klub s názvem Swim. Náročného úkolu se zhostily architektky Barbara Zedková a Lenka Mrzílková z ateliéru MIAOW. Ty nám celý průběh přestavby popsaly během letní komentované procházky Urban Walk zaměřené na hudbu ve spojení s architekturou.

Základním úkolem rekonstrukce bylo navázat na čistotu Rosenbergova funkcionalismu, splnit požadavky památkové péče a zároveň vyhovět všem potřebám náročného provozu restaurace a hudebního klubu. Proto se Barbara s Lenkou rozhodly použít všechny dochované detaily, které doplnily o nábytek z chromované oceli a nový bílý keramický obklad, obklopující celý prostor restaurace v přízemí. Pro vysvětlení samotného názvu „Swim“ je třeba ponořit se až do suterénu, kde najdeme moderní klub. Při rekonstrukci zde totiž architektky využily stávající betonovou vanu po kotlích a pojaly ji jako bazén přeměněný na taneční parket. S tanečním bazénem ladí i další detaily jako obklad DJ pultu, zábradlí, bary, osvětlení i tmavě modrý keramický obklad, který má evokovat vstup pod mořskou hladinu.

Interiér klubu připomíná bazén i díky stěně propouštějící světlo. Podle Barbary Zedkové má člověku připomínat denní svit procházející skrze stěnu.
Foto: Jan Malý

Interiér klubu připomíná bazén i díky stěně propouštějící světlo. Podle Barbary Zedkové má člověku připomínat denní svit procházející skrze stěnu.
Foto: Jan Malý

Celá rekonstrukce se samozřejmě neobešla bez větších či menších úskalí. Podle majitele Swimu Jakuba Sedláka byla jedním z největších problémů akustika a zvuková izolace. „Swim je přilepený na hotel Alcron, od kterého je oddělen jen pár centimetry stěny. Proto jsme museli celý prostor obehnat akustickou izolací a prakticky ho nechat levitovat. Je to jakoby místnost v místnosti,“ popsal Sedlák. 

Architektka Barbara Zedková ještě doplnila: „Třeba sloupy v celém klubu jsou obloženy pytli s pískem, které se ukázaly jako nejlepší izolanty. Díky tomu se nepřenáší vibrace do budovy a když se zavřou dveře, tak nikdo nepozná, že je v suterénu třeba techno.“

Komentovaná procházka proběhla v rámci letního programu CAMPu za spolupráce spolku Mapamátky a všem návštěvníkům přiblížila výstavbu hudebního klubu v historicky cenné budově. Foto: Jan Malý

Díky důkladné práci na klubu se i jeho nejbližší okolí začalo zlepšovat. Architektky v rámci rekonstrukce upravily i přední fasádu a výkladcový ostrůvek do Štěpánské ulice. Stejnou estetickou jednoduchost převzaly i některé vnitřní části pasáže přilehlé ke Swimu. Pasáž byla vyčištěna od reklam a v prvních třech výkladcích vznikla galerie Ferdinanda Baumanna, zaměřená na současné umění.

Vyčištěná část interiéru pasáže opět působí důstojným dojmem, i když stropní luxferová klenba na svojí rekonstrukci stále čeká.
Zdroj: Jan Malý

Prohlídka Swimu vznikla ve spolupráci se spolkem Mapamátky, který už několik let popularizuje architekturu skrze vycházkové trasy. Na jejich webu můžete najít už 11 tematických procházek například po pražském brutalismu, filmových místech, mostech přes Vltavu a v neposlední řadě i nejnovější trasu hudební, vytvořenou ve spolupráci s CAMPem. Ten zasvětil celý letní program Vltavské filharmonii, a tak i Mapamátky přicházejí s trasou nesoucí se ve znamení město a hudba. Poodhalí vám příběhy nejrůznějších hudebních scén v Praze za doprovodu hudebního playlistu vytvořeného přímo na míru hudbě a architektuře.

Autorem textu je Štěpán Beneš.

související