Nejužší trať v Praze

V Loretánské ulici od Pohořelce směrem k Pražskému hradu bychom se až do třicátých let minulého století museli vyhýbat řinčícím tramvajím. Místní trať vedla od křižovatky Brusnice kolem Jeleního příkopu a dále ulicí U Kasáren, která byla se svou šířkou o něco málo přes tři metry ve své době nejužší tramvajovou komunikací. Provoz se musel pochopitelně vést jen po jedné koleji. Trať se následně stáčela Loretánskou až na konečnou smyčku na Pohořelci. Definitivně zanikla na konci třicátých let a jako její připomínka nám může posloužit odlišná barva dlažby, kterou je vydlážděna část Loretánské ulice. Pokud se sem někdy vypravíte, rozhodně navštivte nově ožívající točnu na Dlabačově.

Přes Karlův most bez troleje

Zanedlouho po zprovoznění pražské koňky v roce 1875 došlo ke kolejovému propojení obou břehů Vltavy po Karlově mostě. Ke konci devatenáctého století byl most poškozený povodněmi a po opravě se rozhodlo zdejší trať přizpůsobit novým elektrickým tramvajím. Hledal se ale způsob, jak sem přivést elektrický proud, aniž by se musela použít trolej, která by narušila historický ráz mostu. Vynálezce František Křižík přišel s unikátním řešením, kdy se elektřina přiváděla napájecími kontakty umístěnými v kolejích. Křižík si důmyslně poradil i s otázkou bezpečnosti – koleje byly pod proudem jen při průjezdu tramvaje. Celý systém ale provázela vysoká poruchovost, takže po elektrifikaci tratě vydržely tramvaje na Karlově mostě pouze necelé tři roky.

Koňkou kolem radnice

Ani v křivolakých uličkách Starého Města není pro tramvaje příliš prostoru. Právě tudy však vedla jedna z prvních tramvajových tratí. Od devadesátých let devatenáctého století jsme se mohli svézt koňkou Platnéřskou ulicí kolem Městské knihovny, projet kolem Orloje a Celetnou ulicí až k Prašné bráně, pod kterou musel být provoz tramvají regulován semaforem. Nešlo ale o jedinou trasu, která křižovala srdce Starého Města. O pár let později se přidala druhá, tentokrát směřující od Čechova mostu celou dnešní Pařížskou ulici, aby se napojila se na křižovatku před Orlojem. Koncem padesátých let došlo k postupnému zrušení obou tratí; tramvaje totiž způsobovaly otřesy, které narušovaly statiku několika domů v Celetné.

Konečná u Nuseláku Torzo někdejší konečné tramvají se zachovalo v těsné blízkosti Nuselského mostu, v ulici Boženy Němcové. Tramvaj číslo osm odsud jezdila k budově České dětské nemocnice od architekta Karla Starka, jež musela ovšem v šedesátých letech ustoupit stavbě Nuselského mostu. Kvůli tomu ztratila svůj smysl i odříznutá trať, ze které zbyly na místě jen nenápadné pozůstatky. Zajímavé je, že se na této konečné tramvaje neotáčely na klasické smyčce, ale na takzvaném kolejovém trojúhelníku. Obracení souprav zajišťovala slepá kolej se dvěma výhybkami. Jeden takový dodnes fungující trojúhelník najdeme o pár bloků dál v ulici U Zvonařky.

Dva Trojské mosty

Jedním z úseků, který zanikl relativně nedávno, jsme měli možnost projet až do roku 2013. Jednalo se o Trojský tramvajový most, který spojoval Holešovice s protějším břehem Vltavy. Kvůli hlučnému provozu ho většina obyvatel zná pod přezdívkou „Rámusák“. Původně sloužil pouze automobilům coby provizorní trasa během výstavby mostu Barikádníků, později změnil využití a začal sloužit tramvajím. Po dokončení nového Trojského mostu v roce 2014 už starý „Rámusák“ nebyl potřeba, a tak byl definitivně rozebrán. Zůstala však po něm stopa v podobě nájezdu, zakončeného krátkým úsekem s kolejemi.