Trasa: Velká Chuchle, Chuchelský háj, Malá Chuchle, Hlubočepy


Délka trasy: 7,5 km (2,5 h pěšky)


Přístupné pro: pěšky, v případě dobré fyzické kondice na kole


Trasa

Naše trasa začíná na vlakovém nádraží Praha-Velká Chuchle. Vlak z Hlavního nádraží vás sem doveze za necelých 15 minut. Cestou z něj můžete zahlédnout mimo jiné i zaniklé secesní nádraží Vyšehrad, o jehož dalším osudu se stále rozhoduje. Další možností je přijet do Chuchle autobusem ze Smíchovského nádraží, kde jsou již plány na vznik nového dopravního terminálu a obytné čtvrti v plném proudu. Jen mějte na paměti, že některé z autobusů nestaví u nádraží, nýbrž blíže centru obce. 

Kde se vzal název Chuchle?

O existenci dvorců Malá a Velká Chuchle máme první zmínky z 12. století. Dalších 800 let byly pod správou nedalekého zbraslavského kláštera, v průběhu 20. století se pak postupně staly součástí hlavního města. V roce 1922 byl prosazen zákon o vytvoření Velké Prahy, v rámci kterého se k městu připojilo 37 sousedních obcí. Velikost města se rozrostla přibližně osmkrát a počet obyvatel stoupl z 250 tisíc na více než půl milionu. Místní samospráva byla nově rozčleněna do 19 obvodů a na mnoha místech bylo potřeba přejmenovat ulice a vybudovat novou infrastrukturu. Vedle Žižkova, Jinonic či Dejvic byla jednou z nově připojených obcí také Malá Chuchle. Praha se tímto stala oficiálním hlavním městem. Velká Chuchle byla připojena až v rámci rozrůstání města v roce 1968, a to společně s Modřany, Libuší a dalšími 21 obcemi. Dnes spadají obě do městské části Praha-Velká Chuchle.

Co se týče názvu Chuchle, jeho původ není zcela zřejmý. Existuje však několik teorií. Nejpravděpodobnější z nich říká, že je odvozený od slova „chuchel“ v narážce na tvar kopce, pod kterým obce leží. Podle jiné se vztahuje ke křestnímu jménu majitele jedné z místních usedlostí, Chuchel. Anebo prý souvisí se slovem „kukle“, které nosili mniši nedalekého zbraslavského kláštera.

Co má společného dostihové závodiště a pilot Jan Kašpar?

Hned naproti vlakovému nádraží se rozprostírá slavné dostihové závodiště. V Praze bylo původně jedno v Invalidovně, další pak na Císařské louce. To však po povodni a následné regulaci toku řeky a zúžení ostrova v 19. století zaniklo a dostihový Český závodní spolek, prosadil vznik nového. V září roku 1906 tak bylo slavnostně otevřeno ve Velké Chuchli. Na celou stavbu dohlížel Albert Budínský, komisař dostihových drah v Rakousku-Uhersku. Závodišti vévodily tři dřevěné secesní tribuny od neznámého autora. V 80. letech byly ale nahrazené jedinou betonovou s kapacitou až 4 000 diváků. Kdo by rád věděl, jak vypadaly ty původní, kromě obrázků na internetu je také může vidět v úvodní znělce epizod televizního seriálu Slavné historky zbrojnické, který je k dispozici na webu České televize.

Na dostihy do Velké Chuchle pravidelně přijíždělo mnoho diváků, a to hlavně parníkem či vlakem. Jednou mezi nimi byl i sám prezident Masaryk. Šest let po svém otevření se areál stal dějištěm historické události. Přistál tu slavný český inženýr a pilot Jan Kašpar na svém prvním dálkovém, 120 km dlouhém letu z Pardubic. Dodnes je však úspěšně v provozu a v sezóně, tedy od jara do podzimu, se sem můžete vydat na dostihy téměř každou neděli (pokud tedy zrovna neřádí pandemie).

Po kom je pojmenovaná místní škola?

Při procházce centrem Velké Chuchle mineme poštu, hasičárnu a potraviny. Ty jsou jedním z mála míst, kde je po cestě možné si koupit občerstvení. O něco dál se nachází Základní škola Charlotty Masarykové. Z malé školy pro čtyři třídy dětí v roce 1933 postupně vyrostla až na dnešní devítiletku. Před druhou světovou válku byla přejmenovaná na Obecnou školu a později rozšířena o další dvě stavby.

V roce 2000 byly všechny tři části propojeny v rámci rozsáhlé rekonstrukce celého objektu, kterému bylo navráceno jméno Základní škola Charlotty Masarykové. V této souvislosti byl i slavnostně odhalen nápis na fasádě budovy. Škola, kam chodí v současnosti kolem 180 žáků, oslavila v roce 2013 osmdesátileté výročí. K této příležitosti zveřejnila na svých webových stránkách průřez historií ze školních kronik, který umožňuje projít si podrobné zápisy ohledně dění ve škole a dočíst se například, že v roce 1938 byl začátek školního roku kvůli epidemii dětské obrny posunut až na konec září či že v roce 1959 vysázeli zdejší žáci 10 000 lesních stromků na počest osvobození Československa.

Kde končil vápenec z okolních lomů?

Následující zastávkou je Pacoldova vápenka, industriální stavba z druhé poloviny 19. století. Stojí poměrně nenápadně ukrytá mezi stromy hned vedle silnice, na úpatí přírodní rezervace Homolka. V roce 2000 ji nechal s pomocí grantu hlavního města zrekonstruovat jeden z potomků původních majitelů. Před tím dlouho dobu chátrala, opuštěná či využívaná byla jen zřídka – například při natáčení filmu* Přísně tajné premiéry *režiséra Martina Friče. Vápenka sestává ze čtyř pecí propojených do dvojic. Ty se shora plnily vápencem těženým v místním lomu, ve třetině výšky měly topeniště a dole vybírací otvory. Jméno nese podle svého hlavního konstruktéra Jiřího Pacoldy, majitele patentu na zpracovávání nevytříděného vápence. Dnes je objekt oplocený a veřejnosti nepřístupný, ale pokud vás zaujal, na internetu lze najít i fotografie jeho vnitřku.

Co se skrývá v Chuchelském háji?

Od Vápenky se musíme kousek vrátit, abychom mohli odbočit do přírodní rezervace Chuchelský háj. Stará legenda říká, že je kouzelný a nachází se v něm strom, který má zázračnou schopnost dodat energii unaveným poutníkům a pod svými kořeny skrývá poklad. Při cestě lesem nám usnadní orientaci zde procházející naučná stezka Chuchelský háj, stačí následovat žluté turistické značky. Zároveň tudy vede cyklostezka A112.

Převážně listnatý les nabízí po cestě různá místa k posezení, pikniku či taková, kde zabavíte své děti, jako například minihřiště s dřevěným altánem u naučného stanoviště číslo 6. Místní stromy jsou v průměru starší 140 let, největší zastoupení mezi nimi mají dub a trnovník akát. Ten je však nepůvodní a probíhá snaha o jeho nahrazení původními dřevinami.

Kostel neznámého dobrodince

V lese se nachází i katolický kostel sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století. Vypráví se, že ho nechal vybudovat neznámý polský šlechtic jako dar za své uzdravení v místních lázních, kam se rád pravidelně vracel. Pro jeho stavbu vybral své oblíbené místo na kopci s výhledem do okolí. Zasvětil ho sv. Janu Nepomuckému, který tudy údajně pravidelně putoval na Zbraslav. Kvůli odlehlé poloze nechal zbraslavský klášter v místní poustevně žít dva poustevníky, kteří na místo dohlíželi a také pomáhali při bohoslužbách či vyučování místních dětí. Poté byl kostel po většinu 19. a 20. století opuštěn a několikrát vykraden. Až po revoluci se dočkal znovuvysvěcení, prošel důkladnou rekonstrukcí a připadl farnosti při kostelu sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. 

Vybavení této barokní jednolodní stavby s hranolovou věží je skromné. Zdobí ho oltář s kopií slavného římského obrazu Sixtinské Madony, dvě sochy poustevníků sv. Prokopa a sv. Ivana a nástropní malba sv. Jana Nepomuckého se čtyřmi alegorickými postavami. Není sem zavedená elektřina, takže se svítí svícemi. V případě zájmu můžete přijít na bohoslužbu každou první sobotu v měsíci od 15 hodin. Mimo tuto dobu je uzavřen, ale lze si prohlédnout místní hřbitov a odpočinout si na lavičce za kostelem, odkud se nabízí široký výhled do údolí Vltavy. Na druhém břehu řeky vidíme Modřany, Hodkovičky a na jejich pomezí výstavbu objektu Zahálka. Tento rozsáhlý rezidenční projekt developerů Karlín Group a Horizon Holding přinese 800 nových bytů a prostory pro navazující služby. Podílí se na něm architekti z českého Under-Construction Architects, izraelského Yashar Architect a slovinského studia Bevk Perović Arhitekti, které je aktuálním držitelem prestižní Piranesiho ceny.

Stavte se po cestě také v ZOO

Dále nás nohy dovedou do zookoutku Malá Chuchle, jenž byl veřejnosti otevřen v roce 1999 a dnes je součástí Záchranné stanice hlavního města Prahy. Ta se v několika detašovaných zařízení stará o živočichy, kteří se kvůli svému zranění či celkovému zdravotnímu stavu nemohou vrátit zpět do volné přírody. V hlavním městě je momentálně takovýchto zookoutků pět, přičemž všechny jsou pod správou Lesů hl. m. Prahy. 

V tom chuchelském se nachází více než 30 druhů živočichů včetně rysa ostrovida, lišky obecné, jelena evropského či prasete divokého. Areál u bývalé hájovny je otevřený a volně přístupný celoročně. Nachází se tu i stánek s občerstvením a dětské hřiště. Lesy hl. m. Prahy zde také nabízí různé vzdělávací aktivity, komentované procházky či veřejná krmení pro školy i veřejnost: více informací najdete na jejich webových stránkách.

Léčivý Mariánský pramen

Ze zookoutku se již přiblížíme Malé Chuchli a Mariánskému pramenu, kolem kterého byla v 18. století vystavena skalní kaplička Panny Marie. Krasový pramen, který byl označen za minerální pramen s léčivými účinky, zásoboval vodou lázně v Malé Chuchli, známé jako Kuchelbad. Místo lákalo mnoho poutníků i lázeňských hostů, vodu ze zázračného pramene si údajně nechala dovážet i Marie Terezie. 

Dnes je kaplička opatřena zamčenou mříží, za níž se nachází zmíněný pramen a odkud je ještě několik desítek metrů veden pod zemí až k místu s drobným jezírkem a kamennou zídkou. Zde vyvěrá a pokračuje jako Mariánsko-Lázeňský potok, známý též pod označením Čertova strouha, až do Vltavy. Pramen byl hlavním zdrojem vody pro Malou Chuchli do roku 1984, kdy byla tato městská část připojena na pražský vodovod a z kohoutků zde tak začala téct voda z nádrže Švihov, postavené na řece Želivce. Více o tom, jak je dnes přiváděná voda do vaší domácnosti, se dočtete v článku rubriky Jak funguje město.

Během 20. století se také potvrdilo, že místní pramen obsahuje zvýšenou vápenitost, ale žádné léčivé účinky nemá. Přesto je pořád považován za významný a je pod bedlivým pozorováním pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu.

Co dnes můžeme vidět z bývalých lázní?

V tuto chvíli již opouštíme les a ocitáme se přímo v jádru jedněch z oblíbených pražských lázní 19. století. Po naší levé straně stojí ve svahu klasicistní budova č. 4/43, známá jako Vila Maria. V bývalé myslivně rád trávil čas básník Jaroslav Vrchlický, který zde často přijímal návštěvy a údajně zde i napsal své dílo „Legenda chuchelská“. Naproti ní se nachází dům s číslem 45/7. Pozdně barokní stavba s valbovou střechou z poloviny 18. století má na průčelí sošku Panny Marie a je nejstarší z celého lázeňského objektu. Sousední, o sto let mladší dům č. 44/5 stojí přímo nad štolou, kterou protéká pramen. Na fasádě je rozčleněn kordonovou a zdobenou korunní římsou a z boku stojí později dostavěný přístavek.

Na malém náměstí o pár metrů níže pak vidíme komplex nejvýznamnějších lázeňských budov. Jedná se o bývalý hostinec, jednopatrovou klasicistní stavbu s mansardovou střechou pokrytou plechem. Na bočním průčelí, které lemuje náměstí, byl kdysi štít s hodinami. Hostinec byl propojený krčkem a schodištěm se sousední novorenesanční budovou, která má výrazně členěnou fasádu a okna s půlkruhovým klenutím. Zde se nacházela herna a restaurace s terasou, kde došlo 28. června 1881 k velké bitce mezi českými a německými studenty. Incident byl vyvolaný sporem ohledně plánovaného rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity. Novinář Egon Erwin Kisch ho pak ve své reportáži nazval Chuchelskou řeží. Dnes objekt využívá Česká zemědělská univerzita a je uzavřen veřejnosti. Celý bývalý lázeňský areál je vyhlášen památkovou zónou.

Kostel postavený z darů lázeňských hostů

Do památkové zóny náleží i druhý svatostánek, který na procházce mineme, drobný barokní kostel Narození Panny Marie z roku 1774. První kostel ale stál na tomto místě již dříve. Pověst praví, že ho nechal vybudovat ve 12. století pražský arcibiskup Menhart, a to poté, co při pobytu zde jen o vlásek unikl smrti. Uvolněný kus skály řítící se na jeho obydlí totiž zastavil těsně vedle jeho lože. Dochované zprávy o zřízení kostela máme ale až o století později. I ten byl nejprve pod správou zbraslavského kláštera, avšak po husitských válkách již nebyl využíván a časem zchátral a zřítil se. Důvodem byly také základy sahající na úroveň spodních vod, odkud se šířila vlhkost do zdí kostela. Z jeho trosek byl ale vybudován násyp sloužící jako základ nové stavby navržené tak, aby se podobný scénář už neopakoval. Vše bylo financováno z velké části z darů lázeňských hostů. 

Stejně jako již zmíněný kostel sv. Jana Nepomuckého, připadl i tento po revoluci farnosti sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově a v 90. letech prošel rozsáhlými opravami. V roce 2018 však byl svěřen do využívání 9. Pravoslavné církevní obci, řeckojazyčné farnosti v Praze spadající pod pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Kostel má nyní na starosti kněz Cyril Sarkissian, pod jehož správou probíhají postupné úpravy interiéru včetně doplnění výzdoby ikonami v byzantském stylu.

V Malé Chuchli mineme první (pro nás tedy poslední) stanoviště naučné stezky Chuchelský háj. Na tu zde plynule navazuje naučná stezka Barrandovské skály, která vede podél železnice a Strakonické třídy až do Hlubočep. Druhá varianta, jak se tam dostat, je projít podchodem na druhou stranu silnice a pokračovat po cyklostezce A1 podél břehu Vltavy. V obou případech projdete kolem Branického mostu, přezdívaného most Inteligence, který už možná znáte z procházky z Braníka do Jinonic. Na Strakonické ulici v tuto chvíli probíhají stavební úpravy, díky kterým má vzniknout nový pruh pro autobusy a vozidla záchranného systému. Práce jsou naplánované do léta 2022 a v jejich průběhu bude střídavě vždy jedna strana pěšího průchodu z Malé Chuchle do Hlubočep uzavřena. My jsme se na naší vycházce vydali chodníkem podél Vltavy.

Po kom je pojmenován Barrandov?

Při cestě podél Vltavy projdeme pod Branickým mostem a začneme si všímat skály tyčící se nad silnicí vedle nás. Národní přírodní památka Barrandovské skály dostala toto jméno na památku významného francouzského vědce Joachima Barranda. Ten zde strávil značnou část života poté, co po revoluci v roce 1830 následoval do exilu královský rod Bourbonů, konkrétně francouzského panovníka Karla X., jehož vnuka vyučoval. Osud Barranda nakonec zavál do Prahy. Přestože se původně živil jako stavební inženýr, začal zde podnikat geologické průzkumy různých útvarů a zkamenělin se zaměřením na území, které v prvohorách pokrývalo moře. Praha mu přirostla k srdci a našel tu nový domov. Naučil se česky a spřátelil se s mnoha významnými českými osobnostmi, mimo jiné i s historikem a spisovatelem Františkem Palackým či básníkem Janem Nerudou. Nerudova matka dokonce dlouhou dobu pracovala jako Barrandova hospodyně.

Kalifornská inspirace v Praze

Nad skalními útvary můžeme zahlédnout střechy některých vil, které jsou na kopci postavené. Tato část Prahy vděčí za svůj vznik Václavu Mariovi Havlovi, otci prezidenta Havla. V rámci svých cest po amerických univerzitách ve 20. letech se Havlovi staršímu velmi zalíbily bohaté oblasti Kalifornie. Jimi inspirován, koupil společně s bratrem Milošem pozemky nad pražskými skalami. Dali zde pak vzniknout luxusní čtvrti a postavili proslulou restauraci Terasy Barrandov podle návrhu architekta Maxe Urbana, inspirovanou podnikem Cliff House v San Franciscu. Restaurace s plaveckým bazénem byla velmi oblíbeným místem pro mnoho Pražanů, ovšem během minulého režimu zpustla a zchátrala. V dnešní době existuje projekt na její rekonstrukci a vznik nových hotelových budov od architektů Ondřeje Kukrala a Ladislava Kuby. Realizace je oproti původním plánům dost opožděná, avšak první fáze již proběhly a i z naší procházky již lze zahlédnout nově postavené části objektu.

Závěrem nám zbývá už jen projít pod Barrandovským mostem. Tento 352 m dlouhý betonový útvar architekta Karla Filsaka z 80. let je nejrozsáhlejším mostem v Praze a nejvytíženější komunikací v České republice, po které projíždí v průměru kolem 140 000 vozů denně. Od roku 2000 probíhá jeho postupná oprava naplánovaná po etapách na dalších pět let. Poslední část trasy ocení hlavně fanoušci street artu, graffiti a brutalistické estetiky. Na stěny Barrandovského mostu je totiž legální sprejovat, můžete si tu tedy prohlédnout díla různých pouličních umělců. Stezka nás provede plynule pod mostem až ke křižovatce dvou cest. V případě zájmu lze pokračovat dále podél Vltavy směrem do centra až k místu, kde by se měl v roce 2022 začít stavět nový Dvorecký most. Projekt dle vítězného návrhu architektů ze studií ATELIER 6 a TUBES vznikl s cílem propojit Zlíchov a Podolí a ulehčit náporu Barrandovského mostu. My zde odbočíme vlevo a necháme se dovést do cíle naší cesty, k autobusové a tramvajové zastávce Hlubočepy.