Nora Třísková
Marie Zákostelecká

Přes řeku II. Kde najdete nejstarší, nejkratší a nejširší most přes Vltavu?

Jaké mosty překonávají Střelecký ostrov a Štvanici? A které se klenou nebo klenuly přes řeku mezi nimi? V minulém díle Prahy včera, která se zabývala mosty přes Vltavu, jsme se plavili od Zbraslavi až do CAMPu. Dnes budeme pokračovat dál po proudu řeky. Po cestě nás čeká několik nej, a to most nejstarší, nejkratší a taky ten nejširší. Uvidíme ale mnohem víc – pražské břehy se totiž od dob, kdy je spojovaly závěsné železné lávky, proměnily k nepoznání.

V Praze se klene přes Vltavu celkem 19 mostů a další překonávají část říčního toku. Všechny až na jeden, Vyšehradský železniční, jsou obloukové a tvoří tak neodmyslitelné panorama Prahy.
Zdroj: mapamatky.cz

Ze Starého města na druhý břeh

Most Legií

Od Národního divadla přes Střelecký ostrov až na Malostranské nábřeží vede most Legií vybudovaný na přelomu 19. a 20. století. Jeho výstavbě musel ustoupit řetězový most, po kterém pražané chodili už roku 1839. Řetězových lávek bylo v Praze více a o dalších se ještě dočtete. Postupně všechny nahradily obloukové mosty, které jsou dnes jedním ze symbolů Prahy.

Národní divadlo a různá přemostění – původní lávka císaře Františka I. na fotografii vlevo a most Legií, který stojí dodnes, na fotografii vpravo. Fotografie pochází z let 1890 a 1920, Národní divadlo za tu dobu zestárlo o čtvrt století, ale vypadá stále stejně. Ani dalších 100 let mu na kráse neubralo.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto1, foto2

Národní divadlo a různá přemostění – původní lávka císaře Františka I. na fotografii vlevo a most Legií, který stojí dodnes, na fotografii vpravo. Fotografie pochází z let 1890 a 1920, Národní divadlo za tu dobu zestárlo o čtvrt století, ale vypadá stále stejně. Ani dalších 100 let mu na kráse neubralo.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto1, foto2

Karlův most

Nejstarší most v Praze zná snad každý, kdo hlavní město navštívil. Pod turistickou atrakcí se dodnes nacházejí základy Juditina mostu, který tomu dnešnímu předcházel. Ačkoliv dnes známe kamennou památku jen jako pěší zónu, nebylo tomu tak vždy. Od konce 19. století tudy vedla koňská trať a později i elektrifikovaná tramvaj, nebo zde jezdily autobusy. Most s nejdelší historií v Praze také prošel několika opravami, a to zejména z důvodů poničení povodněmi. Velká voda podlomila mostní konstrukci v letech 1784 a 1890. V 60. letech pak proběhla generální oprava. Po roce 2007 začaly další rekonstrukce a dodnes je stavba pod drobnohledem restaurátorů, kteří plánují postupně a šetrně restaurovat celý její plášť.

I během rekonstrukcí byl Karlův most stále důležitou spojkou z jednoho břehu na druhý. Vlevo na fotografii z roku 1891 byla po povodni postavena náhradní dřevěná lávka. Fotografie vpravo pochází z roku 1967 a převádí pražany přes staveniště v době generální rekonstrukce.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto1, foto 2

I během rekonstrukcí byl Karlův most stále důležitou spojkou z jednoho břehu na druhý. Vlevo na fotografii z roku 1891 byla po povodni postavena náhradní dřevěná lávka. Fotografie vpravo pochází z roku 1967 a převádí pražany přes staveniště v době generální rekonstrukce.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto1, foto 2

Mánesův most

Naším dalším zastavením je most Mánesův. Ten nahradil na začátku minulého století železnou lávku, která spojovala Klárov s tzv. Rejdištěm. To se nacházelo na místě, kde dnes stojí Rudolfinum. Lávka se původně nazývala “Kettensteg”, což v překladu z němčiny znamená železný most. Po výstavbě koncertní síně se jí začalo říkat Rudolfova. Most, po kterém chodíme dnes, byl postaven na začátku 20. století ve stylu moderny a některé jeho detaily jsou lehce kubizující, například kašna na straně u Rudolfína. Lávku po jeho vzniku čekalo demontování.

Demontovanou lávku dodnes připomíná hrázděný domek na malostranském nábřeží, který ve své době sloužil na vybírání mýtného pro překročení řeky. Historický vývoj připomíná také název ulice “U Železné lávky”.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto 1, foto 2

Demontovanou lávku dodnes připomíná hrázděný domek na malostranském nábřeží, který ve své době sloužil na vybírání mýtného pro překročení řeky. Historický vývoj připomíná také název ulice “U Železné lávky”.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto 1, foto 2

Čechův most

Most Čechův je jediný secesní v Praze a se svými 169 metry je také tím nejkratším. Má pouze tři oblouky, které podpírají dva pilíře a jeho konstrukce je českým unikátem. Architekt Jan Koula, který ho navrhoval, počítal s tím, že z Pařížské třídy povede směrem do Dejvic a v projektu zakreslil i mohutný průkop, který ale nakonec nevznikl. Místo toho v průběhu století na kopci „vyrostl“ Stalinův pomník. Most je bohatě zdoben, poznáte ho například díky bronzovým sochám Viktorií, které jsou vysoké přes 3 metry a hlídají oba konce mostu. Za povšimnutí stojí ale také plastiky na pilířích: na jedné straně světlonoši, na druhé trojhlaví draci, někdy nazývaní jako hydry. Ti v minulosti chrlili oheň, dnes už slouží jen jako ozdoba.

Čechův most byl postaven mezi lety 1906 a 1908. Jeho okolí se v průběhu následujících let dramaticky měnilo – na pravém břehu bloky obytných domů nahradila budova Právnické fakulty od Jana Kotěry a později Filsakův Hotel Intercontinental. Pravý břeh zase doplnil monumentální pomník od manželů Štursových a sochaře Otakara Švece.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Tam kde stával most po vzoru Londýna

Štefánikův most

Předchůdcem Štefánikova mostu, který vede ze Starého města pod kopec Letná, byl řetězový most císaře Františka Josefa I., kterému jsme věnovali celý jeden díl Prahy včera. Navrhli ho dva architekti z Anglie, kteří tak nad Vltavou postavili konstrukci v duchu Londýna. Stavba byla slavnostně otevřena v květnu roku 1868 za účasti samotného panovníka, po kterém most nesl jméno. Chodcům a dopravě sloužil až do 40. let 20. století, kdy svým technickým stavem přestal vyhovovat požadavkům doby. Vznikla zde proto provizorní dřevěná lávka pojmenována po Leoši Janáčkovi, která byla definitivně demontována po druhé světové válce. Roku 1951 se dočkal otevření její nástupce – železobetonový Štefánikův most.

Fotografie připomínající mostní konstrukce nad Temží pochází z období kolem roku 1900. V pozadí je možné si všimnout dodnes stojící Novomlýnské vodárenské věže, bílá budova na levé straně je již zaniklé Nádraží Severozápadní dráhy, neboli Těšnov.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Mezi Karlínem a Holešovicemi

Hlávkův most

Dílo inženýra Františka Mencla a architekta Pavla Janáka dnes nese tíhu magistrály. Postavili ho na začátku 20. století a původně se skládal z ocelové konstrukce spojující Štvanici s pravým břehem a betonové konstrukce na straně druhé. Od  60.  let  jsou obě jeho ramena propojená a opláštěná betonem. Kvůli změnám v průběhu desetiletí má most v různých částí jinou šířku. V Praze je ale i tak tím nejširším. Jeho poloha není náhodná, výstavba totiž souvisela s regulací Vltavy, se založením Ústředních jatek (dnes Holešovická tržnice) a elektrárny na Štvanici.

V roce 1910 spojoval Štvanici a Karlín železný most (na fotografii vlevo), tehdy nově vybudovaný. Fotografie z roku 1918 (vpravo) zobrazuje druhou část mostu, v té době již železobetonovou. Na levém břehu jsou viditelné komíny industriálních Holešovic a sousoší od Jana Štursy. V pozadí vykukuje Negrelliho viadukt a vila na ostrově, která se nedochovala.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto 1, foto 2

V roce 1910 spojoval Štvanici a Karlín železný most (na fotografii vlevo), tehdy nově vybudovaný. Fotografie z roku 1918 (vpravo) zobrazuje druhou část mostu, v té době již železobetonovou. Na levém břehu jsou viditelné komíny industriálních Holešovic a sousoší od Jana Štursy. V pozadí vykukuje Negrelliho viadukt a vila na ostrově, která se nedochovala.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy | foto 1, foto 2

Hurá do vlaku

Negrelliho viadukt

Před výstavbou Negrelliho viaduktu jste si mohli nechat o cestě vlakem přes Vltavu jedině zdát. Byl totiž prvním železničním spojením nad řekou a převáží cestující z jednoho břehu na druhý od poloviny 19. století. Až do roku 1910 byl nejdelším mostem v celé Evropě a dodnes zůstává nejdelším železničním přemostěním v té Střední. Skládá se z 26 oblouků – 10 kamenných přes řeku a dalších 16 pískovcových. Za návrhem stojí Alois Negrelli, který byl pověřen výstavbou celé dráhy z Vídně do Prahy a Děčína. Italský rodák se později významně podílel i na stavbě Suezského průplavu. Viadukt za plného provozu přečkal povodně v letech 1865, 1890 i 2002, jelikož byl navržen těsně po povodni v roce 1845. Cestujícím slouží už přes 160 let a v posledních letech prošel rozsáhlou, ale citlivou rekonstrukcí.

Pohled na Negrelliho viadukt v roce 1910, konkrétně na část vedoucí mezi ostrovem Štvanice a Holešovicemi. Stejný vzhled mu zůstal dodnes.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

U Negrelliho viaduktu náš dnešní výlet za historií pražských mostů končí, čeká nás ale ještě třetí díl, kde si představíme unikátní kubistický most nebo dva nejnovější přírůstky – běloskvoucí konstrukci Trojského mostu a ocelovou Trojskou lávku se sklápěcím zábradlím. Jestli máte rádi procházky, doporučujeme vyrazit na mostovou trasu Mapamátek. Zavede vás k nejednomu z dnes i minule zmíněných skvostů klenoucích se přes Vltavu.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →