G jako gentrifikace

Gentrifikace je fenomén posledních desítek let. Město se rozrůstá, obnovují se zašlé, často průmyslové části. Objevují se první kavárny, umělecké ateliéry, alternativní obchody či vinárny. Dříve zapomenutá čtvrť se stává atraktivní, čímž roste na ceně. Zájem developerů a cena na metr čtvereční stoupá. Čtvrť se proměňuje, láká nové obyvatele a ti původní často (nedobrovolně) odcházejí, protože si už nemohou dovolit dál zůstat. Přínos gentrifikace je rozhodně sporný. Na jedné straně tu máme fyzickou proměnu, která s sebou často nese revitalizaci veřejného prostoru, výstavbu nového bydlení nebo větší občanskou vybavenost. Na druhé straně ale hrozí kritické vysídlování nižších příjmových vrstev a s ním související ztráta diverzity obyvatelstva.

Komplikovanému tématu se věnoval třetí večer nové programové série Gen Praha, která se zaměřuje na aktuální problémy Prahy pohledem humanitních a sociálních věd. Pozvání moderátorů Pavla Boreckého a Martina Kebzy tentokrát přijali Barbora Bírová, sociální antropoložka a ředitelka Platformy pro sociální bydlení, dále Daniel Kajpr, urbanista z Karlín Group, a Luděk Sýkora, sociální geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

V jako vymístění

Jak tedy vnímají gentrifikaci odborníci? „Gentrifikace je možná městotvorná, ale není to přirozený proces. Musíme si opravdu uvědomit, že gentrifikace nerovná se revitalizace. Město se dá rehabilitovat různými způsoby. Gentrifikace není v žádném případě nevyhnutelná,“ řekla Barbora Bírová.

Daniel Kajpr naopak poukázal na dynamiku města jako živoucího organismu, který se neustále mění. „Město se neustále vyvíjí. Gentrifikace je pro nás developery logicky příležitost. V evropských městech je dnes běžně při developerské výstavbě garantovaný vznik určitého minimálního počtu městských bytů. To se pomalu děje i u nás. Cílem developerů je primárně zisk a prodej. Regulace a jasné podmínky musí přicházet ze strany politiků a města,“ řekl urbanista z Karlín Group Daniel Kajpr. Dodal také, že za daleko větší problém v rozvoji města považuje suburbanizaci, která s sebou nese celou řadu problémů jako pravidelné dojíždění do města, tedy vyšší dopravní zátěž, nebo vyšší náklady na infrastrukturu. Pokud vás zajímá, jak se žije lidem za Prahou, můžete si přečíst reportáž z prvního dílu pořadu Gen Praha, který se věnoval právě rozvoji suburbií.

Geograf Luděk Sýkora v reakci na architekta Daniela Kajpra naopak zdůraznil sociální rovinu gentrifikace. „Gentrifikace je příležitost, ale tím to nekončí. Primárně jde o displacement neboli vymístění. Aby mohlo vzniknout něco nového, vždy se něco původního musí ztratit. Jsme zvyklí na to, že žijeme ve společnosti plné nerovnosti. Je ale otázka, co jsme ještě schopni unést,“ podotkl.

Karlín rovná se gentrifikace

Když se v Praze řekne gentrifikace, hned si představíme Karlín. Nové skleněné domy, Rohanské nábřeží plné zahraničních firem. Karlín prošel masivní proměnou po povodni v roce 2002. Transformace se ale klubala z plánu developera Serge Borensteina už o pár let dříve. Povodně dynamický rozvoj Karlína naopak na chvíli zpomalily, rozjely ale spirálu politických rozhodnutí, která vedla například k velkorysé až bezhlavé privatizaci zdejšího městského bytového fondu.

„Obrovská transformace Karlína začala ale už v devadesátých letech, když se zavřely tovární komplexy. Ta pravá gentrifikace, kdy vidíme proměnu charakteru veřejného prostoru, služeb nebo mizení romského obyvatelstva, ale nastala po roce 2001. Tehdy už vzniklo Corso Karlín, jedna z prvních konverzí v Karlíně. Mnoho starousedlíků po povodních nezůstalo, neměli kde bydlet. Městská část jim nepomohla dostatečně. Gentrifikace není samovolný proces, ale důsledek politických rozhodnutí,“ uvedla socioložka Barbora Matysová, která navštívila diskuzi coby doplňující host v první řadě.

Daniel Kajpr měl na situaci jiný názor: „Karlín trpěl velkými sociálními problémy. Byl téměř vyloučenou lokalitou. Zdejší domy byly před povodní ve velmi špatném stavu, hodně z nich spadlo. Masivní privatizace městských bytů jsme se jako developeři přirozeně chytli. Město tehdy nemělo žádnou strategii rozvoje bydlení.”

Město staví město

Strategii rozvoje bydlení dnes Praha má. Současná politická reprezentace ale váhá s přijetím jejího Akčního plánu, což opatření, která strategie navrhuje, zpožďuje. Podle dokumentu má podle ní například do roku 2030 vzniknout minimálně 9 000 nových městských bytů. Jejich výstavbu má na starosti Pražská developerská společnost. To ale podle Kajpra není šťastná volba. „Nejsem si jistý, zda by město mělo stavět. Není v tom odborníkem. Podívejme se třeba na enklávu městských bytů na Černém Městě, kde jsou koncentrované všechny možné rizikové a ohrožené skupiny na jediném místě. Městské byty by měly být součástí developerské výstavby,“ myslí si urbanista.

Pomoci by měl také nový zákon o podpoře bydlení nebo Iniciativa nájemníků a nájemnic, která brání bezpráví nájemníků, organizuje veřejná setkávání a řeší konflikty jednotlivých nájemníků s jejich pronajímateli.

Kdo je na tom nejhůře?

Pro někoho příležitost, pro někoho hrozba. Gentrifikace logicky nejvíce dopadá na ty nejslabší. Barbora Bírová, která vede Platformu pro sociální bydlení, jež se dlouhodobě věnuje advokacii a lobbingu v souvislosti s ukončováním bezdomovectví, uvedla, že aktuálně je v Praze v bytové nouzi přes 22 000 lidí.

„Ženy nad 65 let jsou velmi riziková skupina, o které se nemluví, ale často končí jako bezdomovkyně nebo na různých ubytovnách. Jsou to vdovy, které musí čelit chudobě. Mají nízký důchod, bojují s rostoucími nájmy nebo výdaji na energie. To je rozhodně smutný fenomén posledních šesti let. Lidé dnes velmi často umírají v nedůstojných podmínkách a zároveň se do nich rodí. V České republice máme aktuálně také 61 000 dětí v bezdomovectví. To také dříve nebylo,“ vysvětlila Barbora Bírová.

Jak z toho ven? Klíčová je podle hostů spolupráce mezi veřejným sektorem, občanskou společností a soukromým sektorem. Město by mělo hrát aktivní roli v ochraně zájmů všech obyvatel. Důležitá je dlouhodobá a stabilní legislativa, která umožní udržitelný rozvoj městských částí s ohledem na potřeby celého spektra obyvatelstva. „Žijeme v kapitalismu, máme demokracii a tržní ekonomiku. Byty jsou dnes dostupné, ale pro koho? Jen pro pár lidí. Málo se staráme o ty ostatní. V Čechách je dlouhodobě zanedbaná role veřejného sektoru. Soukromý byznys to nezajistí. To není jeho role. Role veřejné správy je ale nesmírně důležitá. Město musí být silné, mít jasnou vizi a chránit své obyvatele,“ uzavřel diskuzi sociální geograf Luděk Sýkora.

Gen Praha pokračuje

Gen Praha je nová diskuzní série, která zkoumá, jak Prahu prožívají různé generace jejích obyvatel a jak se na aktuální témata dívají společenské vědy. Jejími moderátory jsou geograf a antropolog. Na pokračování programu se můžete těšit na podzim.

Na celý záznam diskuze se můžete podívat zde: