Dlouhodobě se věnujete historickému centru Prahy. Kdy se tento váš zájem objevil?

Asi postupně a přirozeně, zároveň to nebyl úmyslný plán. V centru Prahy jsem se narodila, vyrůstala a žila více než třicet let, dokonce přímo u Staroměstského náměstí. Staré chodníky, nárožní kameny, sochy a detaily fasád ve mně zakořenily. Je to krajina mého dětství. Navíc jsem vyrůstala v bytě se spoustou starých věcí. Ráda je proto používám a zapojuji do života, ať už je to oblečení, nábytek, nádobí nebo budovy. Staré věci ožijí a my si lépe uvědomíme, že jsme malou součástí dlouhého příběhu.

Studovala jste architekturu v Liberci, ale i na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Čemu jste se věnovala ve Spojených státech?

Nejdřív jsem studovala dějiny umění a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Chyběla mi ale tvůrčí práce, i když analýzy, historie a mnohostranný pohled na svět mě bavily. Rozhodla jsem se, že zkusím architekturu, a vybrala jsem si Fakultu architektury v Liberci. V diplomovém projektu jsem se na základě plánů z doby asanace, které jsem našla doma, věnovala Josefovu – pražskému židovskému městu. Zajímalo mě, jak nejlépe užívat a ocenit jeho bohaté historické vrstvy, jak spojit péči o kulturní dědictví s potřebami místních obyvatel i zájmem návštěvníků. Po škole jsem pracovala dva roky ve studiu Olgoj Chorchoj. Byla to skvělá zkušenost, velmi tvůrčí, naučila jsem se toho hodně o řemeslné stránce architektury, o spolupráci s klienty, o cestě od zakázky či nápadu po realizaci. Zjistila jsem ale také, že mě víc táhne komplexnější pohled na architekturu a město.

Inspiroval mě můj spolužák Adam Gebrian, který získal Fulbrightovo stipendium. V roce 2008 se mi podařilo totéž. Na Kolumbijské univerzitě v New Yorku jsem pak dál rozvíjela téma své diplomky, věnovala jsem se tu praktickým i koncepčním otázkám spojeným se současným užíváním historických částí měst. Díky tomu, že to bylo stipendium na výzkumný projekt, jsem mohla chodit na konzultace s profesory i přednášky dle svého uvážení. Studovala jsem tak příklady z New Yorku i odjinud ze zahraničí a snažila se je aplikovat na historické centrum Prahy. Po návratu jsem krátce pracovala na Útvaru rozvoje hlavního města (dnešním IPR Praha) a připravovala zde jednu z verzí Management plánu historického centra Prahy, ale projekt tehdy, tedy v roce 2009, neměl potřebnou politickou podporu. Potěšilo mě, že téma bylo opět na stole, když jsem v roce 2021 uspěla ve výběrovém řízení do naší kanceláře.

Pojďme tedy k Pražské památkové rezervaci. Jak velké území se pod tímto pojmem skrývá?

Správně je to Památková rezervace v hlavním městě Praze, jinak tedy také PPR, a má plochu přibližně 895 hektarů. Je to největší památková rezervace v České republice a jedna z největších na světě, totéž území je zároveň od roku 1992 zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO. Zahrnuje historické centrum Prahy vymezené bývalým, místy zachovalým, barokním opevněním Prahy od Vyšehradu po Letenské sady, od Mariánských hradeb za Pražským hradem až po Florenc a linku magistrály. Je to velké, velmi pestré a různorodé území, v celosvětovém měřítku chápané jako jedinečné a mimořádně cenné. Z hlediska památkové péče požívá nejvyšší míru ochrany, z hlediska dnešního města je to jeho živé a velmi vytížené centrum. Značná část má zachovalou středověkou uliční síť, kde stojí domy s románskými či gotickými základy, později zvyšované, spojované s barokními fasádami, které doplňují třeba funkcionalistické partery nebo výkladce. Jsou tu ale i cenné příklady novodobé architektury, velké zelené plochy a krásné parky. Součástí rezervace je rovněž řeka, její ostrovy i mosty a vede tudy také magistrála. Je to mozaika skládaná po staletí. Na rozdíl od Paříže nebo Vídně nepodlehlo centrum Prahy celkové asanaci ani nebylo výrazně zasaženo 2. světovou válkou. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1971 a nejpozději od té doby usilují odborníci o její regulaci čili podrobnější pravidla k zacházení s ní.

Kolik tu dnes žije lidí?

Podle Územně analytických podkladů, které vznikají na IPR Praha, je to asi 45 000 lidí. Ještě v 80. letech 20. století zde ale žilo téměř dvakrát tolik obyvatel. Nachází se tu asi 20 % pracovních příležitostí ve městě, lidé sem chodí za kulturou, na procházky, denně tudy projdou tisíce zahraničních návštěvníků.

Kolik tu naopak najdeme ubytovacích kapacit?

Příliš. Asi 30 % všech pražských ubytovacích kapacit se nachází na území Prahy 1 nebo 2. Centrum nabízí zhruba 90 000 lůžek v hotelích a asi 15 000 v Airbnb a dalších soukromých službách. Je to právě většinou na úkor trvalého bydlení, což představuje velkou zátěž pro centrum a opak autentického živého města. Úbytek trvalých obyvatel, zejména rodin, služeb pro ně a obecně podmínek pro příjemný život je v historickém centru dlouhodobým problémem. Přitom bylo původně vlastně předobrazem dnes propagovaného patnáctiminutového města, kde je v pěším dosahu vše, co člověk potřebuje k životu – od škol, služeb a práce po příležitosti ke kulturním zážitkům, odpočinku či sportu.

IPR Praha dokončuje Územní studii Pražské památkové rezervace. Čemu se dokument přesně věnuje?

Hlavním cílem studie bylo udělat první koncepční krok na cestě k podrobnější regulaci území rezervace. Klíčovým nástrojem je rozdělení tohoto velkého a složitého území na menší části (oblasti), které budou následně předmětem dalších územních studií nebo regulačních plánů. Vymezili jsme 34 oblastí, jež mají své vlastní problémy i charakter, a určili jsme, které z nich se mají řešit jako první. Jiná témata se objevují v okolí rušného Václavského náměstí, jiná podél Mariánských hradeb se zbytky barokního opevnění a velkými, často oplocenými zelenými plochami, jiná na Malé Straně. Zároveň jsou všechny oblasti součástí památkové rezervace, a určité hodnoty, problémy i potenciál jsou jim tedy společné. Studie proto obsahuje i soubor opatření platných pro území celé rezervace.

Na území památkové rezervace jsme se snažili dívat jako na živou součást města a nevyhýbat se tématům spojeným s kvalitou života, ať jde o veřejná prostranství, zeleň, modrozelenou infrastrukturu či dopravu. Na dokumentu jsme začali pracovat v polovině roku 2021, dnes máme téměř hotový čistopis. Studie by měla být dokončena a zapsána v nejbližších měsících.

Využili jste nějaké stávající dokumenty?

Ano, bylo pro nás velmi důležité stavět na tom, co vytvořil někdo před námi, chápat PPR v celoměstském i celosvětovém kontextu. Ať už to byly materiály vázající se přímo k PPR nebo celoměstské koncepční a strategické dokumenty, jako jsou Strategický plán Prahy, Klimatický plán, Plán udržitelné mobility nebo dokumenty UNESCO, jako je například Doporučení k historické městské krajině. Vycházeli jsme ale především z Management plánu ochrany Historického centra Prahy, dokumentu, který má Praha stejně jako jiné památky na seznamu světového dědictví UNESCO. Navázali jsme také na práci našich kolegů z Kanceláře analýz města, kteří vytvořili Architektonicko-urbanistickou analýzu Pražské památkové rezervace, a obecně sbírají a zpracovávají různorodá data o městě. Katalog kritických míst zmíněné analýzy ukazuje nejtíživější přetrvávající problémy území. Už po mnoho desetiletí to jsou tlak na rostoucí zastavěnost centra, vysoká intenzita turistického a komerčního využití, úbytek trvalého obyvatelstva a služeb orientovaných na místní obyvatele, intenzivní automobilová doprava či vysoké zatížení řeky.

Jak by se mohly tyto problémy Pražské památkové rezervace vyřešit?

To je samozřejmě složité a je třeba říct, že obdobné problémy řeší většina velkých měst v Evropě i ve světě, proto je také důležité s nimi být v kontaktu a spolupracovat. V naší studii jsme se snažili ukotvit, co k různým problémům spojovaným s historickým centrem říkají městské i světové dokumenty a strategie, poskládat z nich komplexní pohled na toto území. Klíčové je téma autenticity – historické centrum jako obývaná část města příjemná pro život, kde jde péče o jedinečné kulturní dědictví ruku v ruce s péčí o životní prostředí i společnost. Na Pražskou památkovou rezervaci se musíme dívat komplexně, ne jen jako na hmotnou památku. Území také potřebuje odlehčit, například posílením dalších center ve městě i v rámci regionu, zklidněním motorové dopravy, podporou trvalého bydlení a zlepšování podmínek pro rezidenty; důležité je i zaměření se na dlouhodobou kvalitu a veřejný zájem. Pak to může být nejen krásná, ale také skutečně autentická a přitom moderní část města. Doufám, že naše studie a navazující studie či regulační plány pro jednotlivé oblasti k tomu přispějí.

Jsou památková péče a rozvoj města ve vzájemném protikladu?

Myslím, že ne, zejména pokud rozvoj chápeme jako rozvoj kvalitativní, ne nutně kvantitativní. Péče o kulturní dědictví je dnes podle celosvětově platných 17 cílů udržitelného rozvoje (strategie Organizace spojených národů) nebo podle Evropské unie a iniciativy Nového evropského Bauhausu vnímána jako jeden z principů udržitelnosti, stejně jako třeba hospodaření s dešťovou vodou, využívání obnovitelných zdrojů energie nebo aktivní mobilita. Nejsou tak v protikladu, ale v souladu, a to jakožto součásti prosperujících udržitelných měst.

Pracujete v Kanceláři rozvoje městských čtvrtí. Jaká další témata nyní řešíte?

Dalším velkým projektem, na kterém pracujeme u nás v kanceláři, je územní studie pro velké rozvojové území Letňany–Kbely, kde by v blízkosti dnešní stanice metra měla vzniknout moderní udržitelná čtvrť. Kolegové tu mimo jiné řešili také identifikaci místního kulturního dědictví a jeho zapojení do struktury a života této zcela nové čtvrti. Věnujeme se rovněž obecným požadavkům na udržitelnost městských čtvrtí, to je projekt, do kterého se zapojí celý institut. Dále koordinujeme studie větších transformačních území, jako jsou třeba Holešovice Bubny-Zátory. Jedná se o složité oblasti, kde se potkává velké množství aktérů, jako jsou investoři, developeři, zástupci městských částí a tak dále. Vznikají u nás i takzvané modely rozvoje – nástroje koordinace v těchto územích. Máme ale i úkoly drobnějšího měřítka. Nedávno jsme například prověřovali možnosti karlínských kasáren, která nově přecházejí do majetku hl. m. Prahy.

Co máte na své práci nejraději?

Nejvíc mě baví práce v týmu, komplexnost úkolů i pestrost profesí na IPRu. Pořád se něco dozvídám a seznamuji s někým a něčím zajímavým. Spektrum odborníků, kteří na institutu působí, je opravdu široké. Také mám moc ráda náš areál od Karla Pragera a výhled z okna naší kanceláře. Kombinace historického prostředí kláštera Na Slovanech, starého kostela s ikonickými novodobými věžemi, modernistických Pragerových kostek a života včetně pejskařů a teenagerů v otevřeném areálu je příkladem toho, jak může fungovat spojení starého a nového, kulturního dědictví a soudobého života města.