Stromy a domy

Železniční nádraží ve středočeských Čelákovicích prošlo nedávno komplexní rekonstrukcí podle návrhu kreativního studia výrobce mobiliáře mmcité+ – designcité+. Proměny se dočkala nejen samotná výpravní budova, ale i okolní prostory. Bývalá nádražní restaurace se stala domovem pro bistro a kola jsou nově zaparkována v moderní cyklověži. Design nástupiště pojali autoři jako pomyslné stromořadí, ve kterém kmeny stromů tvoří sloupy zastřešení, koruny pak geometrické obrazce. Lavičky umístěné pod těmito novodobými stromy mají zase připomínat přívětivé posezení na návsi. Volná inspirace přírodou vnáší do návrhu určitou lehkost a hravou nadsázku. Zajímavá je také práce s osvětlením. Zastřešené prostory po stranách výpravní budovy bylo potřeba prosvětlit. K zadní stěně tak byly přisazeny dvě vrstvy prosklených panelů se světelnými trubicemi v horní i spodní části prosklení. Zůstaneme-li u metafor z přírodní říše, LED svítidla v zelených krytech evokují větve. Stávající konstrukce nástupiště sousedícího s výpravní budovou zůstala zachována a dostala nové opláštění vysokotlakým laminátem kombinovaným s lakovanými ocelovými kazetami. Ty ostatně najdeme také na budově s technickým zázemím. Všechno tak působí jednotně. Relativně nenápadné nádraží doplňuje zmíněná plně automatizovaná cyklověž s kapacitou až 118 kol.

Ladná Čeladná

Vlakem do beskydského wellness a golfového ráje Čeladná přijede jen málokdo. Ale je to škoda. Malinké nádraží od architekta Davida Kotka z ostravského studia PROJEKTSTUDIO zde vzniklo v roce 2011 na místě původního, starého a nevyhovujícího. Stavba působí na první pohled střídmě až asketicky. Citlivě respektuje své okolí, ctí přírodní materiály jako dřevo, cihlu a kámen, a představuje určitou pokoru ke krajině, tradicím i místu samotnému. Jde vlastně o extrémně jednoduchou nepodsklepenou přízemní budovu se dvěma dominantními prvky – fasádou z lícových cihel a třemi sloupy ve tvaru písmene V, které si můžete láskyplně prohlížet, zatímco postáváte na nástupišti a čekáte na svůj vlak do Kunčic pod Ondřejíkem. Sloupořadí umocňuje jakousi svěžest a měkkost, kterou na vás nádraží zapůsobí. Zaujme i prostor pro úschovnu kol, jenž navazuje na venkovní kryté nástupiště. Zapletená síť z nerezového drátu sice neuchrání před žádnými povětrnostními podmínkami, zato dá vyniknout stínohře a slunci, které se do konstrukčního materiálu rádo opírá.

Na pivo

První soukromou železniční zastávku vytvořil architekt Pavel Šikola z kanceláře Domyjinak pro majitele pivovaru Kocour Josefa Šustu. Vycházel přitom z industriální atmosféry a historie místa. Vznikl tak objekt z plechu, který pivovar plynule napojuje na systém městské i regionální přeshraniční dopravní sítě, takže sem můžete dojet vlakem třeba rovnou z Liberce. Zabere vám to něco málo přes hodinku, a ještě si uděláte půvabný výlet přes Chrastavu a Žitavu. Přístřešek je tvořený dvěma pootevřenými krychlemi z masivních dvoucentimetrových plátů rezavějící cortenové oceli. Architekt se přitom inspiroval tvarem historických pivních bas. Uvnitř najdete dřevěnou lavici s názvy železničních stanic a kocourem – logem varnsdorfského pivovaru. Kromě jízdního řádu tu na vás, jak asi nepřekvapí, čeká i otvírák na lahve. Zastávka vyšla soukromého investora nakonec na zhruba milion korun a postavil ji sám, za pomoci místních řemeslníků.

Výletní zastávka Nižbor

Osvědčenou výletní destinací je rozhodně Zastávka Nižbor. Chátrající dřevěný železniční sklad z roku 1876 zachránil herec Tomáš Hanák. Postupně jej za pomocí studia Break Point proměnil v originální nádražní hospodu, kde si posedíte ve vagonových kupé a na nákladních rampách, ale vyzkoušet můžete i netradiční ubytování v „hytláku“ neboli starém služebním vagonu z roku 1952, služebním oddílu vagonu z roku 1948 nebo na odstavené koleji ve služebním oddílu z roku 1957. Není tu wifi, žádná televize a první vlak vás vzbudí před pátou ráno. Ale to nevadí. Místo má sentimentální kouzlo a nabízí uklidňující odyseu, takovou slow TV v realitě – nekonečné pozorování vlaků jedoucí od a do Berouna nebo malebný výhled na zámek. A jak se to všechno povedlo opravit? Za vším hledej místního řemeslníka a v případě obrody oblíbeného Nižboru tomu nebylo jinak. Jan Janovský vytěžil z nádražácké estetiky maximum. Především je ale třeba říci, že spousta věcí vypadala na začátku zcela jinak, třebaže to tak na první pohled nemusí působit. Sklad, ve kterém se nachází hospoda, neměl původně přívětivá velká okna. Výsledek postupné proměny celého areálu, kterou Hanák zvládl bez jakékoliv dotace, ale působí jednoznačně. Jako by tu všechno tak nějak od pradávna bylo a jako by to přesně takhle mělo být.

Přes palubu

Paluba Hamburk. Tak se jmenuje veřejné prostranství sestavené podle návrhu místního architektonického studia projectstudio8 z lodních kontejnerů, které během letošního léta vyrostlo mezi plzeňským vlakovým nádražím a autobusovým terminálem. Zahrnuje dvanáctimetrovou vyhlídkovou věž, pobytové schody, lavičky a terasy, několik stánků s občerstvením a infocentrum. Takový západočeský Manifesto Market. Hojně frekventovaný a dříve neupravený veřejný prostor o rozloze přes 3000 metrů čtverečních nechala radnice přestavět za 25 milionů korun. Kdo je pamětník intervencí ve veřejném prostoru, vzpomene si na ambiciózní projekt plzeňského architekta Jakuba Mareše Kontejnery k světu a možná se trochu pousměje. Prostor byl ale mohl fungovat hezky. 

Hlavní objekt infocentra s vyhlídkovou věží je vybudován z deseti modulů o rozměrech 2,5 x 6 metrů. Přízemí s infocentrem je bezbariérové, v druhém nadzemním patře vznikl prostor pro prezentaci městských vizí a projektů. Každé patro má rozlohu 40 metrů čtverečních. Doplněním dvou schodišťových kontejnerů do úrovně čtvrtého podlaží vznikla vyhlídková podesta, ze které můžete sledovat vlakové nádraží i střed města. Ve třetím podlaží je pak terasa. Většinu střech kontejnerů pokrývají zelené střechy z rozchodníků, které mají za úkol prostor ochlazovat v horkých dnech. 

Druhý objekt je jednopodlažní a nabízí návštěvníkům čtyři stánky s prodejem občerstvení a řezaných květin. Spojovacím bodem prostoru je pak dřevěná terasa, kde nechybí zeleň, pítko a dřevěné pohodlné schody, na které se můžete hezky usadit. Mezi věží a stánky s občerstvením najdete dokonce několik nově vysazených platanů a stolky se židlemi slibující romantické posezením pod širým nebem nebo slunečníkem. Přímo pod vyhlídkovou věží je umístěn také krytý prostor se stojany na kola a šest velkých cykloboxů, do kterých bude možné zaparkovat až tři kola. Areál teď navíc na rok oživí sedmimetrové dílo Cake Tower slovenského sochaře Andreje Margoče. Nejedná se ale o poslední současnou velkou investici na území. Správa železnic zahájila nedávno také komplexní opravu památkově chráněné výpravní budovy plzeňského hlavního nádraží za 668 milionů korun, která by měla trvat dalšího 2,5 roku. Proměnu dopravního uzlu se určitě vyplatí sledovat průběžně. Nejlépe hned při několika podzimních výletech.