Kancelář architekta města Tábor vznikla na podzim roku 2022. Jaké byly její začátky?

Na počátku byla politická vize a podpora ze strany starosty Štěpána Pavlíka, po níž následovala mravenčí každodenní práce. Jsme odborem městského úřadu a vznikli jsme odštěpením samosprávné agendy rozvoje od tamního Odboru rozvoje. Prvních pár měsíců jsme strávili poměrně intenzivním vyjednáváním s kolegy a kolegyněmi nad rozsahem a objemem naší agendy. Do hry vstupovaly kromě požadavků politiků a političek také potřeby a představy ostatních kolegů a kolegyň z úřadu.

Náš záběr je díky tomu poměrně unikátní: v gesci máme strategický plán, zásady spolupráce s investory na výstavbě infrastruktury, správu digitální technické mapy města a brzy i kraje nebo koordinaci investorů v technické infrastruktuře na území města.

Naší vlajkovou lodí jsou počáteční fáze přípravy městských projektů, jako jsou architektonické soutěže, paralelní zadání nebo prověřovací studie, a koncepční rozvojové dokumenty. Vyjadřujeme se také k některým případům nakládání s majetkem města, od zřízení chodníku po umístění nebo sejmutí reklamy. Pořádáme akce pro veřejnost, spolupracujeme s vysokými školami či zajišťujeme chod Komise pro architekturu a urbanismus města Tábora.

Kolik máte zaměstnanců?

Je nás pět a máme celkem různorodý background. Jsme tři architektky, jedna stavební ekonomka, která nyní pracuje jako koordinátorka rozvoje nové městské čtvrti Dvorce, a jedna kolegyně starající se o technickou mapu, městské sítě technické infrastruktury a produkci akcí pro veřejnost. V této sestavě jsme od ledna letošního roku. Celkem je to 4,8 úvazku na 5 zaměstnankyň, takže se všechny věnujeme primárně KAM Tábor.

Vystudovala jste architekturu na ČVUT a v lichtenštejnském Vaduzu. Působila jste na Ústavu urbanismu FA ČVUT. Pohybujete se ještě v akademickém světě?

Takovým mým „vedlejšákem“ při rozjezdu táborské KAM bylo dokončení disertační práce, kterou jsem započala před mnoha lety právě na FA ČVUT. Obhajoba proběhla úspěšně letos v lednu. Mým tématem byly velké urbanistické projekty při nádražích významných evropských měst, tedy situace nových městských čtvrtí vznikajících v kontextu významných dopravních uzlů. S tímto typem projektu se pojí celá řada specifických úkolů a otázek – od prostorových bariér a způsobů jejich překonání přes politiku vůči osobním automobilům až po management, který má za cíl napomoci vzniku sociálně, měřítkové i funkčně různorodých čtvrtí dobře srostlých se svým okolím.

Dlouhodobě mě pak zajímá vývoj urbanistického diskurzu – neboli co považujeme při rozvoji města za „normální“, společensky přijatelné. Těmto otázkám jsem se už dříve věnovala ve výuce teorie urbanismu a současných tendencí urbanismu na FA ČVUT i v redakční radě časopisu ERA21, ale také ve svém předchozím výzkumném projektu. Třeba plošné asanace celých částí města nebo rozsáhlé demolice ve prospěch staveb pro automobilovou dopravu byly ještě nedávno naprosto legitimní a „nevyhnutelné“. Práce, kterou dnes děláme pro město v rámci KAM, se v mnoha případech projeví až o mnoho let později. Považuji proto za enormně užitečné vědět, z jakých myšlenkových kořenů vyrůstají a kam naše města nasměřují současné projekty a záměry.

Žijete v Praze, nebo si vás Tábor získal?

Rozhodnutí přestěhovat se do Tábora padlo dlouho před založením táborské KAM. Z Tábora pochází můj muž, chtěli jsme být blíž našim rodinám a vytvořit dětem stabilní prostředí. To se v Praze s jejími rostoucími nájmy ukázalo být překvapivě odvážným životním cílem. Do Tábora, který má mimochodem skvělou kvalitu života, jsme se přestěhovali s tím, že pracovní život se tomuto našemu rozhodnutí zkrátka nějak přizpůsobí. A tak se i stalo.

Co máte na Táboře nejraději?

Jádro Tábora, Staré a Nové Město a okolní čtvrti, fungují hodně komunitně. V Táboře jsem nevyrostla a nemám zde žádné kořeny, přesto při každé cestě městem potkám spoustu přátel a známých. Vše, co potřebujeme, je v desetiminutové docházkové vzdálenosti – školy, práce, obchody, kino, divadlo, knihovna, tělocvična, dobré restaurace a kavárny. Jsme obklopeni krásnou přírodou. Máme to hodinu vlakem do Prahy nebo Českých Budějovic. Nechápu, proč tady nechce žít každý.

Co jsou největší problémy současného Tábora?

Historický Tábor vyrostl na impozantním skalnatém ostrohu nad hlubokým údolím Lužnice. Táborem prochází severojižní železniční koridor a nedaleko i zárodek dálnice. V blízkosti centra jsou průmyslové zóny s pracovními příležitostmi. To, co vypadá jako devíza, zároveň způsobuje, že okrajové části Tábora jsou relativně hůře dostupné, oddělené od centra města a často i od příměstské krajiny řadou bariér, ať už hlubokými údolími, řekou, liniovou infrastrukturou nebo průmyslovými areály. Řada čtvrtí na okraji města či sousedních obcí má třeba jen jediné a zcela neadekvátní spojení se zbytkem města, mnohé cesty nejsou vhodné nebo bezpečné pro pěší.

Náprava těchto problémů je v některých případech, vzhledem k možnostem obce, omezená. Tyto lokality se ale kvůli velkorysému územnímu plánu přesto mohou dále rozrůstat, a to navzdory klesající populaci Tábora. Takto ale nevypadá udržitelný rozvoj. Město si tím do budoucna zadělává na velké problémy, jako jsou dopravní zahlcení centra a tlak na vznik další autem dostupné vybavenosti, tlak na městský rozpočet při snaze o údržbu rozsáhlé sítě dopravní a technické infrastruktury nebo dopad na celkové zdraví obyvatel. Město zároveň nevyužívá řadu vnitřních rezerv v podobě stavebních pozemků v dosahu stávající infrastruktury.

V Táboře se nyní plánuje rekonstrukce historického objektu Křižíkovy elektrárny u Lužnice podle návrhu OK PLAN ARCHITECTS. Vzniknout by zde měla interaktivní technická expozice na motivy Františka Křižíka a elektřiny. Jak bude projekt vypadat a v jaké je fázi?

Projekt kreativního centra Křižíkovy elektrárny mi dělá opravdu radost. Je zdravě ambiciózní, přitom realistický a synergický. Mělo by jít primárně o menší muzeum, ve kterém je návštěvníkům interaktivní a hravou formou představeno téma elektřiny v různých podobách. Inspirací je právě samotný industriální objekt bývalé elektrárny, který měl souvislost s provozem Křižíkovy první elektrické železnice na trase Tábor-Bechyně. Muzeum by mělo cílit primárně na rodiny s dětmi a na školy. Projekt ale myslí i na další návštěvníky. Elektrárna se totiž nachází na oblíbené cyklostezce a pěší trase podél Lužnice, muzeum by také měla doplnit kvalitní nabídka občerstvení. Hlavní sál by zároveň mohl sloužit pro příležitostné kulturní akce.

Hluboké údolí Lužnice je v místech elektrárny rámováno historickým železničním mostem. Správa železnic nyní plánuje jeho rekonstrukci a město se lépe připojí i realizací pěší lávky, která zpřístupní jak obyvatelům města, tak návštěvníkům půvabnou příměstskou krajinu v okolí Horek, Babí Hory a Větrov.

V tomto projektu do sebe zapadá mnoho dílků skládačky. Místo má úžasný potenciál a nyní i adekvátní řešení. Nedávno se nám kromě zmíněných OK PLAN ARCHITECTS jakožto autorů rekonstrukce budovy podařilo získat do týmu i další skvělé profesionály. Jedná se třeba studio JinJan, které se postará o design interaktivní expozice, nebo ekonomku a odbornici na neformální vzdělávání se zkušeností z evropských science center, Alenu Rokovou. Záměr je také v souladu s cíli městské Strategie rozvoje kultury a kulturního turismu. Myslím, že dobře by se ale vyjímal i v kontextu Evropského hlavního města kultury 2028, jehož nositelem budou nejen České Budějovice, ale i další iniciativy z celého Jihočeského kraje. Realizace samozřejmě závisí, jak už to u takových takzvaně zbytných záměrů bývá, na možnostech externího financování.

Jaké architektonické soutěže v Táboře aktuálně probíhají nebo se připravují?

Nyní připravujeme souběžně dvě architektonické soutěže. Jednou z nich je rekonstrukce budovy bývalé pošty na Žižkově náměstí, kam by se měla přestěhovat část městského úřadu z nájmu v jiné táborské lokalitě.

Druhým soutěžním návrhem bude projekt rekonstrukce bývalé základní školy na Sídlišti nad Lužnicí. Soubor pavilonů přestal jako základní škola sloužit před mnoha lety, od té doby se v něm postupně usídlila unikátní kombinace sociálních služeb, volnočasových spolků a komerčních nájemců. Ve spolupráci s městskou knihovnou bychom tento mix rádi posílili a vyřešili řadu provozních kolizí. Technický stav budovy je tristní, potenciálně nejvýznamnější veřejná stavba je dnes jakousi Popelkou, přesto věřím, že pro architekty se zálibou v logických úlohách to bude skvělá výzva.

V blízké budoucnosti nás pak čeká ještě příprava soutěže na revitalizaci Husova parku a přednádraží – jednoho z nejvýznamnějších veřejných prostranství v Táboře, jehož stav tomu bohužel nyní zdaleka neodpovídá.

Jakým dalším výrazným projektům se nyní věnujete?

Největší táborskou akcí je projekt nové čtvrti Dvorce, pro který jsme do KAM najali speciální koordinátorku. Jedná se o bezmála 11 hektarů území bývalých Žižkových kasáren, kde je většina pozemků v majetku města. V minulosti už ztroskotalo několik záměrů na využití těchto pozemků. Věříme ale, že tentokrát budeme úspěšnější. Na území proběhl v minulých letech urbanistický workshop a vítězný projekt kancelář Norma architekti je v současnosti ve fázi zpracované územní studie, která ale bude muset pod tlakem dalších podkladů a skutečností doznat určité změny. Chystáme nové webové stránky projektu a připravujeme se na tržní konzultace s potenciálními investory.

U zakázek malého rozsahu zase testujeme alternativní způsoby zadávání, které zohledňují kvalitu architekta či návrhu. Aktuálně jsme prošlapali cestu pro paralelní zadání v případě tzv. plácku U žabek. Jedná se o součást Křižíkova náměstí, tedy ústředního náměstí Tábora. Metoda je podobná, jako u Křižíkovy elektrárny: primární úkol, tedy nahradit dožívající stromy, jsme přiměřeně rozšířili o související výzvy. Plánujeme třeba vyčištění prostoru malého plácku od nahodilého mobiliáře a nánosu postupných úprav, dopravní zklidnění přilehlého úseku ulice, rozšíření pohybu pěších nebo kultivaci předzahrádky přilehlé kavárny. Ze čtyř koncepčních návrhů jsme vybrali ten od studia YYYY a se zmíněnými krajinářskými architekty nadále spolupracujeme na dokončení projektu. Zohledňujeme přitom podněty od obyvatel, které jsme posbírali během poměrně intenzivní fáze participace.