Kancelář architekta města vznikla 1. června 2023. Proč až teď?

Bára: Myšlenka kanceláře byla ve vzduchu už dlouho. Je zakotvená i ve Strategii rozvoje města Ústí nad Labem 2021–2030. Teď asi nastala ta správná doba. Město momentálně stojí před dvěma velkými projekty – vysokorychlostní tratí, která povede přes Ústí z Prahy do Drážďan, a novým územním plánem. Nevyhnutelně tak potřebovalo kancelář architektů a urbanistů, kteří by ho zastupovali v řadě jednání s velkými subjekty, jako je Správa železnic.

Na místo vedoucího kanceláře architekta města jste se přihlásili ve třech. Jak vás to napadlo?

Roman: Na výběrové řízení mě upozornila kolegyně v ateliéru. Hned jsem se ozval Kristině. Věděl jsem, že sám bych do toho nikdy nešel. Kristina ale žije už sedmnáct let v Kodani, já žiju a pracuju v Praze. Začali jsme tedy hledat někoho místního a oslovili jsme Báru, která se po letech v Praze před dvěma roky do Ústí nad Labem vrátila. Město hledalo jednoho architekta a my se přihlásili hned tři. Ona to ale není práce ani pro tři lidi. Témat, která musíme a chtěli bychom řešit, je spoustu. Navíc nám to přišlo docela přirozené. Když mohou být dva ředitelé činohry Národního divadla, proč by nemohli být tři zakládající členové kanceláře architekta.

Bára: Pro úřad to bylo docela překvapení, ale skousli to. Já jsem nyní oficiálně zaměstnankyně úřadu a taková místní spojka. Také mám na starost veškerou administrativu. Jinak nás je ale už pět. Postupně pomalu rosteme.

Kristina: Všichni jsme z Ústí. To je to, co nás spojuje i přes různé životní cesty a pracovní povinnosti. Roman bydlí a pracuje v Praze, já v Kodani, Bára je nejvíc v Ústí, ale zato má dvě malé děti. Asi máme k tomuto městu silný vztah. Já mám třeba ráda i tu drsnost až ošklivost. Mám pocit, že si to mohu dovolit říct, protože to můj kladný vztah k Ústí nijak nezmění.

Roman: Tím, kde se člověk narodí nebo kde vyrůstá, si s daným místem přirozeně vytváří emocionální vazbu. Pro mě je tedy úplně přirozené se s načerpanými zkušenostmi a nadhledem do Ústí vrátit.

Bára: Když jsem odešla studovat do Prahy, s nadsázkou jsem si říkala, že až budu slavná, vrátím se do Ústí a zachráním ho. Trochu přeháním, ale nějak takhle jsem to měla stále někde v podvědomí. No, slavná ještě nejsem, ale pomoct můžu městu už teď. Takže, když se mi ozvala Kristina s Romanem, neváhala jsem. Je to obrovská výzva. A jedno velké dobrodružství.

Jak máte rozdělené role?

Roman: Dnes už je nás vlastně pět, máme dvě nové posily. Ty jsou také v Ústí nad Labem. Bára je výborná urbanistka, Kristina je zase nesmírně kreativní architektka. Já jsem spíše takový pragmatický a technický. Nejsou to ale oddělené světy, spíše takové tři bubliny, které se prolínají. Pro Báru to možná může být složitější, protože my s Kristinou se známe profesně roky. Jsme na sebe zvyklí, spoustu věcí si už nemusíme vysvětlovat. Myslím, že jsme si ale dobře sedli. Doplňujeme se. Navíc jsem opravdu přesvědčen, že to, že máme zkušenosti z různých měst, je ideální kombinace. Věřím, že máme Ústí co předat.

Jak spolu pravidelně komunikujete?

Kristina: Voláme si.

Bára: Před každou důležitou schůzkou si dáváme společný call ve třech nebo i celý tým, tedy v pěti. Jinak každý řeší své projekty. Důležité věci ale probíráme společně.

Roman: Já jezdím do Ústí docela pravidelně, Kristina tak jednou za čtrnáct dní.

Co už jste stihli?

Bára: Jednou z prvních věcí, která nám byla zadána, byl výběr nových odpadkových košů. Udělali jsme průzkum českého i zahraničního trhu a zmapovali jsme, co by se nám líbilo. Největším problémem stávajících košů v Ústí je jejich naprosto nekoncepční uspořádání. Když se projdete po ulici, potkáte během dvou minut třeba pět druhů. To je špatně. Různorodost způsobuje i větší nároky na péči o jednotlivé nádoby. To bychom chtěli sjednotit. Rádi bychom začali od centra města, kde navrhujeme nové koše v logickém rozvržení. Vybrané stávající koše bychom pak rádi nechali opravit a doplnili jimi oblasti, kde chybí. Nyní máme hotovou analýzu a bude se vypisovat výběrové řízení na dodavatele. Roman: To tempo je ale jiné, než na jaké jsme zvyklí z vlastní kanceláře. Normálně bychom byli mnohem rychlejší. To nám ale říkali kolegové ze všech dalších kanceláří architekta města – tady to jde pomaleji, musíte být trpěliví. Tak se snažíme.

Kristina: A vážíme si každého projektu, který se povede dotáhnout do konce! Mezi našimi prvními pracemi byla studie na revitalizaci vnitrobloku v Hrnčířské ulici, nacházející se v historickém centru města. Projekt se hezky posunuje, podařilo se nám navázat partnerství s Nadací Proměny. V minulosti byl problém také to, že město nemělo v šuplíku připravené projekty – jen obtížně pak mohlo žádat o různé dotace, které jsou pro regiony postižené těžbou v posledních letech vypisovány. To bychom také rádi změnili.

Co Ústí trápí nejvíce?

Kristina: Město dnes postrádá kontakt s řekou, která dala městu jméno a je jeho nespornou součástí. Také bych ráda viděla větší kultivaci veřejného prostoru.

Bára: Mně tu chybí koncepce. Neustále na to narážíme. Ústí nemá vizi. Právě proto vkládám naději v nový území plán.

Roman: Lidé aktuálně z města utíkají do krajiny. Když se teď někoho zeptáte na to, co má na Ústí nejraději, tak řekne krajinu. Město by ale mělo být natolik kvalitní, aby v něm lidé zůstávali a trávili i volný čas. Ústí pro mě vždy bylo díky řece a železničnímu spojení velmi dynamické. Dnes je ale město v útlumu. Demografická křivka klesá. V 90. letech minulého století tu žilo přes 100 tisíc lidí, dnes je to 91 tisíc. Nová vysokorychlostní trať by to ale mohla změnit. Myslím, že jde opravdu o jeden z nejdůležitějších projektů v historii města, který může nastartovat jeho rozvoj.

Co bude nová vysokorychlostní trať pro město znamenat?

Kristina: Vysokorychlostní trať neboli VRT je trasa rychlého železničního spojení v rámci transevropské železniční sítě. V Ústí vznikne nový železniční terminál na úseku Berlín–Praha. Je to obrovská příležitost. Spolu s terminálem je šance posunout město dál, jako se to už jednou v historii Ústí stalo. Terminál ovlivní urbanismus centra města. Máme představu nového náměstí a úprav stávajících veřejných prostranství. To je ale otázka architektonických soutěží. Stavba by měla začít v roce 2027, hotová by měla být v roce 2044.

Bára: O Ústí se začne mluvit. Výrazně se změní image města. Dnes se tu prodává m2 asi za 35 000 Kč, což investory a developery zrovna neláká. To se změní v okamžiku – a možná ještě o chvíli dřív – kdy se do půl hodiny dostaneme do Prahy nebo do Drážďan s výrazně dražším bydlením. Pro Ústí to bude obrovská příležitost, jak se představit jako město pro bydlení v překrásné krajině. Roman: Může se úplně změnit celý sociálně-ekonomický aspekt města. Na jedné konferenci jsme mluvili se starostou Roudnice nad Labem, kudy VRTka povede také. Pan starosta říkal, že ihned po vyhlášení výsledků architektonické soutěže se začaly chystat developerské projekty bytových domů pro 1 200 lidí. Stačilo jen pár hezkých vizualizací. Podobná soutěž na podobu železničního terminálu teď čeká i nás.

V Ústí vzniká také nový územní plán. Kdy bude hotový?

Bára: Zpracovatelem nového územního plánu je Roman Koucký a společnost 4ct Tomáše Ctibora. Roman Koucký se postaral například o ikonickou stavbu Mariánského mostu a je také autorem porevolučního plánu centra Ústí. Do města se tak po letech vrací. Tomáš Ctibor je mimo jiné zase vyhledávaným odborníkem na modelaci měst. S Ústím je také spojený, jeho projekt na rozvoj jezera Milada a jeho okolí skončil v tehdejší soutěži těsně pod vrcholem. Území velmi dobře zná, má ho nastudované. Velkým tématem plánu je třeba zahuštění města, koncepce dopravy nebo dobrá prostupnost. Na podzim proběhly první analýzy, některé výsledky této fáze bychom mohli vidět na jaře. Už na první schůzce jsme se shodli na tom, že nový plán má být jednoduchý, stabilní a použitelný.

Jakým dalším projektům se věnujete?

Bára: Připravujeme třeba manuál pro zacházení s veřejným prostranstvím. Rozdělí ulice podle důležitosti a nastaví, jak se k nim chovat a jak je rozvíjet. Píšeme zadání pro studii městského domu nebo pomáháme s definováním vize proměny letního kina.

Kristina: Aktuálně se věnujeme také městským povrchům. Dostali jsme takové drobné zadání – vyřešit povrchy před OD Labe. My ale uvažujeme v širším kontextu, a proto jsme se pustili do projektu sdílených zón, kde se v bezpečí potkávají auta, cyklisté i chodci. Klíčové je odstranit bariéry, kterých má ulice Revoluční opravdu hodně. Přitom by to mohla být kvalitní městská třída. Také řešíme lepší propojení na jezero Milada. To sice prochází revitalizací podle návrhu studia Mandaworks, který vzešel z mezinárodní architektonicko-krajinářské soutěže, z Ústí ale chybí přímá a pohodlná cesta pro různé typy dopravy.

Jak komunikujete s veřejností?

Kristina: Naše představa kanceláře KAMu je místo, kde bude vidět dovnitř, co děláme. Do budoucna bychom rádi měli i jakousi mobilní kancelář, se kterou se budeme objevovat na místech, kde se s námi lidé mohou snadněji osobně potkávat.

Bára: Nastavili jsme také pravidelná setkání s veřejností, kterým říkáme iKAM – zkratka pro Kancelář architekta města informuje. Rádi bychom dodržovali frekvenci jednou za dva měsíce. Na první setkání přišlo asi 150 lidí. Atmosféra byla úžasná. Bylo to skvělé, ale pro nás velmi zavazující. Potom se snažíme komunikovat přes Facebook a Instagram. Roman: Lidé v nás vkládají velkou naději. Mám občas obavu, abychom je nezklamali. Vše ve výsledku trvá poměrně dlouho. Bavíme se tu o projektech, jako je vysokorychlostní trať, které budou hotovy v roce 2044. To není zrovna hned. Ale jinak to nejde. Doufám, že udržíme zájem veřejnosti. Musíme každopádně pořádně vysvětlovat, co město dělá, na čem pracuje, proč to či ono tak dlouho trvá. Komunikace je v rozvoji města nesmírně důležitá.

Kde máte vlastně kancelář?

Kristina: Zatím máme malou kancelář v rámci magistrátu, ale nové místo pro KAM už se objevilo. Je to prostor s výlohou a je součástí hlavního nádraží, s výhledem na řeku. V nejbližších týdnech bychom měli kancelář zprovoznit.

Bára: Je to malé místečko. Říkám tomu KAMrlík. Budeme ale blíž lidem, což je naprosto skvělé. Rádi bychom také trochu oživili okolní veřejný prostor. Lidé tam čekají na vlak, korzují. Mohli bychom tam třeba na jaře vystavit výsledky zmíněné analytické částí nového územního plánu nebo obecně dostávat architekturu a urbanismus do povědomí lidí.

Jak bude podle vás Ústí vypadat za 25 let?

Kristina: Město, kterému znovu vlije novou energii železnice. Radost by mi udělalo zpřístupněné, obydlené a živé nábřeží. Jak na ústecké, tak na střekovské straně. No a šťastní lidé, kteří by mohli říct, že Ústí je pěkné město v pěkné krajině.

Roman: Přesně tak. Já si představuju zacelené, kompaktní, atraktivní a moderní město.

Bára: Město, ke kterému se rádi přiznáte.

Co máte na Ústí nejraději?

Kristina: Jeho specifickou, industriální atmosféru obklopenou krajinou sopek. No a z menších věcí mi teď udělala radost nová sauna v termálním koupališti v Brné, které je samo o sobě pěkně usazené u řeky a teď se dá využívat i v zimě. Takových projektů se tu začíná objevovat víc, mám z toho opravdu dobrý pocit.

Bára: Ústí má ohromný potenciál. A my máme štěstí, že můžeme u téhle proměny být. Je to ale zároveň obrovská zodpovědnost. Opravdu doufám, že to ustojíme a vydrží nám síly.