Dříve byla Praha doslova posetá stavbami vodojemů, díky kterým se voda dostala všude, kde to bylo potřeba. Když se změnil celý systém zásobování vodou, věže začaly ztrácet svůj účel. Některé potkala demolice, jiné přežily. My vybíráme pět nejpozoruhodnějších. Některé z nich dnes slouží městu i jinak.
Letná: Z parního stroje periskop
Jeden ze symbolů Letné vykukuje zpoza funkcionalistického bytového komplexu nazývaného někdy Molochov, v blízkosti zastávky Letenské náměstí. Tuto neoklasicistní vodárenskou věž, která zásobovala celou Bubeneč a část Holešovic, město zprovoznilo v roce 1888, nicméně svému účelu sloužila pouhých 25 let, pak se dočkala transformace na byty. Postupně v areálu vznikla nová školka nebo dům dětí a mládeže. Později objekt chvíli chátral, než prošel před pár lety rozsáhlou rekonstrukcí pod vedením architekta Petra Hájka. Ten celý komplex nejen opravil, ale doplnil jej o nové funkce. Věž tak nyní obsahuje například knihovnu, klubovny, společenský sál a v nejvyšším podlaží periskop, který vznikl v komínu původního parního stroje a díky němuž lze kromě panoramatu Prahy pozorovat dokonce i hvězdy a planety na noční obloze.
Letenský vodojem s ukrytým periskopem.
Autor: Alexandr Chrapek , Zdroj: archiweb.czVinohrady: Za sochami andělů
Druhá pozoruhodná věž v našem výběru se nachází v ulici Korunní, v sousedství Janákova Husova sboru. Voda se sem přiváděla nejdřív z Podolí, později až z Káraného. Přestože se jedná o industriální stavbu, její fasáda je bohatě zdobená. Můžeme tak obdivovat sochy troubících andělů, velké hodiny nebo medailonky se znakem Vinohrad. Podobně jako věž na Letné se i ta vinohradská musela podrobit přestavbě nejprve na byty, pak na kanceláře. V blízké budoucnosti se ale vodojem dočká zcela nové funkce. Kromě rekonstrukce a nového veřejného parku zde město plánuje zřízení vzdělávacího a výzkumného centra Hydropolis s expozicí věnovanou vodě.
Budoucí podoba okolí Vinohradského vodojemu.
Zdroj: hydropolis-praha.czNové Město: Stopa po mlýnech
Novomlýnskou vodárenskou věž nalezneme u Vltavy, poblíž Štefánikova mostu. Zásobovala severní část Nového Města už od sedmnáctého století a dnes představuje jedinou zachovalou stavbu z někdejšího komplexu Nových mlýnů. Věž stála v minulosti těsně u vody, kvůli říčním naplaveninám a výstavbě nových náplavek je ale dnes od řeky 130 metrů daleko. Nahradila původní renesanční věž ze dřeva, kterou několikrát poničily požáry spolu s povodněmi. Provoz nové věže skončil už v roce 1877, ale rekonstrukce ji potkala teprve nedávno. Nyní uvnitř najdeme například stálou výstavu o pražských požárech.
Novomlýnská věž původně stála u Vltavy, dnes je tak trochu „utopená“ v zástavbě.
Autor: Alexandr ChrapekMichle: Secesní skvost za magistrálou
Michelské vodárenské věži se často říkalo Vršovická. Má to však jednoduché vysvětlení. Na začátku dvacátého století potřebovaly Vršovice (tehdy ještě jako samostatné město) vodárnu na kopci, aby mohla voda stékat dolů, a zásobovat tak celou čtvrť. Jenže neměly dost vysoký kopec, a tak vedení města vyjednalo stavbu vodojemu v nedaleké vesnici Michle, v místech mezi dnešní magistrálou a stanicí metra Pankrác. Autorem samotné věže je průkopník české moderní architektury Jan Kotěra, který tuto stavbu pojal ve stylu geometrické secese. Její fasáda je tvořena kombinací červených cihel a zelených keramických tvarovek. Do věže se pak vstupuje monumentálním kamenným portálem. Přestože je vodojem běžně nepřístupný, budete mít možnost jej brzy navštívit, a to v rámci festivalu Den architektury. Zajímavé je, že Kotěra použil plány Vršovické věže ještě jednou, a to při stavbě vodárny na okraji Třeboně.
Vršovický vodojem s majestátním portálem.
Autor: Alexandr ChrapekKbely: Z letiště až na erb
A u moderny i skončíme. Poslední zastávkou bude totiž vodojem v areálu vojenského letiště ve Kbelích, které v roce 1919 vzniklo jako jedno z prvních letišť v tehdejším Československu. Právě tady najdeme třiačtyřicet metrů vysokou vodárenskou věž od architekta Otakara Novotného, žáka Jana Kotěry. Kromě věže se podepsal například pod Štencův dům nebo výstavní síň Mánes. Pokud se na věž podíváte pozorně, určitě si všimnete reliéfů s leteckými motivy, které jsou dílem sochaře Jana Laudy. Šestipodlažní věž původně měla kromě uchovávání vody ještě jiný účel, sloužila totiž zároveň jako maják pro letadla. Jeho světlo mohli piloti vidět do vzdálenosti až osmdesáti kilometrů. Věž je pro Kbely natolik ikonická, že je dokonce zobrazena na erbu této městské části. Přestože je věž za plotem, můžete si ji prohlédnout poměrně zblízka z ulice Mladoboleslavská.
Vodárenská věž coby dominanta Kbel.
Autor: Alexandr Chrapeksouvisející
