Jak podle vás pandemie změní města?

Jíst venku nebo posedávat na lavičkách není samozřejmě nic nového. Přesto nám poslední měsíce dramatickým způsobem ukázaly, jak důležitý veřejný prostor je. Téma hygieny a zvýšené bezpečnosti, které s sebou pandemie přinesla, jsou pochopitelně unikátní. Současná zkušenost ale jistě posílí argumenty pro financování veřejných prostranství. Jak budeme tyto plochy čím dál tím intenzivněji využívat, budou vyžadovat robustní a odolné povrchy, výsadby i mobiliář.

Jak myslíte, že by měl vypadat kvalitní veřejný prostor?

Řekl bych, že na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Každý park má své mimořádné vlastnosti a určitě také svou konkrétní funkčnost. Při jejich vývoji hraje důležitou roli kontext. Charakter okolí, například stávající vybavení nebo nedostatky sousedních obytných oblastí, do značné míry určují funkčnost parku. Každé místo má také svou specifickou historii. Existuje silná lokální identita a krajinářská architektura se na jejím zdůraznění podílí. Pracuje na vytvoření typické, nezaměnitelné atmosféry. Naproti tomu samozřejmě stojí jisté univerzální standardy či funkce, které by moderní park měl dnes plnit. Zde mám mysli v první řadě program zelené infrastruktury, biodiverzitu a přizpůsobení se změně klimatu.

Vaše studio vzniklo v roce 1993 v Drážďanech. Co vás přivedlo k otevření pražské pobočky?

V České republice mám již řadu let osobní kontakty, v Drážďanech pravidelně absolvují stáž také čeští praktikanti a další spolupracovníci. Po jedné architektonické soutěži jsem dostal příležitost realizovat projekt v Mnichově Hradišti. Odtud to byl jen malý krůček k otevření kanceláře v Praze, u jehož vzniku byla před pár lety mimo jiné Eliška Černá. Ta se také podílela i na projektu revitalizace Karlova náměstí.

Jak velké dnes vaše studio vlastně je?

V pražské kanceláři nyní pracuje 6 lidí. V Německu máme kolem 30 kolegů. V tuto chvíli se pochopitelně setkáváme hlavně digitálně. Cesta z Drážďan pro mě ale vůbec není dlouhá, takže v Praze nemám ani trvalé ubytování. Kancelář v Drážďanech zůstává pro všechny jakýmsi centrálním prostorem. Máme tam velkou terasu, na které, doufejme třeba už v létě, znovu postavíme gril. Jinak se pravidelně všichni setkáváme na konci roku, kdy spolu vyrážíme na velký pěší výlet.

V současné době se podílíte mimo jiné na dvou velkých pražských projektech – koncepční studii veřejných prostranství v areálu národní kulturní památky Vyšehrad a – jak už jste naznačil – revitalizaci Karlova náměstí. Tuto studii jste připravili ve spolupráci se dvěma českými kancelářemi, BY architects a PD Filip. Jak se vám spolupracovalo?

Jsme tři kanceláře, které v projektu zastupují různé specializované obory. My se věnujeme především plánování parku, naši kolegové z BY architects architektonické části, jako je třeba řešení nového pavilonu kavárny, a kancelář PD Filip otázkám týkajícím se plánování dopravy. Koncept jsme vytvořili společně při soutěži a jsem velmi spokojený, že se nám podařilo vypracovat projekt, který se všemi těmito tématy zabývá celistvě.

Návrh Karlova náměstí vznikl progresivní formou výběrového řízení se soutěžním dialogem, který zapojuje všechny potřebné zainteresované strany přímo do vývoje návrhu. Jak se vám tímto způsobem tvořilo?

Práce v soutěžním dialogu samozřejmě vyžaduje více času, ale nakonec může dojít k dosažení širší dohody. Zrovna u projektů, ve kterých hraje roli památková péče a ve kterých není tak velký prostor pro volné navrhování, se tato forma velmi dobře osvědčila. U Karlova náměstí nejde o umělecky vzrušující návrh, ale o další vývoj a optimalizaci kvalitního, historicky významného parku. Samozřejmě také s novými prvky, ale hlavně v konsensu mezi mnoha účastníky.

Na území působí velké množství různých aktérů, jako je Novoměstská radnice, Všeobecná fakultní nemocnice, Fakultní poliklinika VFN, Městský soud a tak dále, kteří mají jistě každý své požadavky. Zároveň existuje nemalý počet dalších institucí jako Praha 2, Odbor památkové péče MHMP, Odbor dopravy MHMP nebo Národní památkový ústav, které o prostoru rozhodují ze své gesce. Jak se vám hledal kompromis a konečné řešení prostoru, které by vyhovělo všem stranám?

Tak to je samozřejmě dlouhý příběh. Jedna z hlavních cest umožňujících nalezení konsenzu, který ale mimochodem nemusí být vždy kompromisem, je určitě samotný postup. To, že se aktéři účastnili procesu od samého začátku, pomáhalo utvářet zadání. Jednalo se v podstatě o nepřetržitý pracovní proces. Během samotného soutěžního dialogu probíhaly rozsáhlé diskuze a úvahy, takže při výběru našeho konceptu již byla učiněna důležitá rozhodnutí. Rovněž si myslím, že z této diskuze měly prospěch všechny strany, jak různé správní orgány, veřejní aktéři, tak i my, plánovači. Dalo by se také říci, že pro každého jde o intenzivní proces učení, který trvá dodnes. Městské plánování by mělo podle mého umět organizovat procesy takovým způsobem, aby bylo možné najít konsenzus ve stále komplexnějším světě.

Revitalizace Karlova náměstí by měla být hotova v roce 2025. Nové rozvržení cest umožní pohodlný průchod skrz náměstí, jižní část parku bude doplněna kavárnou, ve střední části parku budou obnoveny významné květinové záhony. Severní část parku u Novoměstské radnice zároveň poskytne zpevněné plochy pro konání společenských a kulturních akcí. Co pro vás při práci na projektu bylo největší výzvou?

Od počátku šlo o vytvoření rovnováhy mezi různými požadavky. Především pak mezi respektováním náměstí jako památky krajinářské tvorby a dnešními požadavky na moderní městský prostor. Pokud půjdeme do detailu, existuje mnoho jednotlivých otázek. V zásadě není tak snadné provést změny v topografii stávajícího parku s rozsáhlým porostem stromů. Byla zde silná touha vylepšit prostupnost po cestní síti skrz území. Jakmile ale vytvoříte novou cestu, nejspíš se bude těsně dotýkat kořenového prostoru stromů. Také musíme od základu restrukturalizovat systém odvodnění. V posledních letech se ukázalo, že park je často zaplavován silnými dešti. Se změnou klimatu se tyto extrémy zvýší, takže musíme vyvinout i řešení, jak vodu v parku udržet a neodvádět ji hned přímo do kanalizace. V jistém smyslu je Karlovo náměstí ukázkovým příkladem „sponge city" – „města jako houby“.

Váš návrh také vzpomíná na zdejší kapli Božího Těla, která tu stála za dob Karla IV. Jak se vám pracovalo s historií parku?

Park má velmi působivou historii několika století, ke které máme přirozeně velkou úctu. Zejména respektujeme úpravu od Františka Thomayera z konce 19. století, kterou v co největší možné míře zachováváme. Inspirace pro „urban frame“, který obklopuje park, ale pochází z předthomayerovského období. Starší historii týkající se právě kaple však již nelze přímo v prostoru náměstí vyčíst, dnes skrz toto místo vede silnice. Proto jsme se rozhodli pro nehmotný princip světelné instalace. Symbolizuje předchozí umístění a zároveň přemosťuje dopravní prostor rozdělující obě části parku.

Vyšehrad je symbol českého národa. Jakým způsobem jste reflektovali historickou vrstvu do tohoto návrhu?

Stejně jako Karlovo náměstí, ani Vyšehrad není homogenní prostor. Dalo by se říci, že je to zcela výjimečná historická městská krajina s mnoha vrstvami času. Zde považuji prostorovou situaci za obzvlášť zajímavou. Město a pevnost spolu vizuálně komunikují. Právě proto jsme vytvořili koncept vnějšího obvodu pevnosti, ve kterém jsou propojeny prostorové a historické aspekty. I zde je třeba respektovat místo a vyhnout se silným zásahům. To však nevylučuje zapojení nových prvků. Vytvořili jsme třeba hřiště, které navazuje na historii Vyšehradu a představuje ji hravým způsobem.

Myslíte, že je nevýhodou nebo naopak výhodou, že pracujete s historií země, ve které jste se nenarodil?

Mé místo narození nehraje v práci žádnou roli. Také v Německu a v dalších zemích se vždy setkávám s novými místy a prostory. Řekl bych, že je to spíše naopak. Vnímám to jako výhodu k úkolu přistupovat nezaujatě, nedotčeně vlastní zkušeností.

Vaše koncepční studie veřejných prostranství NKP Vyšehrad se soustředí na okraje lokality, hradby, cesty, svahy, ale právě i nové herní prvky, mobiliář a nevyužitá nebo skrytá místa. Zároveň zohledňuje nutnost adaptace na nadcházející klimatické změny – volbou druhové skladby zeleně a způsobem hospodaření s dešťovou vodou. Jaké jsou pro vás osobně nejdůležitější pilíře koncepční studie?

Určitě je důležité se vypořádat s vnějším okrajem, který spojuje park s městem. Myslím, že je důležité dobře formulovat v konzistentním návrhu téma „promenády na návrší“ a zprostředkovat návštěvníkům kulturní hodnotu pevnosti. Zároveň však existuje také řada témat, která by se dala shrnout pod označení „optimalizace“. Právě proto se snažíme utřídit rozmanité použité materiály a prvky vybavení. Také je důležité vytvořit systém, pomocí kterého bude možné shromažďovat dešťovou vodu a využívat ji k zavlažování. Pevnost je relativně exponovaným místem, na kterém jsou v období sucha ve stresu převážně stromy. Zde, stejně jako v jiných parcích, je cílem přizpůsobit vegetaci změně klimatu.

Svými projekty či realizacemi už se pohybujete po celé zemi. V současné době také projektujete odpočinkovou zónu Cidlina v Jičíně, spolu s ateliérem Hoffman jste vyhráli architektonickou soutěž na obnovu parku Střed v Mostě. Jak je na tom podle vás Česká republika v oblasti kvality parků?

Situace mi trochu připomíná východní Německo po skončení éry socialismu. Existuje mnoho zajímavých parků, často ambiciózně ztvárněných, ze kterých lze cítit duch doby. Na druhou stranu tyto parky často dožívají nebo je dokonce poškozena jejich podstata. To zažíváme v Mostě, kde se – srovnatelným způsobem jako na Karlově náměstí – snažíme vdechnout parku nový život při současném respektování stávajícího stavu. V Jičíně to je něco jiného, tam vyvíjíme příměstský park, který přechází do krajiny. Přebírá funkce otevřeného prostoru pro sousední obytnou oblast a propojuje město s okolím. To je v České republice také docela aktuální téma. Podobná situace by mohla nastat u příměstského parku Soutok.

Jaké jsou současné trendy krajinářské architektury?

V mezinárodním měřítku hraje v krajinářské architektuře stále větší roli změna klimatu. Při výběru rostlin proto bude v budoucnu čím dál tím důležitější věnovat větší pozornost robustnosti a klimatické odolnosti. Důležité je také inteligentní hospodaření s dešťovou vodou. Nejde už ale jen o zasakování vody, ale spíše o to, aby byla co nejdéle zadržována pro potřeby vegetace. Městské parky se tak začnou stávat jakýmisi houbami, což má za následek speciální požadavky na systém odvodnění, půdu i rostliny. Pojem „zelená infrastruktura“ zahrnuje důležité funkce volných prostranství. Stále zásadnějším aspektem je přitom propojování a dostupnost. To v praxi znamená, že i my jako krajinářští architekti musíme pro takovou komplexní funkčnost najít odpovídající tvůrčí řešení. Abych to uvedl na příkladu – třeba když mluvíme o tom, jak je potřeba udržovat biologickou rozmanitost fauny hmyzu, musíme současně přemýšlet o tom, jak může třeba taková opěrná zeď sloužit jako jeho habitat.

Co vše tedy spadá do práce krajinářského architekta?

Jsme z podstaty velmi všestranní. Musíme být současně architekti a inženýři, zahradníci, moderátoři, psychologové i výzkumníci. Naším hlavním úkolem však zůstává navrhování. Bylo a stále je důležité se na všechny aspekty naší působnosti dívat najednou a nakonec najít nejlepší možnou formu.

Které světové parky máte rád a proč?

Před několika lety mě nadchnul Parc André Citroën v Paříži. Je produktem dlouhodobého vývoje a má zajímavý prostorový koncept. Je zde využita kompozice velkých, otevřených prostor a zahrad menšího rozsahu. Rostliny jsou vysazeny velmi inteligentně. Podobně inspirativní mi připadají ale také některé klasické krajinářské parky.

Kam v Praze chodíte na procházku?

Miluji rozmanitost Prahy. Na velmi malém prostoru můžete zažít zcela odlišné městské prostory a krajiny. Tohle je výsadou naší profese. Jsme, dalo by se říci, profesionální chodci. Musím k tomu však dodat, že mnoho mých cest je bohužel čistě účelových.