Trasa: Park Podviní, Prosecké skály, starý Prosek, sídliště Prosek

Délka trasy: 5 kilometrů

Přístupné pro: pěšky, s dětmi

Mapa

Přestože hlavním cílem této procházky je Prosek, zahájíme ji pod kopcem v údolí Rokytky. Vyrazit můžete od stanice metra Vysočanská, odkud je to jen kousíček do parku Podviní. Této pěkně upravené zeleni dal název vodní mlýn Podviní, který už od středověku stával spolu s tvrzí a stejnojmennou vsí nedaleko odtud. Parkem projděte vzhůru směrem k vlakovým kolejím. Cestou potkáte mnoho zdejších atrakcí včetně dětského hřiště inspirovaného keltským hradištěm, vyhlídkové plošiny a amfiteátru, který zdobí obrovský dubový kmen zasazený kořeny vzhůru.

Projděte podchodem pod tratí a pokračujte vzhůru po schodech kolem bobové dráhy. Za ní uvidíte řady vinných keřů. Vinice na jižních svazích pod Prosekem bývaly odedávna, možná dokonce ještě předtím, než vinařství v okolí Prahy začal podporovat král Karel IV. V 18. století pak vinici vlastnil Daniel Antonín Petsch, podle něhož se jí ještě dlouho říkalo Pečová. Dnešní název Máchalka zase získala po posledním majiteli Josefu Máchalovi, po jehož smrti vinice zanikla a dlouho zde byly jen postupně pustnoucí meruňkové sady.

Dnes se tu opět konají každoroční vinobraní. Starou vinici připomíná ještě jedna památka, kterou uvidíte o něco později na trase této procházky. Při silnici u jejího vrchního okraje totiž stával viniční sloup z poloviny 17. století, který byl ale v 60. letech pobořený projíždějícím kamionem. Jeho replika se později přesunula na starou proseckou náves.

V Proseckých skalách se ukrývají jeskyně, kdysi dokonce obydlené

Ještě než se vydáte do původní prosecké zástavby, za pozornost určitě stojí zdejší skály. Ty jsou kvůli dolům protkané rozlehlou sítí podzemních chodeb. Písek se tu totiž netěžil jen lámáním na povrchu, ale také ručně přímo uvnitř skalního masivu. Vznikly tak chodby, které jsou jeden až dva metry široké a podobně vysoké. Síť podzemních cest je místy tak hustá, že proseckou pláň místy podpírají jen pískovcové pilíře.

Největší rozmach těžby v Proseckých skalách nastal v 19. století, kdy se vytěžený písek používal na výrobu jemného štuku, pískových mýdel, jako slévárenský materiál i na posypávání podlah. Těžba tu ale pokračovala až do počátku 20. století. Příkladem důlního díla ukrytého v Proseckých skalách je Močálka, důl využívající tektonických puklin, do kterých zatékala voda. Právě v nich byl materiál nejměkčí, a horníci tak vlastně odhalovali přírodní strukturu jeskyní, jaké najdeme například v různých skalních městech. Nedaleko pak bývaly další, dnes již z většiny zřícené chodby, nazývané Amerika.

Za prvorepublikové krize ve zdejších chodbách a jeskyních bydlely rodiny nezaměstnaných dělníků, za druhé světové války prostory pod Prosekem zase sloužily jako protiletecký kryt, z něhož se dochovalo značení na stěnách chodeb. V letech 1965 až 1968 tu z důvodů výstavby nedalekého sídliště proběhl rozsáhlý geologický průzkum. Nyní je místo chráněné jako přírodní památka a v podzemí přezimuje několik ohrožených druhů netopýrů. V nedávné minulosti byly snahy prosecké podzemí turisticky zpřístupnit, nakonec k tomu však nedošlo.

Výhled na holešovický přístav i Žižkovskou věž

Na vršku skal se můžete zastavit na dvou zajímavých vyhlídkách. První z nich se jmenuje Prosecká a nachází se na konci ulice Na Vyhlídce. Pro lepší výhled tu jsou nad terénem vytvořené dvě kamenné zídky. A vidět je odtud opravdu doširoka, od Vysočan přes Libeň, Karlín a Palmovku až k holešovickému přístavu, na horizontu pak lze rozpoznat výrazné budovy Vinohrad a Žižkova s nepřehlédnutelnou věží televizního vysílače.

Druhá z vyhlídek je pojmenovaná po operní pěvkyni Emě Destinnové, která před smrtí bydlela u své sestry nedaleko odtud, v dnešní Freyově ulici. Tam také založila pěveckou školu a umístila svůj archiv gramofonových desek, jenž byl ale bohužel zničen během spojeneckého náletu na Vysočany v závěru druhé světové války.

Prosek býval vsí na poutní cestě do Staré Boleslavi

Od vyhlídky pokračujte zástavbou rodinných domků směrem ke kostelu svatého Václava, který je jádrem starého Proseka. Svatostánek má románský původ, nejspíše související s poutní cestou, jež odtud vedla do Staré Boleslavi. Románská bazilika byla pobořena v době husitských válek a později i Švédy obléhajícími Prahu. Při následujících opravách získal kostel věž s barokní bání, nedaleko byla také vystavěna samostatná budova zvonice. Barokní je i původní vstup ke kostelu a na přilehlý hřbitov, stejně jako protější fara ozdobená soškou sv. Jana Nepomuckého.

Jen pár kroků od kostela najdete sokolovnu, která se do historie zapsala v roce 1942, kdy tu byly na čas schovány padáky parašutistů skupiny Anthropoid. Jozef Gabčík a Jan Kubiš tu prý dokonce možná i přespali.

Centrem starého Proseka bývalo svažující se prostranství pod kostelem s hostincem a školou, kdysi lemované alejí akátů. Dnes si ve spodní části návsi všimněte zmiňovaného viničního sloupu a o kousek výš pak sochy Piety, rovněž přenesené od frekventované silnice. K Praze byl Prosek připojen v roce 1922 a brzy na okraji obce směrem k Letňanům začala výstavba nových rodinných domků.

Sídliště Prosek je charakteristické rozlehlým parkem s vodními prvky

Nejrozsáhlejší stavební práce ale přišly mezi lety 1964 a 1971, kdy severovýchodně od starého Proseka vyrostlo sídliště určené pro více než 30 000 obyvatel. Spolu s Ďáblicemi bylo součástí projektu takzvaného Severního Města, v případě Proseka se ale podařilo realizovat jen část původních urbanistických plánů.

Hlavní osou sídliště ale od počátku byla a dodnes zůstává rozlehlá ústřední plocha zeleně. Nazývá se park Přátelství a vznikla na přelomu 70. a 80. let podle návrhu architekta Otakara Kuči, který se inspiroval myšlenkou anglických krajinářských parků. Poznávacím znamením proseckého parku je téměř půlkilometrová soustava rybníčků, kaskád a vodních cest. Tento původní charakteristický prvek přežil i výstavbu povrchově hloubeného tunelu metra na počátku nového tisíciletí, po níž autor původního návrhu upravil zdejší zeleň opět do kompletního stavu. Příjemnou procházkou parkem tak můžete výlet zakončit u stanice metra Střížkov.