Prachatice mají nové letní kino, které nahradilo původní nevyhovující areál ze 60. let minulého století. Unikátní venkovní kino v Olomouci nabízí obrovskou zahrádku pod korunami stromů i naučnou stezku, zatímco rekonstrukce v jihomoravském Tišnově sází na symbiózu s okolní přírodou. Léto je zkrátka tady! Vydáváme se na výlet za hranice metropole a přinášíme přehled opravených letních kin, altánů a amfiteátrů.
Menší, ale lepší
Prachatice otevřely nové letní kino v roce 2022. Rekonstrukce podle ateliéru Mimosa Architekti provázala areál s okolní zástavbou, a především sousedním Štěpánčiným parkem. Architekti se přitom snažili odkazovat k tradičním prvkům kinematografie. Nechali se inspirovat systémem kotoučů vedoucích film v promítačce, který se propisuje do zastřešení areálu. Kladky zde představují kotouče a lana filmový pás. Plachta zastřešení, subtilní ocelová konstrukce a vlnitý plech zase vytváří dojem lehkých, zdánlivě dočasných objektů. Použití černé oceli pak kino propojuje s nedalekým Městským divadlem Prachatic.
Letní kino v Prachaticích má silnou tradici. Promítalo od roku 1963 nepřetržitě až do roku 2011, kdy město kino zavřelo pro nevyhovující stav. Nový biograf nabízí výrazně menší kapacitu. Počet míst se snížil z 800 na 350 na sezení a 150 na stání. Areál se zmenšil, zato se daleko lépe propojil se zbytkem města.
Kino s historií za zády
Letní kino v Olomouci není obyčejné kino. Areál v těsném sousedství Olomouckého hradu vyrostl na bastionu ze 17. století. Vznikl v šedesátých letech jako divadlo v přírodě. Vydrželo ale jen pár let, než se tu začaly spíše promítat filmy. V osmdesátých letech prošlo kino rozsáhlou modernizací. Nejvýraznější změnu představovalo zastřešení jeviště organickou konstrukcí ze dřeva a oceli od architekta Josefa Jandy. Takzvané „hřiby“ měly znázorňovat koruny stromů, které v době výstavby po stranách jeviště ještě opravdu rostly a konstrukce se tak s nimi přirozeně propojovala. Areál fungoval od roku 1987 až do roku 1995, kdy byl uzavřen pro špatný stav. Město Olomouc prostor převzalo v roce 1998. První větší zásah v novodobých dějinách kina proběhl v roce 2019. Hřiby, které se podle statika nedaly opravit, šly k zemi.
Následovala rekonstrukce kanalizace, pódia i zázemí pod jevištěm. Hlediště dnes nabízí velkorysých 2 000 míst k sezení. Postupně se zprovoznila historická Cikánská branka, která spojuje park pod dómem sv. Václava s letním kinem. Návštěvníci se tak z města dostanou do areálu hned několika různými vchody. Prostor dnes nabízí komunitní zahradu i letní galerii ukrytou za promítacím plátnem a pod pódiem. Letní kino je ale především příjemným místem k posezení. V létě si tu posedíte ve stínu stromů v obrovské zahrádce, v zimě si můžete zalézt do dřevěné hospůdky vytápěné kamny na dřevo. Takové Letenské nebo Riegrovy sady na Moravě.
Letní kino, lesní kino
Areál v Tišnově pochází z počátku 70. let. Nachází se v úpatí kopce Klucanina na pomezí zastavěného území obce a samotného lesa. Rekonstrukce podle návrhu brněnského studia PLUS MÍNUS NULA mu doslova vdechla druhý život. Nově bylo vybudováno jeviště, pohodlné hlediště splňující křivku viditelnosti pro 536 diváků, promítací objekt s barem a zázemí pro personál. Ikonická ocelová konstrukce promítacího plátna byla očištěna a doplněna o chybějící prvky. Původní parabolickou promítací plochu nahradila nová rovná, která lépe odpovídá dnešním audiovizuálním požadavkům. Architektonické řešení jednotlivých částí kina, volba materiálu i barevnost staví na symbióze areálu letního kina a okolní přírody. Hlediště s bočními schodišti je postaveno z prefabrikovaných betonových dílců, na kterých jsou osazeny ocelové lavice s akátovými lamelami. Betonové jeviště a okolní zpevněné plochy z velkoformátových dlažeb se zase dokážou přizpůsobit kulturním akcím všeho druhu. Promítací objekt s výrazným betonovým zastřešením baru je obložen trapézovým plechem.
Učit se na čerstvém vzduchu
Kampus Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem doplnil nedávno venkovní amfiteátr. Drobná stavba slouží jako učebna univerzity, ale i prostor pro odpočinek, setkávání lidí nebo letní kino. Amfiteátr vznikl v zatravněném svahu, má čtyři výškové stupně a nabízí 60 míst pro sezení. Architektka Helena Krobová se při návrhu inspirovala samotným místem. Celý areál kampusu vyrostl na místě bývalé nemocnice. Amfiteátr je proto vystavěn z režného zdiva, typického pro tyto objekty. Výstavba amfiteátru začala v srpnu 2019, dokončena byla v březnu 2020. Najdete tu zásuvky pro nabíjení telefonů a notebooků, stejně jako velkoplošnou venkovní LED obrazovku s uhlopříčkou přes pět metrů. Uvnitř najdete žulovou dlažbu, kterou doplňuje znak univerzity.
Altán pod kaštany
Studio re:architekti působí v malebné jihočeské vesničce Úsilné přes deset let. Už v roce 2013 zpracovalo architektonickou koncepci obce, na kterou postupně navazuje drobnými i většími realizaci. O sportovišti v Úsilném jsme už psali, tentokrát se podíváme na nový altán, který funguje jako komunitní centrum. Jednoduchá dřevěná stavba se otevírá velkou verandou směrem do centra obce a zároveň uzavírá plácek Pod kaštany směrem k polím. Hezky tak dotváří centrální prostory obce. Stavba sestává ze společenské místnosti, toalet a verandy. Společenskou místnost využívají místní pro nejrůznější příležitosti. Koná se tu zastupitelstvo, společně se vaří a peče během sousedských slavností. Během větších společenských akcí se altán snadno promění na výčep a výdej pití a jídla. Na verandě se sedí u velkých stolů, širší východní část se změní na jeviště. Do budoucna by měla přibýt i sdílená chlebová pec. Stavbu tvoří masivní dřevěný skelet z lepených profilů s CNC spoji. Vnější i velká část vnitřního opláštění je provedena z natíraných palubek, podlaha verandy z modřínových fošen. Na první dobrou vás zaujmou nestandardní proporce celého objektu. Venkovní část je zkrátka neobvykle velká, přesně podle potřeb místních obyvatel.