Proč potřebuje hlavní nádraží opravu?

Nádraží dnes fungují úplně jinak než v minulosti. Dnes územím prochází téměř 100 000 lidí denně, v budoucnu to bude až 200 000 cestujících. Hlavní nádraží se během příštích 15 let stane klíčovým celostátním dopravním uzlem, spojujícím metro C, D, linky S, regionální vlaky, vysokorychlostní trať i tramvaje. Odbavovací hala sice prošla relativně nedávno rekonstrukcí interiérů, původní projekt ale nepočítal s tak rozsáhlým rozvojem dopravy. Také je potřeba říct, že poslední rekonstrukce, která byla financována provozovatelem nádraží, společností Grandi Stazioni, nebyla nikdy provedena v plném rozsahu. Šlo pouze o úpravu interiérů a komerčních ploch, které kapacity haly naopak zmenšily. Rekonstrukce neřešila problémy stropní desky odbavovací haly, na které se dnes nachází parkoviště. Do střechy budovy nadále zatéká a je třeba její kompletní sanace. To se ale bavíme jen o budově. Důležité je právě to trojité zadání: rekonstrukce nové odbavovací haly, revitalizace parku, který má dobře sloužit nejen pro cestující, ale i Pražany při procházce, a napojení na novou tramvajovou trať.

Proč jste zvolili jako metodu výběru soutěžní dialog?

Příprava proměny tohoto území začala už v roce 2013, kdy Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo změnu územního plánu, která měla vyhledávat nové tramvajové trasy v centru města, a to především se zaměřením na dvě větve: přes Václavské náměstí a přes hlavní nádraží. Na IPR Praha jsme se začali územím více zabývat v roce 2019, když jsme řešili skládačku proměny prostorů podél magistrály. Příprava zadání byla velmi komplexní. Mezi podklady pro účastníky patřil historický průzkum území i haly, dendrologický průzkum, sčítání chodců a cyklistů v území, technická analýza stávajícího stavu nové odbavovací haly, ale i antropologický výzkum návštěvníků území a participace s veřejností. Realizovali jsme setkání s místními aktéry, procházku a dotazníkové šetření. Soutěžní dialog umožňuje zadavatelům v zadání definovat cílový charakter, ne limity a konkrétní požadavky. Zadání lze navíc postupně zpřesňovat, často právě v diskuzi mezi jednotlivými zadavateli, v tomto případě Správou železnic, Dopravním podnikem hl. m. Prahy, hl. m. Prahou a účastníky, tedy jednotlivými architektonickými týmy. V posledních letech se tato metoda osvědčila u složitých území a záměrů, kde nelze přesně definovat konkrétní zadání jako u soutěže. Využili jsme ji pro Trojskou kotlinu, Karlovo náměstí, Rohanský ostrov, ale i u soukromých záměrů jako Florenc21 nebo 4. kvadrant Vítězného náměstí.

Jaká je vlastně role IPR Praha?

Soutěžní dialog Nový Hlavák je poměrně unikátní proces. Sešly se tu zájmy města, městské i státní organizace. Velmi často dochází k tomu, že když se rekonstruuje veřejné budova, neřeší se okolní veřejný prostor nebo větší provázanost budovy s okolím. Hlavní nádraží má dnes tři hlavní problémy. Jedná se o špatný stav veřejného prostoru, špatnou dostupnost a prostupnost celého území a havarijní stav odbavovací haly. Právě park a tramvajová trať jsou záměry hl. m. Prahy, které IPR Praha zastupuje, a v soutěžním dialogu tak plní roli projektového manažera pro tyto záměry. Investorem rekonstrukce hlavního nádraží je pak Správa železnic.

Proč je vybraný návrh nejlepší?

Největším benefitem vítězného návrhu je přehlednost, prostupnost a celistvost. Návrh zkrátka řeší území komplexně jako jeden celek. Ústředním motivem je dřevěná střecha nad odbavovací halou, díky které se park stává přirozenou součástí haly, a hala naopak plynule přechází v park. Věci nestojí vedle sebe jako dnes, ale fungují jako jeden celek. To vše usnadní cestujícím orientaci. Železniční nádraží se nachází na rozdíl od jiných dopravních uzlů v úplném centru Prahy, a je tedy důležité se na něj dostat co nejpohodlněji pěšky či veřejnou dopravou. Návrh nově umožňuje vstup ze všech čtyř směrů, pomáhá zpřehlednit celou lokalitu a vytváří nová spojení s halou, která dnes nejsou možná. Nejvýraznější změnou je přímá cesta z ulice Bolzanova a výrazné posílení vazby směrem od Václavského náměstí. Rovněž návrh nejlépe reaguje na okolní projekty a souvislosti, které byly součástí zadání.

Opravdu je nutné zbourat většinu odbavovací haly, na jejíž stavbě se podíleli Jan Bočan, Stanislav Libenský, Alena Šrámková, Jan Šrámek, Julie Trnková a další?

Ano, dochází k proměně haly. Nejde ale o to, že by se měla celá zbourat. Návrh počítá s odstraněním čelní stěny i ocelové části střechy a vytvořením nového charakteru prostoru za současného propojení s parkem. Většinu, tedy asi ¾ budovy, však zachovává. Jednotlivé detaily navíc dále rozvíjí. Žulová dlažba provádí návštěvníka od parku až k Fantově budově, skleněné věže zůstávají, i chromu bude víc. Henning Larsen Architects oživují některá opuštěná zákoutí stávající stavby a parku. Severní stranu podél magistrály třeba proměňují na živý parter, na který bude navazovat část parku s hřišti a aktivitami. Počítáme také s větším využíváním Fantovy budovy. Vítězný návrh tedy nabízí nové využití stávajících staveb a doplňuje je dřevěnou konstrukcí. Střecha je průhledná, obalená speciální folií odrážející světelné paprsky. Zvednutí střechy umožňuje vnímat souvislosti a to, co se děje za budovou odbavovací haly, zlepšuje tak orientaci. Navíc Fantova budova tak bude lépe vidět, a to i z míst, odkud je výhled na ni aktuálně skrytý. Nádraží není mrtvá věc, ale živý organismus, který musí sloužit svému účelu – tedy pohodlné přepravě cestujících. Fantova budova historicky nahradila původní nádražní budovu, nová odbavovací hala před padesáti lety proměnila území a nádraží rozšířila. Je zcela přirozené, že v rámci takovéto stavby dochází k proměně podle současných požadavků.

Jak je to tedy s památkovou ochranou?

Je to trochu složitější. Zadání bylo konzultováno s Národním památkovým ústavem a Odborem památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy. V době vyhlášení soutěžního dialogu budova památkově chráněná nebyla. Do soutěžního zadání bylo později uvedeno, že v březnu 2022 byl podán návrh na prohlášení nové odbavovací haly za kulturní památku. K zápisu haly do památkového katalogu Národního památkového ústavu došlo takřka přes noc a až po vyhlášení vítěze soutěžního dialogu. Zápis je ovšem navíc založen na neplatném odůvodnění a nemá ani právní základ. Od počátku ale bylo v zadání uvedeno, že soutěžící musí ctít principy ochrany Pražské památkové rezervace a hodnoty odbavovací haly, které byly mimo jiné definovány autory a dědici práv.

Kde budou lidé čekat na vlak? Jak se změní vnitřní prostor nádraží?

Odbavovací hala má dnes dvě hlavní části. Ta, která se nachází pod magistrálou a má ikonický červený interiér, zůstává. Změní se pouze její dispozice, aby poskytla cestujícím větší komfort. Lidé zde budou moci čekat na vlaky v teple a pohodlí. Dnes je poměrně zaplněná obchody, což dost zmenšuje prostor pro cestující. Místo, kde bude možné si sednout, se oproti dnešku rozšíří z nějakých 2 710 m² na 3 969 m² a nabídne pohodlnější zázemí. Čekat tu bude moci přibližně 2 000 cestujících najednou, dnes se jich tu vejde 1 400. Otevřená, ale zastřešená část bude fungovat jako přestupní prostor pro tramvaje a metro a bude nabízet komfortní vstup do parku i odbavovací haly. Cestující tak nebudou muset docházet na tramvaj přes celý park. Prosklený vstup bude obě části oddělovat a bude se nacházet těsně za vstupy do metra.

Proč a jak se změní park?

Park je nyní v tristním stavu. Už dávno to není ten historický promenádní park s jezírkem a labutěmi, který tam byl až do 60. let 20. století. Do velké míry je zničen a přetvořen výstavbou metra i nové odbavovací haly. Henning Larsen Architects interpretují původní řešení parku a navazují na něj, kladou důraz na současné krajinářské řešení, jako je práce s vodou, dostatečná biodiverzita, ale i odolnost vůči zátěži a udržitelnost řešení v rámci správy. Parku nyní chybí jednotná koncepce, musí se stát přehledným, čistým a bezpečným místem pro obyvatele, návštěvníky i cestující.

Kudy povede tramvaj?

Plánovaná trasa tramvaje povede od Státní opery přes magistrálu přímo před nynější odbavovací halu. Dál bude pokračovat do Opletalovy ulice, kde se napojí na stávající koleje. Tato trasa, která byla součástí soutěžního zadání, může významně přispět k rozvoji a kultivaci celého území a otevřít nové možnosti pohybu. S ohledem na bezpečnost bude tramvaj parkem projíždět pomalu, tak, jako je to například na náměstí Republiky či Václavském náměstí. Poloha tramvajové trati je dána územním plánem. Soutěžící neměli hledat novou trasu, ale zakomponování tratě do území, a to jak v rámci ulic, tak v parku. Pracovali se vzájemným propojením zastávky a haly, jak to vidíme u vítězného návrhu. V dohledové vzdálenosti je i přímý vstup do metra. Vzniká tím přirozená orientace a logicky se formují přestupní vazby v území. A to je zase ta přehlednost. Člověk bude hned vědět, jak se dostane na metro, tramvaj nebo vlak.

Jak byla do soutěžního dialogu zapojena veřejnost?

Zapojení veřejnosti bylo důležitou součástí celého projektu. Participaci jsme rozdělili na dvě částí. První setkání s veřejností jsem uspořádali během přípravy soutěžního dialogu. Vyrazili jsme na komentovanou vycházku a setkání s místními obyvateli a provozovateli. Občané také mohli vyplnit dotazník a vyjádřit se jak k Vrchlického sadům, tak k nové odbavovací hale. Realizoval se také antropologický výzkum, který zjišťoval, jaké skupiny lidí se v tomto území vyskytují a jaké mají potřeby. Výsledky této fáze participace najdete na webových stránkách projektu. Získané podněty posloužily jako podklad pro ateliéry, které se zúčastnily soutěžního dialogu. V lednu 2024 pak proběhlo druhé kolo participace. Veřejnost se s vítězným návrhem mohla seznámit v informačním stánku přímo na hlavním nádraží. Na webových stránkách pak probíhá online anketa. Svými názory a připomínkami tak má veřejnost možnost ovlivnit, jak má být vítězný návrh dopracován.

Jaké jsou následující kroky?

Architekti budou dopracovávat návrh do podrobné studie. Právě proto je na místě ono druhé kolo participace. Rok 2025 a 2026 budou patřit projektové dokumentaci, v roce 2027 dojde na povolování a výběr zhotovitele. Začátek realizace nyní předpokládáme nejdřív v roce 2028.

Jak dlouho jste na IPR Praha?

Přes deset let. Celou dobu jsem v Kanceláři veřejného prostoru.

Na jakých projektech nyní dále pracujete?

Asi nejvýznamnějším projektem, na kterém jsem se podílel, byla proměna okolí Národního muzea, kde jsem byl hlavním architektem a současně jsem zajišťoval koordinaci a spolupráci všech partnerů. Takzvaná Muzejní oáza je pilotní projekt, který řeší okolí magistrály, Vinohradské ulice a park Čelakovského sady. Vyzkoušeli jsme tam spoustu nového. Pracovali jsme například s novým typem dlažeb, umožňujících intenzivní retenci vody i při přívalových deštích. Snažili jsme se aplikovat všechny principy a přístupy k řešení kvalitního městského veřejného prostoru tak, jak jsme je definovali v Manuálu tvorby veřejných prostranství nebo ve studii Magistrála spojuje od Gehl Architects. Dále se věnuji úpravě magistrály, novým tramvajovým tratím TT Václavské náměstí a TT Muzeum a proměně předprostoru Fantovy budovy hlavního nádraží. Pořád tedy zůstávám na jednom kousku Prahy.

Kromě toho, že jste architekt, jste také ultra trail runner.

Opravdu pravidelně běhám od roku 2013. Běhal jsem i předtím, v roce 2007 jsem dokonce uběhl svůj první maraton, ale nikdy jsem nevydržel celou sezónu. Zlom nastal, když jsme se s kamarádem architektem Tomášem Zdvihalem přihlásili na závod 5 beskydských vrcholů, na který jsme museli začít trénovat. Zkouším různé vzdálenosti závodů, lákají mě ale spíše delší běhy, navíc výhradně v terénu.

Jak dlouho jste nejdéle běžel?

V roce 2023 jsem si vymyslel novou výzvu 115–1603, vedoucí z nejnižšího bodu České republiky na nejvyšší bod po turistických značkách a bez překročení státních hranic. Bylo to nějakých 160 km, běžel jsem 25 hodin a 19 minut.

Co máte na běhu nejraději?

Je to fantastické odreagování. Za velmi krátký čas vidím strašně moc věcí kolem sebe, dostanu se na místa, kam bych se třeba na kole nepodíval a jen chůzí bych se tam zas dostával děsně dlouho. Běh je pro mě úžasný mentální odpočinek.