Radnice s vlnitou fasádou

Městečko Lázně Bělohrad na Jičínsku nemá ani 4 000 obyvatel, i tak ale v roce 2017 vypsalo veřejnou architektonickou soutěž na novou radnici. Realizace se nakonec dočkal projekt od studia re:architekti, který skončil na třetím místě. Budova na první pohled zaujme mírně prolamovanou fasádou, jejíž výraz se mění s pohybem slunce.

Prostor je velkoryse variabilní. Velký sál se může otevřít do plácku u potoka a přízemí lze používat nezávisle na provozu úřadu. V interiéru jsou společně s pohledovým betonem použity trvanlivé materiály příjemné na dotyk, jako jsou mosaz a modřínové dřevo. Proměnou prošlo také náměstí před městským úřadem, které doplnila nová kašna od sochařky Moniky Immrové.

Galerie v Gočárových mlýnech

Příběh proměny brownfieldu, jaký se povede jednou za desítky let. Gočárova galerie je součástí unikátního areálu Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, který vyrostl na břehu Chrudimky na počátku 20. století podle návrhu Josefa Gočára. Mouka se v automatických mlýnech mlela až do roku 2012, krátce poté se začalo hledat nové využití budov, jež byly v roce 2014 prohlášeny za národní kulturní památku. V roce 2016 odkoupil areál architekt Lukáš Smetana, v roce 2018 pak od něj Pardubický kraj zakoupil zpět budovu hlavních mlýnů, nynější Gočárovu galerii.

Autorem konverze této budovy je architekt Petr Všetečka se svým studiem TRANSAT architekti, který stojí mimo jiné i za obnoveným Památníkem Tomáše Bati ve Zlíně. Architekti respektovali původní podobu mlýna a snažili se vnější vzhled přiblížit stavu zhruba před sto lety. Nábřeží propojili s nádvořím dvěma nově probouranými pasážemi se vstupy do galerie. Vnitřní plán horizontál a vertikál se proměnil. Do pětipodlažní dřevěné mlýnice byly umístěny vstupní hala a expozice, okna na východní straně byla zaslepena a nahrazena střešními světlíky, železobetonové části domu se pak využily jako úložiště sbírek, výstavní kabinety a zázemí.

Dům z lesa

Jak vypadá udržitelné stavebnictví v praxi? Třeba jako nové sídlo společnosti Kloboucká lesní od ateliéru Mjölk architekti. Dřevěná konstrukce nosníků je vyrobena výhradně z materiálu, který vzniká přímo na místě, tedy na lince Kloboucké lesní, necelých 100 metrů od místa stavby. Vnitřní technologie domu kombinují moderní technická řešení a selský rozum. Základní konstrukce domu je kombinací těžkého dřevěného skeletu, betonového jádra a ocelových ztužení, ta modulární je pak připravena na možné změny vnitřního uspořádání. Solární panely na střeše zásobují budovu elektřinou, severní stranu zase pokrývají velké skleněné tabule, propouštějící dovnitř dostatek denního světla. Chytře se tu využívá srážková voda, která ze střechy putuje do otevřených nadzemních nádrží, jež v létě budovy ochlazují. Velký důraz kladli architekti také na pracovní pohodu zaměstnanců. Mohou využívat nejen kvalitní prostředí v interiéru, ale i kryté venkovní pobytové terasy, které procházejí celým domem. Stavba zaujala i porotce dalších soutěží – získala Grand Prix Architektů a byla čestným finalistou České ceny za architekturu.

Zetko ze skla a plechu

Výstavní pavilon jako multifunkční společenské centrum 21. století? Proč ne. Pavilon Z v areálu Výstaviště České Budějovice prošel proměnou podle návrhu ateliéru A8000. Jeho část byla odstrojena, čímž se odhalila konstrukční podstata; pavilon má tedy novou fasádu i interiéry, ale původní ocelová konstrukce ze 70. let zůstala zachována.

Nové uspořádání rozděluje prostor na uzavřenou pravou část a velkorysou levou, pojatou maximálně volně a vzdušně, pouze s předělením systémem závěsů. Veškeré potřebné technologie a zázemí jsou zakomponovány do jednoho modulu tak, aby zbytek prostoru mohl dýchat. Materiálově se vnější vzhled odehrává ve dvou formách – pevné a průhledné. Pro pevnou formu je zvolen materiál plechových bílých kazet a bílé střešní folie. Průhledná forma je řešena sklem. Pavilon teď nabízí sál s kapacitou 800 míst pro sezení či 1 200 pro stání, výstavní prostor, zázemí pro pořádání konferencí, maturitních plesů a dalších akcí.

Nízkoprahový klub s rampou

Studio ATAKARCHITEKTI zaujalo porotu EUmies Awards 2024 hned dvakrát – projektem nízkoprahového klubu v Nové Pace a knihovnou s komunitním centrem ve Vratislavicích. Nízkoprahový klub vznikl v podzemním patře bývalé školní budovy v sousedství farního kostela sv. Mikuláše. Vstupuje se do něj po klesající rampě vedoucí podél domu a uvnitř pak najdeme halu se šatnou, kanceláře, prosklené atrium, a především prostornou klubovnu pro děti a mládež. Klubovna je mobiliářem členěna na počítačový koutek, herní a tvořivou část s lezeckou stěnou a odpočívárnu v proskleném atriu. Odpočívárna a hala jsou prosvíceny velkými střešními světlíky, kterými světlo skrze prosklené stěny hravě proniká i do podzemních chodeb a samotné klubovny. Součástí rekonstrukce byla i kultivace veřejného prostoru mezi bývalou školou a kostelem, odkud se do novorenesančního domu vstupuje. Meziprostor je zvýrazněn obloukovým průchodem v kamenné stěně, na průchod pak navazuje pískovcové schodiště. Dříve nepřístupný oplocený kout města se tak proměnil na malé živé náměstíčko.

Knihovna na faře a podzemní kino

Městská knihovna ve Vratislavicích si žádala nové prostory. Jako vhodné místo se jevil sousední nevyužívaný dům římskokatolické fary. Objekt z roku 1914 byl ovšem malý, celý projekt postupně rostl a výsledkem je přístavba s knihovnou a komunitním centrem. Domy jsou propojeny v podzemní části a mimo to proskleným spojovacím můstkem. V polozapuštěném podlaží se nachází mateřské centrum prosvětlené díky velkorysým portálům se skleněnými výplněmi. Přízemí připadá spolkům a horní patro dětské knihovně. Podzemní patra ukrývají kinosál se šedesáti místy, malým lobby a šatnou ve společném vstupním vestibulu. Vestibulem se v podzemí propojuje starý a nový dům, a je tak sdíleným vstupním prostorem kina a mateřského centra. Nosná schránka přístavby je vylita z konstrukčního železobetonu. Fasádu tvoří černý falcovaný plech, část střechy podzemního kina pokrývá vegetační střecha a část funguje jako příchozí rampa do prostoru mezi novým a starým domem.

Mezi další české projekty patří Kunsthalle Praha, vzniklá přeměnou budovy bývalé Zengerovy trafostanice na Klárově návrhem architektů Schindler Seko architekti, a dostavba Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích od ateliéru Kuba & Pilař architekti. Vůbec největší tuzemský úspěch ale zaznamenala ostravská galerie Plato od architektů KWK Promes, která se stala finalistou soutěže.