Trasa: Hanspaulka, Dejvice, Nový Svět


Délka trasy: 4,5 km


Přístupné pro: pěšky


Trasa

Adventní výpravu zahájíme u kostela svatého Matěje, údajně založeného už v roce 971 přemyslovský kníže Boleslav II., který svou současnou pozdně barokní podobu získal v roce 1771. Jednolodní stavbu obklopuje velký hřbitov, kde leží mnoho slavných osobností – například architekti Pavel Janák či Antonín Engel, autor urbanistické koncepce nedalekých Dejvic i podoby areálu vysokých škol, kam bude vycházka zanedlouho pokračovat. V interiéru kostela,  před několika lety bohužel vykradeného, nepřehlédněte díla současného malíře Jiřího Anderleho. 

Pokud máte slabost právě pro nenápadné a schované kostelíky, podívejte se na náš výběr TOP 5 utajených míst modlitby a rozjímání napříč Prahou.

V adventním období nás v kostele ovšem nejvíc zaujmou perníkové jesličky, jejichž tradice u Matěje sahá až do roku 1972. Tehdy darovala zdejšímu knězi Janu Machačovi několik zdobených perníkových figurek malířka Helena Horálková. Postupně se pak začal perníkový betlém rozšiřovat. Autorka přitom ráda zobrazovala lidové kroje z různých oblastí Československa, například z Valašska, Domažlicka, Oravy, Náchodska, Plzeňska, z jižní Moravy či z Chodska. V době své největší slávy měly jesličky přes 300 figurek. Od roku 2002 betlém peče a zdobí kladenský cukrář Daniel Zítka. Zachovávají se také některé postavičky z minulých let, které je ale třeba speciálně naimpregnovat, aby vydržely pevné. Jesličky jsou v kostele k vidění přes vánoční svátky a o víkendech od poloviny prosince do konce ledna.

Od viniční usedlosti k Burianově vile

Dále projdeme mezi krásnými vilami honosné čtvrti Hanspaulka a zastavíme se u jedné z usedlostí, které tu stávaly ještě v době, kdy byl celý kopec pouze osázený vinnou révou. Barokně-klasicistní usedlost Kotlářka stojí na místě původní vinice z 15. století. O dvě staletí později patřil zemědělský areál Marku Schrafferovi, staroměstskému měšťanovi a kotláři, díky němuž získalo místo svůj současný název a také podobu předměstské vily, která je v hlavní obytné budově patrná dodnes. Od poloviny 19. do 50. let 20. století zde fungovala cihelna, což je dodnes vidět na okolním terénu formovaném lomy. Zrekonstruované budovy dnes slouží jako restaurace s ubytováním.

Jen o pár desítek metrů dál stojí dům, který si nechal v roce 1937 vystavět populární komik Vlasta Burian. Vilu s tenisovým kurtem, bazénem, střelnicí a tělocvičnou navrhl architekt Evžen Voskobojnikov. Ve druhé polovině 20. století sloužila budova jako mateřská školka, dnes zde sídlí maďarský velvyslanec. Legendárního herce připomíná pamětní deska s reliéfním portrétem od sochaře Josefa Nálepy, známého zejména jako autora dvoukorunové československé mince.

Kampus v Dejvicích s tváří mnoha stylů

Na druhé straně ulice pak uvidíte školní areál, který skrývá jedinečnou stavbu z období první republiky. Bývalé francouzské lyceum v Bílé ulici následovalo vzor nizozemských a německých škol typu open-air, takže učebny osvětlovalo denní světlo a za příznivého počasí se mohla výuka jednoduše přesunout ven na přilehlé terasy. Funkcionalistická budova z roku 1934 je nejvýraznějším dílem tehdy sedmadvacetiletého architekta Jana Gillara, žáka Jana Gočára.

Nedávno rekonstruovaný areál dokonale zapadá do čtvrti, která jako jediná v Praze vznikla podle jednotného urbanistického plánu po připojení obce Dejvice do Velké Prahy v roce 1922. V těsném sousedství na něj navazují budovy dejvického kampusu vysokých škol, kde v současnosti sídlí České vysoké učení technické, Národní technická knihovna, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Vysoká škola chemicko-technologická a Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd.

Kampus vznikal v několika etapách, zásadní ale byla první fáze ve 20. letech podle projektu zmíněného Antonína Engela, který vtiskl celému areálu urbanistický řád. Dle Engelova regulačního plánu vznikly mezi lety 1925 až 1937 dva bloky, v nichž dnes sídlí VŠCHT. Engel také zamýšlel dvě budovy chemicko-technické univerzity propojit můstky nad úrovní ulice. I když se jeho plán nakonec nerealizoval, vedení školy na něj o téměř století později navázalo. Vypsalo soutěž na spojovací lávky, ve kterém zvítězil ateliér ov-a, a tak od roku 2020 historické budovy doplňují prosklené chodby, které ve své konstrukci důmyslně citují geometrické motivy z chemie.

Další zástavba přibyla v poválečných desetiletích, kdy architektonickou soutěž na dostavbu areálu vyhrál návrh Františka Čermáka, Gustava Paula, Vladimíra Hladíka a Jiřího Liberského, jenž oproti konzervativní Engelově linii představoval volnější pojetí mladší generace architektů. Jednotlivé stavby vznikaly postupně až do 80. let, návrh počítající s dostavbou chybějícího bloku v čele Vítězného náměstí však zůstal nedokončený.

V novém tisíciletí kampus doplnila budova ČVUT od Aleny Šrámkové a novostavba Národní technické knihovny, která byla slavnostně otevřena v roce 2009. Devítipodlažní budova má půdorys zaobleného čtverce a její fasádu tvoří skleněný plášť. Interiéru knihovny dominuje rozlehlé atrium, procházející skrz všech šest nadzemních podlaží, jehož betonové stěny zdobí přes dvě stovky komiksových kreseb od rumunského výtvarníka Dana Perjovschiho.

Areál vysokých škol se má stát příjemným místem trávení času

V blízké budoucnosti čekají dejvický kampus další změny, které se odrazí hlavně v podobě jeho veřejných prostranství. Ateliér MCA pod vedením Pavly Melkové a Miroslava Cikána v současnosti vypracovává za účasti místních obyvatel a institucí koncepční studii celkové revitalizace vysokoškolského areálu, který by se měl stát otevřenějším a přívětivějším. Oživování univerzitních kampusů je ostatně tak trochu celopražský trend, obnovy se dočká i Albertov nebo třeba Hybernská. 

Z univerzitního areálu vyrazíme kolem semináře a kostela sv. Vojtěcha, kde dnes sídlí Katolická teologická fakulta UK. Budovy z let 1925–1927 navrhl stavební rada František Havlena, jenž se už dříve osvědčil při stavbě arcibiskupského gymnázia. Hlavní budova má půdorys tvaru širokého U a k její zadní části se připojuje kostel sv. Vojtěcha, mající podobu trojlodní baziliky a ornamentální výzdobu v byzantském stylu.

Naše trasa pokračuje přes tramvajové koleje na Evropské i železniční trať na Kladno, ulicí Slunnou zatočí ke Střešovické vozovně a dále zamíří po schodech dolů na Nový Svět. Tady se ocitneme v úplně jiném století: místo staveb moderních a prvorepublikových nás obklopí malé historické domečky. Ty v minulosti patřily především služebnictvu a chudším obyvatelům Prahy a – jak se můžete přesvědčit v dalším z našich článků – čas je moc nepoznamenal. Mezi nimi dojdeme ulicí Černínskou až na Loretánské náměstí, kde procházka končí u dalšího zajímavého betlému.

Kaple jako z Loreta, betlém jako z Neapole

Náměstí nese název po kapli Panny Marie, která má být kopií takzvané svaté chýše z italského Loreta, navržené italským architektem Giovanni Orsim. Pražskou kapli zdobenou sochami starozákonních proroků a výjevy z legendy o životě Panny Marie nechala mezi lety 1626 a 1631 vystavět hraběnka Benigna Kateřina z Lobkovic. Po italském vzoru jsou uvnitř na stěnách fragmenty maleb a na hlavním oltáři stojí poutní soška Loretánské černé madony. Samotnou kapli pak obklopuje soubor barokních staveb.

Hlavní průčelí do náměstí je vrcholně barokní a je dílem Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Uvnitř věže se skrývá největší historická chrámová zvonohra v Evropě, kterou sestrojil v roce 1694 hodinář Petr Neumann. Skládá se ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a v každou celou hodinu hraje melodii mariánské písně Maria, Maria, nad slunce jasnější.

Loretánská kaple na Hradčanech vznikla při klášteře řádu menších bratří kapucínů, kteří ji spravují dodnes. Klášter byl na spodní straně Loretánského náměstí založen už v roce 1600 a v 17. a v první polovině 18. století zde byl postupně vybudován konvent. Klášterní zahrada sousedila s městskými hradbami, což umožnilo kapucínům v roce 1632 vpustit do Prahy císařské vojsko pod vedením Albrechta z Valdštejna, a pomoci tak ukončit půlroční saskou okupaci Prahy. Během druhé světové války se v prostorách kláštera nacházela věznice SS, poté zde sídlila československá kontrarozvědka. Od počátku 90. let klášter opět slouží svému původnímu účelu.

Klášterní kostel Panny Marie Královny andělů každoročně v prosinci zdobí unikátní jesličky z roku 1780, které mají celkem 48 postav v životní velikosti oblečených do reálných šatů s doplňky ze zlaceného a polychromovaného dřeva. Mimo Svaté rodiny a Tří králů tu můžete vidět také pastýře s ovečkami, kteří přecházejí po mostku přes potok. Předpokládá se, že autorem jesliček byl řádový sochař, který se inspiroval tradicí neapolských kašírovaných betlémů. Zajímavostí je, že se v tomto betlému Ježíšek v průběhu vánočních svátků přesouvá – do Tří králů leží na seně a poté ho Panna Maria drží v náručí. Do Lorety se tak v prosinci a lednu můžete vydat klidně vícekrát a ve zdejším betlémě budete mít stále co obdivovat.