Sbohem, slepičí farmy

Firmy i architekti dnes upouští od hlučných open space kanceláří nebo pracovních přihrádek – zkrátka od „slepičích farem“, jak se přezdívá prostorům, které sdílí velké množství lidí. Správná kancelářská budova by měla nabízet jak klid na práci, tak pohodlné prostory různých velikostí pro setkávání kolegů. Zkrátka už žádné porady ve stísněných kuchyňkách.

„Ergonomické prostředí, služby v okolí nebo kvalitní technologie – to dělá z pracoviště místo, kam chceme jít. Prostředí by mělo být různorodé a podporovat kreativitu. Důležitý je wellbeing, který spočívá v dobré akustice, v příjemných barvách i materiálech. Zaměstnanci dnes také očekávají zeleň,“ říká Jana Vlková z realitní kanceláře Colliers International, která se specializuje na budovy pro podnikání.

Na směnu do garáže?

Jako dobrý příklad uvádí Vlková budovu The Garage v Amsterdamu. Původně šlo o třípatrový parkovací dům z 60. let pro firmu Citroën. Je památkově chráněný a prošel konverzí pro současné využití.

„V budově se nebouralo vůbec nic. Zůstala i původní nájezdová rampa, která dnes slouží jako auditorium. Pořádají se tu prezentace, mítinky i tiskové konference. Pouze na střechu přibylo 800 m2 terasy, kam mohou kdokoli z budovy,“ popisuje Vlková.

Podzemní garáž se pak proměnila na kolárnu, což je v Amsterdamu stěžejní. Každé patro zaplnila jiná firma a v přízemí funguje i restaurace. To je pro administrativní budovu další velké plus. Nevyužívá se pouze v pracovní době, ale slouží také veřejnosti, takže ve výsledku je i udržitelnější.

Do práce do funkcionalistického paláce

Podobná proměna se odehrála v Praze u Vltavské. Aby se někdejší sídlo Elektrických podniků stalo komfortním pracovištěm pro 21. století, prošlo rekonstrukcí od TaK architects, kteří ji připravovali dlouhých 10 let. Dům poté obsadila síť reklamních agentur WPP Group. Architekti téměř nebourali, naopak zůstali co nejvíc věrní původní architektuře, dispozicím i materiálům. Prostorný a vzdušný prvorepublikový palác totiž odpovídá současným požadavkům pro wellbeing.

Takřka stoletá budova sice potřebovala i hloubkové opravy skeletu nebo základové spáry, většina prvků však zůstala podle původní vize Adolfa Benše – velká okna, dvorana, která stoupá napříč všemi patry i detaily jako okenní rámy a interiérové kovové prvky. Také obvodový keramický plášť se dočkal obnovy zcela podle prvorepublikového vzoru.

Podobně jako v Amsterdamu sem přibyla také střešní terasa. Kanceláře architekti rozmístili většinou podle původního uspořádání a do chodeb, mezaninů a dvorany přidali různě velké prostory pro setkávání. Týmová spolupráce se odehrává i ve velké společné jídelně nebo v kavárně. Dobová umělecká díla nebo páternostery pak posilují funkcionalistický genius loci.

Laboratoř západní inspirace

Za pár let si možná budete prohlížet renovované elegantní interiéry a obnovenou fasádu na fotografiích z jiné budovy. Rekonstrukce totiž čeká i „levitující kostky“ u Emauz, známé jako sídlo CAMPu a Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR Praha). Areál díky své dobré dostupnosti, okolní zeleni a promyšlené architektuře vyhovuje dnešním měřítkům pro ideální pracoviště. Architekti ze studia IXA se proto zaměří na co nejvěrnější návrat k původním vizím Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka, kteří areál projektovali podle technologických inovací a trendů vypozorovaných na západě.

Komplex vznikl na začátku 70. let jako sídlo pro Projektový ústav výstavby Prahy. A plánování hlavního města se tu odehrává dodnes, takže budovy slouží svému původnímu účelu skoro 50 let. V kontextu města ale fungoval úplně jinak, než jeho autoři plánovali.

„Velkorysá koncepce Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka původně zamýšlela mnohem víc, než co dnes v areálu stojí. Pomocí ramp, schodišť nebo propojených střešních teras chtěli zpřístupnit celý areál na mnoha úrovních. Vyřešili by tak i problémy s terénem, které tu zůstaly z prvorepublikové regulace,“ popisuje Benedikt Markel ze studia IXA.

Díky CAMPu se už dávno nejedná o uzavřený areál, ale postupně se vrací veřejnosti. Rekonstrukce by to měla ještě podpořit. Vznikne tu restaurace a celá podnož „kostek“ se otevře návštěvníkům. Okolí projde revitalizací a zpřístupní se i pochozí střechy. Vznikne tak v podstatě nový park v centru Prahy. Spolu s novými výhledy si tak budete moci vychutnat architekturu s původní elegancí – počítá se s citlivou obnovou obvodového pláště i použitím autentických materiálů.

Co nás historické budovy mohou naučit o wellbeingu a příjemném pracovním prostředí? Podívejte se na záznam přednášky z cyklu Rethink Architecture.