Karlovy Vary jsou spjaté s ruskou klientelou. Jaká atmosféra teď ve městě vládne?

Nejde jen o ruskou klientelu, ale o zástupce celého bývalého východního bloku, jako je Kazachstán, Ázerbájdžán a podobně. Nicméně, současné události samozřejmě cestovnímu ruchu nenahrávají. První vlnu jsme ale mohli pozorovat už před lety, kdy došlo k prvním sankcím, které byly na Rusko uvaleny kvůli obsazení Krymu. Už tehdy jsme zaznamenali jistý odliv těchto zákazníků. Další tvrdou ranou byl samozřejmě covid-19, který cestovní ruch zastavil úplně. Karlovy Vary tak stojí na rozcestí. Definitivně se musíme přeorientovat na nový typ návštěvníků. Některé hotely už to pochopily, jiné se tomu stále brání. Město Karlovy Vary zareagovalo velmi rychle a dobře, během loňského léta totiž uspořádalo Karlovarské kulturní léto, čímž alespoň částečně nahradilo chybějící filmový festival a oslovilo české návštěvníky. Válka na Ukrajině samozřejmě zasadila zdejšímu ruskému turismu poslední ránu. Karlovy Vary teď začínají psát nový příběh. Nejsme jen lázeňská zóna pro turisty, ale i domov pro téměř 50 000 lidí. Na to je potřeba myslet. Nejde se zaměřit na jednu cílovou skupinu a doufat, že se nikdy nic nezmění. Musíme se věnovat rozvoji celého města.

Když mluvíme o rozvoji, přesuňme se k Vřídelní kolonádě. Spolu se studiem VRTIŠKA & ŽÁK jste nedávno vytvořili architektonickou studii její nové podoby. Jaká je ale její minulost?

Vřídelní kolonáda vznikla podle návrhu architekta Jaroslava Otruby na přelomu 60. a 70. let minulého století na místě litinové kolonády ze 70. let 19. století. Samotná stavba vzbudila jistou kontroverzi. Myslím, že si nikdy nezískala srdce Karlovaráků, kteří tíhnou spíše k historii než kráse architektury 60. nebo 70. let. Právě kvůli tomu trpěla posledních 40 let velkým podfinancováním údržby a v roce 2015 byla zcela uzavřena. Cílem revitalizace je adaptovat prostor na současné potřeby, aby mohl důstojně sloužit veřejnosti. Pro spolupráci jsme oslovili architektonické studio VRTIŠKA & ŽÁK, které má za sebou mimo jiné skvělý návrh revitalizace městských lázní v Chomutově, a my jsme chtěli takový přístup ověřit i v případě Vřídelní kolonády.

Jak bude Vřídelní kolonáda vypadat?

Aktuálně dokončujeme studii revitalizace a došli jsme ke dvěma možným přístupům. Jeden, z pera studia VRTIŠKA & ŽÁK, navrhuje radikálnější proměnu objektu, zatímco druhý více respektuje původní tvarosloví autorského návrhu z 60. let. Právě ten druhý nakonec vybralo vedení města i naše odborná rada v čele s architektkou Evou Jiřičnou. V archivu Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád, která objekt spravuje, jsme dokonce našli zapomenutou původní dokumentaci s celou řadou konstrukčních detailů, které nebyly nikdy realizovány. Rádi bychom proto původní návrh rehabilitovali a podtrhli tak význam architektury 60. a 70. let. Karlovaráci mají být opravdu na co hrdí. Dnešní kolonáda má podobu těžkého kamenného objektu. Původní myšlenkou byl ale lehký skleněný palác. Dojmu lehkosti lze docílit třeba obnovou skleněného zábradlí nebo použitím vhodného intimního osvětlení. Objekt je navíc plný uměleckých děl a drahých materiálů. Najdeme tu dřevěnou dýhu, drahé kameny i skryté umělecké plastiky od sklářských výtvarníků a sochařů Stanislava Libenského, Jaroslavy Brychtové a řady dalších. Jen se o nich mnohdy neví nebo jsou dokonce zakryté. Tomu všemu bychom chtěli dát prostor. Vřídelní kolonáda je kousek uměleckého díla uprostřed lázeňského korza.

Pořádali jste také různá setkání s veřejností, debaty nebo komentované procházky v rámci festivalu Den architektury. Jaký byl o možnost nahlédnout do proměny kolonády zájem?

Je to čistě můj osobní dojem, ale občas mám pocit, že se Karlovaráci zajímají opravdu spíše o historii než budoucnost. Jako by jí ani nevěřili. Zájem o komentované procházky, které se zaměřují právě na historii, je veliký, ale o akce zaměřené na budoucí projekty vidím zatím jako vlažný. Snad se to brzy změní.

Věnujete se také takzvanému Divadelnímu korzu. To spojuje okolí Císařských lázní, zmíněné Vřídelní kolonády a Divadelního náměstí. Proč toto místo potřebuje změnu?

Jedná se o veřejné prostranství v samotném srdci lázeňského centra. Jeho současný stav ale takovému významu neodpovídá. Divadelní náměstí je jedním z mála otevřených prostor v centru města. Mnoho místních k němu má hezký vztah. Přesto jednu jeho část tvoří parkoviště. To podle nás do památkové rezervace, navíc v naprosté blízkosti vývěru vřídla, opravdu nepatří. Chceme se také zaměřit na veřejný prostor kolem Vřídelní kolonády. Lázeňské centrum by zkrátka mělo fungovat jako jednotný celek s kvalitní zelení, dobrým mobiliářem a být „obývacím pokojem“ města pro všechny. Aktuálně zde probíhá rekonstrukce starého lázeňského objektu Císařské lázně, do kterého bude zasazen multifunkční sál podle návrhu architekta Petra Hájka, obnovuje se Vřídelní kolonáda a na jaře zde bude umístěna nová jezdecká socha Karla IV. Postupná kultivace lázeňské promenádní osy je tak nevyhnutelná.

Nová socha Karla IV. od sochaře Michala Gabriela by se měla stát kulturní dominantou Karlových Varů 21. století. Jak jste vybírali místo, na kterém bude stát?

Ta socha má zajímavý příběh. V lednu 2017 uspořádal Rotary Club Karlovy Vary v souvislosti s oslavou 700 let od narození Karla IV. výtvarnou soutěž o návrh na ztvárnění sochy. Ve spolupráci s autorem a iniciátory se posléze zvažovalo až devět lokalit. Ocitli jsme se tak ve zvláštní situaci. Měli jsme sochu, ale museli jsme vymyslet, kam ji umístit. Což je přesně opačný přístup, než jaký by měl být, nicméně socha umožnila iniciovat debatu o revitalizaci Divadelního náměstí, na kterém jsme se nakonec shodli, a posléze začali připravovat projekt celého Divadelního korza. Osazení sochy zakladatele Karlových Varů je první etapou revitalizace celého Divadelního korza. Když všechno půjde dobře, mohlo by být hotovo do tří let.

Jak se daří v Karlových Varech architektonickým soutěžím?

Sebekriticky musím přiznat, že se nám zatím nepodařilo uspořádat žádnou architektonickou soutěž. Nedokázali jsme přesvědčit vedení města o jejím významu. Možná za to může špatná zkušenost s architektonickou soutěží, při které se v roce 2013 hledalo urbanistické řešení širšího centra města. Zvolila se dvě druhá místa, žádné první a nikdy nedošlo k žádnému výstupu. Po 10 letech se teď vracíme ke stejnému tématu a rozhodně si dáváme pozor, aby projekt zohlednil názor místních. Na ten se nesmí nikdy zapomenout. Později na jaře pak plánujeme vypsat urbanisticko-architektonickou soutěž na novou podobu náměstí Dr. M. Horákové, kde sídlí také naše kancelář. Je to poměrně komplikované místo, které technicky vzato nikdy náměstím nebylo. Jde spíše o nekvalitní park, který příliš neláká k trávení volného času. Budeme tak hledat čerstvý impuls a nové funkce, které by sem dokázaly přivést život.

Jak funguje spolupráce kanceláře architektury s městem?

Určitě lépe než dříve. Vloni v únoru odvolalo vedení města našeho tehdejšího ředitele Petra Kroppa, stejně tak ale ředitele Karlovarského symfonického orchestru. Vyvolalo to řadu protestů ze strany veřejnosti. Chyba byla nicméně na obou stranách. Coby nová organizace jsme se učili, jak komunikovat s městem. Museli jsme se přizpůsobit zajetým úřednickým postupům a asi jsme to nezvládli nejlépe. Některé informace se mezi námi a úřadem ztrácely. Dočkali jsme se ale změny. Přešli jsme pod Odbor strategií a dotací, nového politického náměstka a komunikace se výrazně zlepšila. Z obavy, že se do výběrového řízení na nového ředitele nepřihlásí výrazná architektonická osobnost, ale také z narušené důvěry mezi kanceláří architektury a magistrátem, jsem se po diskuzi s kolegy nakonec přihlásil i já sám. Moje vize byla jasná. KAM KV se musí posunout z role poradců jednotlivých drobných projektů, jako jsou ulice či budovy, na koncepční pracoviště městského plánování. Velkým problémem města totiž není jen onen odliv turistů, ale i urbanistická rozvleklost. Máme obrovské výdaje na infrastrukturu, protože město řídne. Potřebujeme zahušťovat a smršťovat se. Jak to udělat? Připravovat územní studie rozvojových oblastí a zlepšit kvalitu širšího centra.

Kolik pracuje v KAM KV lidí?

Máme sedm kmenových členů. Mezi nimi jsou čtyři architekti, kolegyně zajišťující administrativu kanceláře, PR manager a jeden site manager pro UNESCO, který řeší koordinaci péče o historické dědictví, jeho obnovu a prezentaci. Kolegyně Lucie Sochorková je koordinátorkou těchto aktivit za Karlovy Vary. U ní se tak schází informace z Národního památkového ústavu, z majetkového odboru i stavebního úřadu. Dále pak samozřejmě spolupracujeme s týmem externích kolegů, jako jsou dopravní inženýři, krajinářští architekti či ekonomové.

Nedávno jste oslavili čtyři roky. Co považujete za největší úspěchy?

Rozdělil bych to na několik rovin. Co se týče projektů, za nejlepší považuji návrh vestavby multifunkčního sálu do Císařských lázní od architekta Petra Hájka. Objekt je národní kulturní památkou, rekonstrukce tak musí být maximálně citlivá. Výsledný návrh respektuje genia loci místa, ale je moderní. Na sál se aktuálně připravuje prováděcí dokumentace a příští rok by se mělo začít s realizací. Po deseti letech, kdy jsme se trápili úvahou, co s tímto prostorem provést, to považuji za velký úspěch. Velmi se také těším na soutěž na náměstí Dr. M. Horákové a proměnu Divadelního korza. Co se týče společenské a komunikační roviny, mám radost, že se nám podařilo se konečně zaměřit na vizi Karlových Varů. Spolupracovali jsme například na nové strategii rozvoje města Strategie KV°2040.

Jak budou Karlovy Vary vypadat za 30 let?

Abych řekl pravdu, takto se zamýšlím docela pravidelně. Už jsem to naznačil, ale rád to zopakuji: Karlovy Vary opravdu nejsou jen světoznámé lázně, ale i domov pro necelých 50 000 obyvatel. Vidím nás jako pěkné rezidenční město, ke kterému mají místní vřelý vztah. Rád bych, aby ho vyhledávali i noví obyvatelé pro jeho nezaměnitelné kvality malého klidného města s krásnou přírodou a zároveň širokou nabídkou služeb i kulturního vyžití, srovnatelnou s velkými městy. Prostě ideální místo pro domov.