Máte na starosti agendu mezinárodních vztahů. Co vše to obnáší?

Moje práce je naštěstí velmi různorodá. Zajišťuji a podporuji účast institutu v mezinárodních pracovních skupinách, soutěžích, na konferencích a veletrzích. Dále spravuji anglické webové stránky, koordinuji a zodpovídám za protokol návštěv zahraničních delegací. Pravidelně komunikuji s kolegy ze zahraničí, se kterými si vyměňujeme odborné zkušenosti. Zajišťuji rovněž příspěvky institutu do různých mezinárodních strategických dokumentů. Také vydávám mezinárodní newsletter a spolupracuji s kolegy na vyhledávání vhodných zahraničních dotačních titulů. Některé pak administruji. Velmi úzce spolupracuji se zahraničním oddělením pražského magistrátu. V neposlední řadě řeším i služební cesty kolegů. A krom toho jsem takzvaná „tajemnice“ CityDeal, což je seskupení velkých českých měst, která spolupracují na řadě iniciativ. Snaží se například zajistit, aby nový stavební zákon odpovídal potřebám menších obcí i velkých měst.

V roce 2022 vyrazili zaměstnanci institutu na 92 služebních cest. Kam například?

Napadá mě třeba společný výjezd kanceláří infrastruktury, veřejného prostoru a participace kvůli architektonické soutěži Nový Hlavák. Kolegové cestovali vlakem po nádražích v Belgii a Holandsku a setkávali se se zástupci místních železničních institucí. Jindy zase vyjeli do Mnichova na diskuzi o rozvoji brownfieldů. Jsme také členy dvou velmi aktivních pracovních skupin v rámci mezinárodní organizace EUROCITIES, sdružující od roku 1986 velká evropská města s cílem prosazovat jejich zájmy na evropské úrovni. Jde o skupinu Metropolitan Areas, která se věnuje širším metropolitním oblastem, a Urban Fringe, která se věnuje rozvoji periferních částí města a přeměně rušných silnic v ulice přívětivé pro chodce. Naši zaměstnanci se také často účastní různých online konferencí, jsou členové porot v architektonických a studentských soutěžích v mnoha evropských zemích, vystupují v panelech na odborných konferencích nebo pomáhají s rozvojem obdobných institucí, jako je IPR Praha. Tak tomu bylo třeba při vzniku Metropolitního institutu Bratislavy (MIB).

IPR Praha se také účastní různých odborných mezinárodních soutěží. Kdy naposledy slavil úspěch?

Soutěží bylo více, ale vypíchla bych dva velké úspěchy. V roce 2020 Praha otevřela na Florenci první městské cyklodepo určené pro rozvoz zásilek po centru města na nákladních elektrokolech. O rok později se projekt dostal na soutěži Eurocities Awards, která oceňuje udržitelné inovace, mezi tři poslední finalisty. Nakonec jsme nevyhráli, ale realizace zaznamenala velmi pozitivní ohlasy a dodnes se nám ozývají mezinárodní média a nejrůznější delegace, které se chtějí o depu dozvědět více.

V červenci 2022 se nám zase podařilo získat nejvyšší ocenění od společnosti Esri, která poskytuje geoinformační systémy (GIS) institucím a firmám po celém světě. Esri každoročně uděluje ceny za inovativní nebo zvláštně efektivní využití dat. IPR Praha uspěl s tím, že dokáže soubory informací transformovat v ekologická a ekonomická řešení, a přímo tím zlepšovat kvalitu života ve městě. Zároveň bodoval i v kategorii zvláštního uznání s Portálem územně analytických podkladů. Institut má nyní v zahraničí zkrátka velmi dobré jméno, odborníci oceňují naši systematickou práci a péči o Prahu, a často nás tím pádem oslovují s nabídkami ke spolupráci.

Institut se účastní také mezinárodních a tuzemských grantových projektů. Jakých například?

Ano, přesně tak. Patří mezi ně například TAČR: Modely oceňování veřejných statků pro účely prostorového plánování, TAČR – NCK: Kybernetika a umělá inteligence, Příměstský park jako nástroj pro snižování dopadů klimatické změny, který je financován z Norských fondů, nebo velmi aktuální projekt Horizon Europe – CHEK: Digitalizace stavebního zákona, který začal teprve vloni v říjnu a má za cíl poskytnout inovativní nástroje na podporu digitalizace stavebních procesů. IPR Praha je zde jednou ze čtyř pilotních institucí, spolu s Lisabonem, Vila Nova de Gaia a Ascoli Piceno. Projekt je veden velmi prestižní holandskou univerzitou TU Delft. Je to pro nás skvělá příležitost, jak navázat kontakt s různými zahraničními institucemi, a snad i trošku posunout digitalizaci stavebního řízení u nás.

IPR Praha se účastnil evropského projektu Urban Nature Labs (UNaLAB), který se zaměřoval na zvýšení odolnosti města vůči změně klimatu. Jak probíhala spolupráce s ostatními městy?

Projekt UNaLAB skončil nedávno, v listopadu 2022, a přinesl návrh inovativních, replikovatelných, a především místně přizpůsobených řešení, jak zlepšit klimatickou a vodní odolnost Prahy. Celkem se do něj zapojilo deset partnerských měst, které čelí aktuálním klimatickým změnám a stále rostoucímu urbanismu. Praha byla jedním z takzvaných Follower Cities, která se inspirovala z dřívější zkušenosti Frontrunner Cities, jako je Tampere, Eindhoven či Janov. Cílem projektu bylo spojit celou řadu místních aktérů z veřejného, soukromého, znalostního i občanského sektoru. Myslím, že Praze se povedlo hezky načerpat inspiraci ze zahraničních strategií a poučit se o metodách, jak začlenit přirozená řešení do snah o zlepšení odolnosti klimatu města.

Máte na starosti také anglickou verzi webových stránek institutu. Jste rodilá mluvčí, Američanka. Jak velká je to pro vás výhoda?

Velká! U většiny textů pro webové stránky v této chvíli vycházím z české verze stránek, překládám je a doplňuji potřebný zahraniční kontext. Kolegové se na mě také čas od času obracejí, abych za ně v angličtině něco napsala nebo jim opravila jejich text. Nemám s tím vůbec problém, naopak mě to baví. Jinam musím říct, že bych tuhle práci bez angličtiny zřejmě nezvládla. Většina schůzek a konferencí na mezinárodní úrovni je dnes v angličtině.

Jak to, že ale umíte tak hezky česky?

Děkuji, to jste milá. Já jsem se v Praze narodila. Dokonce přímo skoro tady, v porodnici u Apolináře. Když mi byly dva roky, maminka se mnou emigrovala do USA. Česky jsme spolu ale mluvily i tam. Pamatuji si, že svého času dokonce předstírala, že mi nerozumí, když mluvím anglicky, abychom si musely dále povídat česky. Rodnou řeč jsem si tak udržela. Tenkrát mě to samozřejmě štvalo, ale dnes jsem ji velice vděčná. Nikdy jsem v Čechách ale nechodila do školy, dodnes mi proto dělají trochu problémy měkké a tvrdé souhlásky, vyjmenovaná slova, zkrátka dokonalá spisovná čeština. Naštěstí už mám dcerku ve třetí třídě, takže se česky učím spolu s ní.

Co jste vlastně studovala?

Studovala jsem mezinárodní vztahy a městské plánování. Mezi bakalářským a magisterským studiem jsem si dala pár let pauzu na rozmyšlenou, což je v USA běžné. Myslím, že je to moc fajn. Člověk si alespoň vyzkouší reálné pracovní prostředí a teprve pak se rozhodne, čemu se bude dále věnovat.

Později jste také šest let žila v Abú Dhabí, Latinské Americe i New Yorku. Čemu jste se věnovala?

Pracovní zkušenosti mám různorodé. Když jsme s rodinou žili rok v Londýně, pracovala jsem třeba i na recepci ve fitness centru. Po dokončení magisterského studia jsem působila v New Yorku jako městská plánovačka ve firmě, která posuzovala vliv projektů na životní prostředí. Na začátku kariéry jsem pracovala také na projektech mikrofinancování v Latinské Americe. Jednalo se o malé půjčky pro podnikatele. V Abú Dhabí jsem později pracovala v Urban Planning Council, což je něco jako tamější IPR Praha, jen pro celý emirát Abú Dhabí, nikoliv pouze pro město. Byla jsem součástí týmu, který měl na starosti západní část Spojených arabských emirátů, kde je – zjednodušeně řečeno – hodně pouště a málo lidí. Věnovali jsme se plánu pro strategický růst této oblasti a hlídali jsme, aby se rozrůstala co nejudržitelněji, jak jen to je možné na poušti. Život v Abú Dhabí byl velice zajímavý. Hodně jsme cestovali, poznávali novou kulturu a nová místa. V Emirátech ale bohužel existují velké rozdíly mezi lidmi podle toho, odkud pocházíte. Jako Američané jsme se měli dobře, ale každodenní realita chudých dělníků a chův z Bangladéše, Nepálu nebo Indie je opravdu jiná. Po čase to na mě začalo mít velký psychický vliv, cítila jsem, že je čas odejít.

Na institutu pracujete od prosince 2017. Proč jste si vybrala zrovna tuto práci?

Pozice specialistky mezinárodních vztahů v plánovací instituci je pro mě – vzhledem k mému vzdělání a dřívějším pracovním zkušenostem – jako ušitá na míru. Ale ocitla jsem se tu úplnou náhodou. Přijeli jsme tehdy s rodinou do Prahy kvůli práci mého manžela. IPR Praha zrovna hledal zástup za kolegyni na mateřské dovolené. Byli jsme ve městě teprve tři týdny a žili jsme v bytě pronajatém přes Airbnb. Na pohovor jsem šla v jediných slušných šatech, které jsem našla v kufru, zbytek našich věcí ještě putoval do České republiky z Londýna. Institut za tu dobu prošel různými reorganizacemi a změnami zaměstnanců, ale podstata, za kterou si stojíme, zůstává stejná: Praha krásná, udržitelná a příjemná pro život i na návštěvu.

Co máte na své práci nejraději?

Opravdu velmi ráda poznávám lidi z různých zemí, setkávám se s jejich zvyky i kulturou. Přesně to mi má práce umožňuje. Také je skvělé, že v rámci institutu spolupracuji se zaměstnanci ze všech různých kanceláří. Máme tu moc fajn lidi a ráda je poznávám. Abych mohla IPR Praha dobře reprezentovat v zahraničí a srozumitelně říkat delegacím, co tu děláme, musím být stále v obraze. Bedlivě tak sleduji, na čem zrovna odborné kanceláře pracují a jakým výzvám čelí.